Podle datace zachovaných dokumentů by se dalo soudit, že korespondence mezi Tvrdým a Metallmannem začala r. 1931. Uvedený dopis však zcela jistě nebyl prvním, neboť Metallmann se v něm zmiňuje o předchozí vzájemné výměně vánočních pozdravů. Déle trvající známost korespondenčních přátel potvrzuje i separát Metallmannovy stati, dedikovaný Tvrdému dne 8. ledna 1930.
V letech vzájemného dopisování Tvrdého a Metallmanna působil Josef Tvrdý jako profesor na Komenského univerzitě v Bratislavě. Bydlel ale (od r. 1923) v Brně, a to na Lipové (dnes ulice Tvrdého) v domě č. 8. Často však pobýval v Lulči u Vyškova, kde jeho manželka Milada, roz. Balcárková (1886-1974), zdědila domek po svém otci, učiteli Františku Balcárkovi (1846-1902). Tvrdého pobyt v Lulči připomíná busta na tamějším hřbitově od ak. sochaře K. Otáhala.
Ferdinand Pelikán (1885-1952) patřil v letech po 1. světové válce k filozofům "bojujícím proti nadvládě pozitivismu v české filozofii"; k tomu účelu v r. 1921 založil (spolu s Karlem Vorovkou a Tomášem Trnkou) revui Ruch filozofický. V ní uveřejňoval také příspěvky ruských a ukrajinských filozofů-emigrantů žijících v té době v ČSR. Tvrdý usiloval o to, aby v Ruchu filozofickém vyšla Metallmannova studie Ëlementy příčinného determinismu" (z roku 1928) a sám se také ujal jejího přetlumočení. Česká verze vyšla na pokračování v X. (1933, s. 40, 61-69) a XI. (1936-37, 8-15) ročníku (čísla X. ročníku byla prezentována jako ßlovanská").
Biografické informace o polských filozofech potřeboval Tvrdý pro svou novou přehledovou studii. Šlo o "Soudobou filosofii polskou", která vyšla s další jeho studií "Dnešní filosofie u jižních Slovanů" a Pelikánovou "Soudobou filosofií ruskou" ve sborníku Současná filozofie u Slovanů (Praha 1932). Do svého "polského" přehledu zařadil Tvrdý všechny zmíněné osobnosti. O Metallmannovi píše na s. 136-137 s uznáním, považuje ho za nejzajímavější zjev mladé filozofické generace; jeho medailon s bibliografií je uveden na s. 167-168. Polskou filozofii vysoce oceňoval, ale ne proto, že je slovanská: nalézal v ní bohatství myšlenek, množství moderních problémů a jejich řešení, srovnatelných s kteroukoli cizí filozofii. Polská filozofie je dle něj svým světovým duchem povznesena nad malicherné názory, které leckdy zabraňují národům spolupracovat na kulturním poli. A totéž žádal i od filozofie československé (s. 139).

V roce 1934 poslal Metallmann Tvrdému svou monografii Determinizm nauk przyrodniczych, kterou vydal v Krakově. V Archivu MU se ale nenachází.
Zmínka o kongresu se týká VIII. mezinárodního kongresu filozofů, který se konal v Praze ve dnech 2.-7. září 1934. Z polských filozofů se pražského jednání zúčastnili K. Adjukiewicz, P. Bocheński, R. Ingarden, B. Jasinowski, S. A. Kobylecki, M. Kokoszyńska, K. Kowalski, W. M. Kozłowski, J. Lukasiewicz, W. Lutosławski, E. Przywara, A. Tarski, S. Zawirski, A. Żołtowski.
Jak je z dopisu patrné, dokončení Metallmannovy studie se v Ruchu filozofickém oddalovalo, ač měl Tvrdý jako překladatel na vydání osobní zájem a v této věci u F. Pelikána intervenoval.

V roce 1936 se v Krakově uskutečnil třetí polský filozofický kongres. Prvý se konal r. 1923 ve Lvově, druhý r. 1927 ve Varšavě. Na varšavském sjezdu se za účasti hostů ze všech slovanských zemí uvažovalo o uspořádání sjezdu slovanských filozofů v Praze. Srv. Cz. Głombik: "Postoj Čechů a Poláků k návrhu na uskutečnění slovanského filozofického sjezdu - čili o nadějích a zklamáních na počátku XX. století", in Umění zapomínat? Dějiny vztahů české a polské filozofie, Olomouc: Votobia 2000. Jména, která tu Metallmann uvádí, patří nejvýznamnějším polským filozofům: W. Tatarkiewicz (1886-1980) byl historik filozofie, R. Ingarden (1893-1970) fenomenolog a estetik, Tadeusz Kotarbiński (1886-1981) logik a filozof tzv. reismu, zakladatel praxeologie. V milánském časopise Scientia vydal Metallmann v r. 1936 studii "L'état actuel du problème et de la notion de déterminisme", která však v Tvrdého pozůstalosti chybí. Zevrubnou analýzu Metallmannovy monografie podal Tvrdý ve své Logice (1937).

"Hřejivá slova" se týkají Metallmannovy studie "L'état actuel", zmíněné v dopise z 2. 10. 1936.

Společné setkání Metallmanna a Tvrdého se mohlo uskutečnit při příležitosti konání IX. mezinárodního filozofického kongresu v Paříži v srpnu roku 1937. Finanční důvody ale opět sehrály významnou roli a když Metallmann neobdržel subvenci od ministerstva, svou účast odřekl. J. Tvrdý zase nepřijel na krakovský filozofický sjezd a sám Metallmann měl na jeho průběh a organizaci nedobré vzpomínky, ale přesto ochotně svému brněnskému příteli přislíbil a zamluvil sjezdové dokumenty (Księga pamiątkowa III. Polskiego Zjazdu filozoficznego, Kraków 1937).
Čeho se týkaly Tvrdého úvahy o roli Maďarska by se dalo zjistit pouze z Tvrdého dopisu (pokud někde existuje).
Studie věnovaná památce W. M. Kozłowského (zemřel 25. 4. 1936, text vyšel ještě téhož roku), propagátora české filozofie v Polsku, je dalším dokladem Tvrdého zájmu o polskou filozofii. Tvrdý tu na s. 25 poznamenává, že některé informace mu poskytl univerzitní docent dr. J. Metallmann z Krakova. Metallmannovi se studie líbila a zamýšlel ji recenzovat v Kwartalniku Filozoficznem. Svou náklonností k české filozofii se stal v Polsku nepřehlédnutelným, neboť - tak jako Kozłowski a Kroński - o ní v meziválečné době často informoval. (Srv. Cz. Głombik: Impulsy i zbliżenia, Katowice 1996, s. 169; týž: Umění zapomínat? Dějiny vztahů české a polské filozofie, Olomouc: Votobia 2000, s. 123.)

Kniha, kterou Metallmann tak chválil, je Tvrdého Logika, vydaná v roce 1937 v melantrišské edici vysokoškolských příruček. Vyznačovala se nejen snahou podat obraz o současném stavu světového bádání o logice, ale i velkou pozorností vůči otázkám metodologickým, přesahujícím tradiční látku "formální logiky". V této spojitosti se Tvrdý podrobněji zmiňuje i o Metallmannově Determinizmu nauk przyrodniczych. Jak je patrné z dopisu, Metallmann byl Logikou nadšen a svou recenzi chtěl poslat do mezinárodní filozofické revui Philosophia. Tato revue vycházela v letech 1936-1939 v Bělehradě pod vedením dříve berlínského profesora Artura Lieberta (1878-1946). V jejím prvém svazku byly publikovány stati členů Pražského filozofického kroužku (Cercle philosophique de Prague), který u nás propagoval rozvoj fenomenologické filozofie (E. Husserl, J. B. Kozák, L. Landgrebe, J. Patočka, E. Utitz, O. Kraus).

Teprve na jaře 1937 obdržel Tvrdý od F. Pelikána dvě sady čísel Ruchu filozofického s kompletní Metallmannovou studií Ëlementy příčinného determinismu" a mohl je poslat autorovi na krakovskou adresu.
V září 1937 měl Tvrdý šedesát let. Česká mysl připomněla jeho narozeniny v samostatném čísle, do něhož vedle L. Riegra, M. Nováka a P. Brosze přispěl hodnotící studií "Poměr Josefa Tvrdého k polské filosofii" i Metallmann (ČM 33, 1937, 298-302; článek přeložili do češtiny T. J. Kroński a J. Patočka). Přestože k Tvrdému cítil úctu, přátelství a vděčnost (mj. za bezplatný překlad svého článku o Ëlementech"), jeho studie je k oslavenci zdravě kritická. "V mnoha věcech nemůžeme souhlasiti s velectěným autorem: nepodařilo se mu uniknouti nebezpečí schematizování, ochuzujícího skutečnost; marně se snažil uzavřít bohatství tendencí a snah v dnešní polské filozofii do několika příliš přímočarých, zjednodušujících formulí... jeho črta je neadekvátní a skutečnost dnešní polské filozofické myšlenky byla ochuzena o nejeden hodnotný komplex zjevů (studie z oboru dějin filozofie, fenomenologie Ingardenova)." (s. 301) Pro Tvrdého studii o Kozłowském nalézá však jen slova uznání.
Kniha pana St. (?) nebyla v Ruchu filosofickém recenzována.

Od 31. července do 6. srpna 1937 se konal v Paříži na Sorbonně devátý mezinárodní filozofický sjezd (Congrés Descartes, svolaný u příležitosti 300. výročí Descartova Discours de la méthode). Tvrdý patřil vedle J. Krále, N. Losského, O. Krause a G. Katkova k oficiální delegaci Československa, Polsko reprezentovali M. Tatarkiewicz a R. Ingarden. Metallmann byl řádně přihlášen (jeho jméno se objevuje na listině účastníků), ale z finančních důvodů nakonec do Paříže nepřijel. Svůj příspěvek "Le déterminisme et la notion de l'émergence en biologie" ovšem poslal a ten byl zařazen do sjezdových dokumentů, které byly v knižní úpravě předloženy každému účastníku. J. Tvrdý na kongresu hovořil na téma "Descartes et la pensée tchécoslovaque" (Travaux du IX^e congres int. de philosophie III, Paris 1937, s. 140-145; českou verzi "Descartes a myšlení československé" uveřejnila Česká mysl 33, 1937, s. 156-164) a po návratu o pařížském kongresu referoval v Revue Bratislava 1937 (s. 451-455). Na jednání ho upoutaly zejména přednášky zabývající se otázkami jednoty vědy, metodologie, kauzality a determinismu. Z jeho zprávy je zřejmé, že měl k dispozici i příspěvek nepřítomného Metallmanna: "V biologii se však přece ukazuje, že čistě kauzální determinismus nutno doplniti determinismem strukturálním a novým ponětím emergentního vývoje, jak vyplývá ze všech referátů věnovaných tomuto předmětu, z nichž nejinstruktivnější je referát J. Metallmanna z Krakova." (s. 453)

Podle Metallmannova sdělení zadal A. Liebert recenzi na Tvrdého Logiku někomu jinému, ale v revui Philosophia už nemohla vyjít.

Footnotes:

¹[4em]Srv. Jiří Pulec: Josef Tvrdý (inventář), Brno: Archiv MU 1992. - Část písemností získal archiv od Milady Tvrdé, manželky J. Tvrdého, větší část předal archivu v r. 1992 MUDr. Josef Kocián.

²[4em]Obecnější zájem o slovanskou (polskou, ruskou, jihoslovanskou) filozofii zdaleka nebyl jen záležitostí Tvrdého a nesoustředil se jen na dvacátá léta. Od počátku století se v našich odborných filozofických časopisech, v České mysli a později i v Ruchu filozofickém, objevovaly články o filozofii v Polsku (např. W. M. Kozłowski: "Současná literatura filozofická v Polsku", ČM 1900, z pozdějších namátkou F. Bicek: "Základní rysy polské filozofie novověké", ČM 1931). W. M. Kozłowski o polské filozofii a sociologii přednášel v zimním semestru 1923/1924 na UK v Praze, bezmála dvě desetiletí se diskutovalo o uspořádání slovanského sjezdu filozofů, k němuž ale nakonec nedošlo, apod.

³[4em]J. Tvrdý, "Filozofie u Slovanů", in Slované. Kulturní obraz slovanského světa III, ed. M. Weingart, Praha: Vesmír 1929, s. 207-291. Lze důvodně předpokládat, že faktografické údaje o současné polské filozofii poskytl Tvrdému již v této době J. Metallmann.

⁴[4em]Tento akademický časopis byl jedním ze tří filozofických periodik vydávaných v Polsku: ve Varšavě vycházel za redakce Wl. Tatarkiewicze Przegląd Filozoficzny, ve Lvově (od r. 1911) za redakce K. Twardowského Ruch Filozoficzny, v Krakově (od r. 1922) za redakce Wł. Heinricha Kwartalnik Filozoficzny.

⁵[4em]J. Tvrdý, "Filozofie u Slovanů... ", s. 269.

⁶[4em]Přesné datum Metallmannovy smrti není známo a polské slovníky nejsou sjednoceny ani v případě místa úmrtí. Wielka encyklopedia powszechna PWN 7 (Warszawa: Panstwowe wydawnictwo naukowe 1966, s. 226) uvádí koncentrační tábor Sachsenhausen, novější Zarys dziejow filozofii polskiej 1815-1918 (S. Borzym, H. Florynska, B. Skarga, A. Walicki, Warszawa: Panstwowe wydawnictwo naukowe 1983, s. 311) Mauthausen. Akademický Polski Słownik Biograficzny 20 (Wroclaw - Warszawa - Kraków - Gdańsk: Wydawnictwo Polskiej Akademii nauk 1975) Metallmanna ve svém hesláři nemá.