Oldřich Čálek
* 1.
7.
1946 Loket nad Ohří
† 13. 11. 2019
Je filozofující psycholog a psychoterapeut. Zaměřuje se na daseinsanalýzu, tj. fenomenologický a hermeneutický způsob psychoterapie a antropologie, vycházející z myšlení M. Heideggera. Svůj původní zájem o filozofii nechává srůst s uměním praktické péče o člověka. Zpočátku (před r. 1989) přispíval k uvedení daseinsanalýzy do českého prostředí tím, že překládal texty jejích představitelů a uveřejňoval je v Psychoterapeutických sešitech. V této činnosti pokračuje překladovými publikacemi. Po r. 1989 vytváří vlastní daseinsanalytické texty, mj. v rámci víceoborových seminářů FÚ AV ČR. Některé z nich vznikají a jsou publikovány při příležitosti akcí Mezinárodní daseinsanalytické federace (IFDA). Předpokládá ustavení hermeneutických věd o člověku, založených na fenoménu smyslu, jež by nahradily nepřiměřený přírodovědecký přístup. Jeho krédo zní: lidská kultura zásadně není pokračováním biologického fungování jinými prostředky. Odmítá pojetí člověka jako animal rationale (včetně tzv. hlubinné psychologie a panbiologizujícího evolucionismu); chce člověka vykládat z toho, co je jedinečně lidské, a ve světle heideggerovského Bytí vůbec. Zejména ho zajímá vzájemný vztah lidské ek-sistence a bytí samého, které nezávisle na nás určuje, co a jak jest. Pro potřeby psychoterapie se snaží domýšlet fenomény existence a existenciality, aby byly s to nahradit pojetí lidského subjektu. Kritizuje pronikání manipulativního „ducha techniky“ do psychoterapie a zdůrazňuje dimenzi etiky jako svobody a odpovědnosti v rozhodování svébytného jednotlivce. Má silně kritický a selektivní přístup k tzv. postmoderně, přičemž odmítá zejména nihilistické a alibisticky demobilizující proudy. Zjišťuje, že nemanipulativně vedená psychoterapie dovoluje, aby se ukázaly jisté nepodmíněné pravdy a nepřekročitelné existenciální meze, které činí člověka člověkem. Sem řadí fenomény tradice a domova ve smyslu starosti o trvale udržitelné předpoklady a možnosti lidství. Psychoterapii vzhledem k jejím antropogenním potenciálům pokládá za další, nový kulturní makrofenomén, řadící se k vědě, filozofii, umění, náboženství, politice apod. Své duchovní naladění se pokouší ztvárnit rovněž v poezii.
Bibliografie:
◦
Skupinová daseinsanalýza, 2005.
Sborníky:
◦ Symbol v psychoterapii,
Symbol v lidském vnímání,
myšlení a vyjadřování,
ed.
J.
Stachová,
1992;
◦ Intuice a porozumění v mezilidských vztazích,
Intuice ve vědě a filozofii,
ed.
J.
Stachová,
J.
Nosek,
1993;
◦ Analogie jako didaktický prostředek,
Model a analogie ve vědě,
umění a filosofii,
ed.
J.
Stachová,
1994;
◦ Paradoxní vztah moderního člověka ke smrti,
Paradox ve vědě a filozofii,
ed.
J.
Nosek,
1996;
◦ Úvod do daseinsanalýzy,
Psychoterapie III.
Sb.
přednášek Psychoterapeutické fakulty,
ed.
J.
Skála,
J.
Růžička,
1994.
Časopisecké
příspěvky:
◦ Psychologie a přirozený svět,
Čs.
psychologie 1993;
◦ Domov a výchova,
FČ 1994;
◦ Daseinsanalytisch orientierte Gruppenpsychotherapie,
Daseinsanalyse 1995;
◦ Co je podstatou tázání,
Tvar 1995,
č.
10;
◦ Neschůdný Heidegger,
Tvar 1995,
č.
18;
◦ Už jenom nějaký Lévinas nás může zachránit,
Tvar 1997,
č.
1.
Překlady:
◦M.
Boss: Včera v noci se mi zdálo,
1993;
◦ G.
Condrau: Sigmund Freud a Martin Heidegger,
1997;
◦ J. Zizler, L. Rychetský: Lidé žijí jen zlomek své přirozenosti, dostupné z: www.advojka.cz/archiv/2009/4/lide-ziji-jen-zlomek-sve-prirozenosti.
Literatura:
a