Účastníci: J. Zouhar, R. Brázda

Cesta na konferenci (při přesunu na Halič jsme zvolili tradiční železnici) vedla přes Krakow, kde jsme měli možnost kráké okružní pochůzky. Hned první obchod, který se nabízel našemu bystrozraku na počátku pěší prohlídky města, měl lákavý název „Sklep alkoholovy“. Již zde bylo zřejmé, že polština nám připraví příjemné rozptýlení. Krakow je město příjemné, rušné, starobylé s prestižní Jagellonskou univerzitou.

Dále do cílového Rzeszowa. Na nádraží jsme byli očekáváni a 500 metrů k hotelu jsme zdolali v automobilu jednoho z asistentů za slabou čtvrthodinu. Večer pokročil a přistoupili jsme k večerní prohlídce města - pivo Zywiec bylo čepováno pozoruhodným způsobem: pěna byla při čepování šikovně odstraňována lžící. Pěna tedy pravděpodobně není vítaným doplňkem polského piva (další značky, které jsme ochutnali: Lech, Lezajsk, Okocim, Tyskoje - nutno říci, že tato piva jsou všechna stejně špatná).

Druhý den ráno - konferenční část: účast hojná, zastoupení slovanských zemí reprezentativní (Rusko, Bělorusko, Litva, Ukrajina, takřka každá větší polská univerzita, prof. Petrusek z UK Praha, vážení hosté ze Slovenska a my). Na zahájení byla přítomna místní honorace včetně vojvody tamního podkarpatského vojvodství (Karpaty jsou ale ještě daleko, Rzeszów leží na rovině). Místním zvykem je každého titulovat o stupeň výše, pokud je to možné: prorektoři se stávají rektory, proděkani děkany, docenti profesory atd. Při zahájení jsme začali tušit panslavistický duch, který některé zachvátil – na předsednickém stole stála zmenšená kopie starého novgorodského zvonu, na který spiritus agens celé akce, vedoucí Ústavu filozofie Vysoké školy pedagogické v Rzeszowě zazvonil a zvolal, že zvuk tohoto starobylého zvonu svolává všechny Slovany a zvláště slovanské filozofy. J.Z. a R.B. vystoupili hned v odpoledním jednání sekcí - technická poznámka: J.Z. při přednesu patrně přehlédl mikrofon a díky jemu vlastní hlasové razanci, byli posluchači zahlceni zvukovou vlnou dosahující místy intenzity dobře temperovaného metalového koncertu. Jeho příspěvek byl nepřeslechnutelný.

Večer banket v hotelu Rzeszow: šampaňské, víno bílé, červené. Maršálek města, uchvácen množstvím slovanských badatelů, věštil na příští rok všeslovanský sjezd filozofů. Po banketu ještě poslední noční piva. Též jsme obdivovali místní pomník přátelství, který byl hned naproti našemu hotelu. Nutno však říci, že ze všech stran vypadal jako olbřímí vagína (řekněme 30 metrů na výšku). Po konzultacích s jinými badateli jsme konstatovali, že tuto freudovskou evokaci nevnímáme pouze my a dodatečně jsme rovněž zjistili, že je to poznávací znamení města.

Další den opět konferování - nutno říci, že konference nebyla příliš „naukowa“, ale nasazení a entuziasmus zúčastněných byl značný („rozum mdlý, vůle chabá, ale touha po novotách veliká“). Večer „ognisko“ za městem v jiném malém městečku Tyczyn – tam je také vysoká škola, přestože velikostí se městečko blíží Bílovicím nad Svitavou. Rektor této školy nechal na návrší nad městečkem postavit (v průběhu konference) velkou dřevěnou stodolu, ve které byl gril a sudy s pivem, před stodolou obrovské ohniště a všude stoly, lavice, židle, pivo, kořalka, opékané maso, klobásy, kuřata, hostesky, živá hudba, úplněk, ruské a polské tklivé i skočné písně, při nichž se kolébali i ti nejzapruzenější akademikové, noční vítr vanoucí z širých ukrajinských plání a vytí vlků či potulných psů.

Další den vrchol konference: panelová diskuse „Narody slowianskie wobec przyszlosci: razem czy osobno“. Ta se zvrhla na pokus založit Tovaryšstvo slovanských filozofů (včetně jednatele a pokladníka).

V sobotu brzo ráno odjel J.Z do Brna, opouštěl se slzami v očích R.B., který zůstal ještě na sobotní jednání a závěra který neslevil ze svého úmyslu jet dále, na sever Polska, do krajin, kde ještě nikdy nestanula noha brněnského filozofa. Závěr konference však byl monumentální: po obědě si nás odvezl pan rektor autobusem k sobě domů a tam byl pokus o tovaryšstvo z minulého dne dokonán. Nutno říci, že pozůstalí čeští badatelé odolali soustředěnému nátlaku slovanských bratří a odmítli velkorysou nabídku stanout v čele slovanského komitétu. Pak odjezd od páně rektora a již opravdu konec konference. V odpoledních hodinách shlédl RB polský národní velkofilm Ohněm i mečem. Po jeho shlédnutí mi bylo již jasnější, proč se objevuje opět idea všeslovanské vzájemnosti.

Další den v poledne: směr Lublin, nucená zastávka v Rozwadóvě (čekání na vlak si krátil RB v pivní restauraci vedle kostela).

Nyní již v první osobě: v Lublinu mě zcela nečekaně oslovila neznámá žena s dotazem, zda nejsem dr. Brázda. Nezbývalo, než se přiznat - jak mě mohla poznat, zůstává otázkou. Následující den přijetí u děkana UMCS, návštěvy knihoven a pod. Dohodnuta vzájemná spolupráce, výměna studentů, badatelů, příspěvky do sborníku a pod. Prohlídka města. Druhý den totéž večer, návštěva bývalého koncentračního tábora Majdanek. Strážný trpí halucinacemi (taky z něj táhla pivo a kořalka), ptal se mě, jestli věřím na duchy. Po Majdanku neformální rozhovory s dr. A. Drabarek - etičkou a jejím manželem - fyzikem na břehu Lublinského jezera (pivo Lech v plechu). Další den odjezd, tentokrát domů.