Irena Dubská

* 17. 11. 1924 Praha

† 24. 7. 2010 Praha

Rozená Zemanová. – Dětství prožila ve Volyni. V l. 1936–43 studovala na strakonickém reálném gymnáziu, 1943–45 byla totálně nasazena jako pomocná dělnice v České zbrojovce ve Strakonicích. FF UK (obory sociologie, psychologie, filozofie) absolvovala v r. 1949; PhDr. 1950. V l. 1949–50 byla asistentkou na katedře filozofie FF UK, 1950–52 působila v rámci Čs. svazu mládeže na stavbách mládeže, 1952–54 byla odbornou asistentkou na LF UK. V l. 1954–74 byla vědeckou pracovnicí FÚ ČSAV, 1957 získala hodnost CSc., 1969 se habilitovala pro obor sociologie, v l. 1963–64 absolvovala studijní pobyt na Massachusetts Technology Institute v USA, 1965–69 byla vedoucí redaktorkou Sociologického časopisu a podílela se na obnově naší sociologie. Od r. 1974 byla v důchodu. – Od r. 1977 žila v Rakousku se svým manželem Zdeňkem Mlynářem (1930–1997), politikem, právníkem a politologem, autorem prací Politické učení N. Machiavelliho (1959), Z dějin západoevropských politických ideologií (1961), Stát a člověk (1964), Československý pokus o reformu 1968 (1975), Mráz přichází z Kremlu (1978, ²1990), Krize sovětského systému a Západ (1986), Reformátoři nebývají šťastni (s M. Gorbačovem), 1995. Po r. 1989 žila v Praze a ve Vídni.

Tematicky se zaměřila na sociální a politickou filozofii a sociologii. Už ve své kandidátské práci K problematice stranickosti a vědeckosti marxisticko-leninské filosofie se průkopnicky zabývala německým filozofickým a sociologickým myšlením, W. Diltheyem, předchůdci sociologie vědění (E. Troeltsch, M. Weber a W. Sombart) i jejími hlavními představiteli M. Schelerem a K. Mannheimem. Věnovala se problému ideologie nejen v rámci marxismu, ale i ve francouzském osvícenství a u H. Bartha, V. Pareta a Th. Geigera. V rozboru Comtovy filozofie a sociologie (A. Comte a vytvoření sociologie, K otázce povahy a zdrojů Comtova učení) ukázala, že Comtova společenskopolitická koncepce znamená rozchod s osvícenskou tradicí 18. století i s tradicí klasického filozofického myšlení a že Comtovo spojení pokroku s rozvíjením pořádku a řádu představuje koncepci konsensu, harmoničnosti každého sociálního prvku se všemi ostatními, a odlišila Comta jako ideologa restaurace a jako ideologa restaurační epochy. V úvaze Filosofie pro každý den, kterou přispěla do sborníku Sedmkrát o smyslu filosofie, vychází z toho, že marxistická filozofie se společenským životem zabývala dosud z perspektivy dějinné nutnosti, společenské zákonitosti, velkých sociálních skupin a opomíjela přístup z hlediska jednotlivce, jeho osobního života, a zabývá se otázkami tvorby současného životního slohu z hlediska životního prostředí, domova, osobních vztahů a překonávání konformismu. Jako členka mezioborového týmu pro analýzu společenských a lidských souvislostí, který vedl R. Richta, se podílela i na kolektivní práci Civilizace na rozcestí. Řadu prací, které zatím zůstaly v rukopise, věnovala analýze Frankfurtské školy: Max Horkheimer – k přehledu vývoje a díla (z r. 1972), Starší generace Frankfurtské školy. Max Horkheimer po roce 1950 (z r. 1973) a Vznik, vývoj a hlavní představitelé Frankfurtské školy (z r. 1973). Z její rozsáhlé publicistické a vědeckopopularizační tvorby (psala do Literárních novin, Kulturní tvorby, Plameny, Světové literatury, Vesmíru, Dějin a současnosti aj.) zaujala především práce Americký rok, která není pouze obrazem tehdejší Ameriky, ani jen souhrnem subjektivních dojmů z cest po USA, nýbrž současně výrazem hledání smyslu života a životních hodnot v moderní civilizaci.

Bibliografie (z dalších publikací):
◦ K problematice stranickosti a vědeckosti marxisticko-leninské filosofie, 1960;
◦ Auguste Comte a vytvoření sociologie, 1960;
◦ Objevování Ameriky, 1964;
◦ Americký rok, 1966, ²1968;
◦ K problematice tzv. kritické sociologie, 1971.

Sborníky:
◦ Filosofie pro každý den, Sedmkrát o smyslu filosofie, 1964;
◦ Historický materialismus, 1964.

Časopisecké příspěvky:
◦ Nové rysy v buržoazním pojetí ideologie, FČ 1956;
◦ Několik poznámek k otázce ideologie, FČ 1957;
◦ Historický materialismus a sociologie (s M. Svobodou), FČ 1962;
◦ K otázce povahy a zdrojů Comtova učení, FČ 1963;
◦ Kdo je žena? SČ 1967.

Předmluvy:
◦ Člověk v organizační společnosti, W. H. Whyte: Organizační člověk, 1968;
◦ "Osamělý dav" a diagnóza doby, D. Riesman: Osamělý dav, 1968;
◦ Kniha o odvaze a politice, J. F. Kennedy: Profily odvahy, 1969.

Literatura:
◦ ČBS, 1992.

jz