Několik rad pro ty, kteří by snad chtěli publikovat vlastní práci.

Mít vlastní knížku je jistě pěkná věc. Mít vlastní knížku, která se dostane ke čtenářům je ještě lepší. Udělat ji rychle, dobře a levně není možné. Každý z těchto požadavků vylučuje zbylé dva. Pokud se o to přesto pokusíte, zjistíte, že je jaksi přímo ve věci zakleto, že cesta do pekel, ... no znáte to. A i když se podaří, že lidé okolo vás, kteří do toho mají co mluvit, budou vstřícní a ochotní, nebude to moc platné, protože proti „přírodním zákonitostem“ stále ještě mnoho nezmůžeme. Proto ty rady:

1. Moc nemyslete. Chcete-li být v klidu a dělat si svou práci tak, aby vám do ní nikdo nekecal a neobtěžoval vás přespříliš, nemyslete více, než průměrně, s přiměřenými krátkodobými odchylkami, jejichž počet budete přísně kontrolovat. (Tak dvakrát za semestr se zdá být až dost.)

2. Pokud se vám přes veškerou opatrnost přihodí, že se zamyslíte přes míru, nepište o tom. Nechte si to pro sebe a pohrávejte si se svou myšlenkou jen ve vlastní hlavě, jen pro svou radost, cestou za nákupem, v šalině, prostě tam, kde je minimální nebezpečí prořeknutí se.

3. Jste-li vnějšími okolnostmi či vnitřním tlakem přesto donuceni o tom napsat, volte nejjednodušší možné prostředky. Máte-li málo čitelný rukopis, snad ještě v koutku najdete nějaký ten consul nebo robotron. Odevzdejte ve třech průklepech a zapomeňte. Jste-li odkázáni již jen na PC, určitě tam najdete editor T602. Rozhodně jej použijte, ale nepodlehněte pokušení vytřískat z něj pro grafickou stránku vašeho textu všechno, co nabízí.

4. Když už máte text napsaný, zkuste ho neodevzdat. Třeba to projde. Je-li to marné, text odevzdejte vytištěný na papíře, s tím, že diskety přísně na pracovišti evidujete a stejně neumíte kopírovat. Ostatně je docela běžné, že jednou vytištěný text se z disku vymaže, aby nezabíral zbytečně drahé sektory paměťového média.

5. Jakmile je text odevzdaný zapomeňte na něj. Nechte jej osudu ve standardní mašinérii a nesnažte se jeho postup urychlovat. On si svou cestu najde a vy budete mít dost času dělat užitečnější věci, u kterých uvidíte hned výsledek.

6. Pokud vám z nějakého důvodu přece jen záleží na rychlosti vydání, omezte se pouze na intervence. Nedělejte nic sami. I doposud hodní lidé okolo vás začnou být nervózní z vašich aktivit a řečí a nakonec vás budou brzdit více, než kdybyste věcem nechali volný průběh.

7. Pokud je vaše samolibost tak veliká (nebo jste masochisté), že se dostanete až k tomu, že si svůj vlastní text chcete i sámi vysázet, nejednejte s vydavatelstvím. Pouze oznamte, že text máte camera ready a postupujte podle bodu 5.

8. Jste-li konečně šťastný autor, nehrajte si na distributora a knihkupce, byť by vaše úmysly byly sebeušlechtilejší. Knihy se musí ve skladech řádně uležet, aby čtenář dostal do ruky zralý produkt. A profesionální distributoři a knihkupci také musí vydělávat. Mějte přece sociální cítění! Sice se tím zvedne cena knihy, ale to může být i ku prospěchu věci. Přece nepíšete žádné levné škváry.

9. Vůbec neuvažujte o zisku, i kdybyste ho chtěli použít na další knihu (ono vám to nestačilo?) Vám musí stačit, že vůbec někdo věnoval papír a čerň na vaše výmysly.

10. Pokud vám tyto rady připadají přehnané a nebudete se jich držet, pak se nedivte.