Milan Daňhel

* 30. 12. 1941 Uherské Hradiště

Již za středoškolských studií v Uherském Hradišti věnoval pozornost východním a středověkým filozofickým soustavám a spekulativní mystice (pod vlivem svého prastrýce-mystika). Po maturitě (1959) zapisuje filozofii a psychologii na FF MU (1959–64). Prvním výsledkem jeho badatelského úsilí je zkusmá studie o středověké mystice a německém mystiku Mistru Eckhartovi (1963), později i monografie o jeho životě a díle a překlad Eckhartových německých kázání (1967–71). Diplomovou práci věnoval dobově přijatelnějšímu úkolu – monistickému materialismu přírodovědce E. Haeckela (1964). Tato studie, rozpracovaná se širokým spekulativním záběrem, byla základem i jeho doktorské disertace v r. 1967. V l. 1963–68 byl asistentem na Katedře marxistické filozofie VUT v Brně, kde měl příznivé, byť i vymezené podmínky k odbornému růstu. Jeho odborné perspektivy, otevřené zejména přechodem do nově zřízeného akademického pracoviště v Brně (Kabinet pro filozofii, 1968), byly přerušeny násilnou reorganizací Kabinetu na Ústav vědeckého ateismu (1970–71). Tato instituce byla chápána jako především politicky exponované zařízení Akademie věd a její výzkum byl podroben režimním kritériím a reglementaci. Z D. se zde stává pracovník spíše trpěný a potřebný pro svou odbornou informovanost, avšak bez možnosti profesionálního růstu (zastavení kandidatury aj.). Jeho studie, které v 70. l. může a má uveřejňovat, i publikace, na nichž se spoluautorsky podílí, poznamenává jednak nutnost zpracovávat neustále nově předkládaná, namnoze odlehlá témata, jednak sílící vnější tlak na konformnost a oportunitu badatelů. Z těchto důvodů zvolil r. 1981 emigraci do SRN. Teprve v novém prostředí se počíná plně věnovat problematice, kterou jeho dosavadní praxe už připravovala a která i nadále zůstává v popředí jeho zájmu: neklasickým ontologiím, dějinám českého filozofického myšlení a zejména tzv. prenatální psychice, chápané jako základní a původní sféra filozofické, umělecké (extatické, intuitivní či kontemplativní) inspirace vůbec. Z marxistické metodiky uchoval étos angažované sociální kritiky i smysl pro vývojovou dynamiku, vnitřní protikladnost, rozpornost a komplementárnost zkoumaných jevů. Od r. 1985 je členem Německé filozofické společnosti(Allgemeine Gesellschaft für Philosophie in Deutschland), od r. 1985 České společnosti pro vědy a umění (Czechoslovak Society of Arts and Sciences) a od r. 1995 Společnosti pro vědy a umění.

Bibliografie:
Mistr Eckhart – život a dílo, nepubl. (1963, 1967–70 pro nakl. Academia);
Místo Haeckelova monismu v buržoazním myšlení, 1964 (dipl. práce, FF MU);
K předpokladům vzniku ontologie, 1971 (kand. disertace, archiv FF MU Brno);
Soudobé náboženské sektářství, 1979;
Čeští filozofové a filozofující publicisté, rkp. z l. 1983–85;
Theologie in Lehre und Forschung in der böhmischen Ländern während der I. Tschechoslowakischen Republik 1918–38, 1987, nepubl. (archiv Institut für Kirchengeschichte von Böhmen, Mähren und Schlesien, Königstein);
Filozofie velkého třesku: imaginativní rozprava, 2006.

Sborníky:
Předmět teorie vědeckého ateismu, Vznik a podstata náboženství. Jeho sociální, gnoseologické a psychologické kořeny, Historické formy náboženství. Původ křesťanství, Vědecký ateismus, ed. J. Loukotka, 1977;
Problém sekularizace v soudobém protestantismu, Moderní svět a křesťanství, ed. J. Loukotka, 1980;
Iracionální charakter slovenského klerikalismu, Náboženstvo a súčasný ideologický boj, 1979.

a