Christian von Ehrenfels

* 20. 6. 1859 Rodaun

† 7. 9. 1932 Lichtenau

Proslul především svým příspěvkem k formování tzv. tvarové (celostní) psychologie: v r. 1890 v pojednání Über Gestaltqualitäten zavedl koncept tvarové kvality, uplatňující se v procesu vnímání a myšlení, slučující prvky do celků podle určité zákonitosti. Tvarová (resp. celostní) psychologie neodvozuje duševní jevy z asociujících se elementů (počitků), ale za primární pokládá zákonitost celku, které se složky podřizují. Tvar je specifická kvalita, neexistující a nepředstavitelná sice bez "základu" (fundujícího komplexu), ale neredukovatelná ani na sumu "fundujících elementů". "Kvalita" nevzniká bez "práce vědomí", lidský duch disponuje schopností "tvarového nazírání". Tvar není produktem kantovské "syntetizující funkce rozumu", nýbrž je rozumem reflektován jako jistá ontologická svébytnost. Každý možný tvar může sloužit jako základ "tvaru vyššího typu"; je stupňovatelný do nekonečna. Kombinace "výšky" a "čistoty" tvaru zakládá principy estetiky a axiologie. Ve svých úvahách o tvaru a tvarových kvalitách E. hodně těžil nejen z vlastních hudebních zkušeností (F. Weltsch označil za původ E. vize světa "hudebně zažitý Eros, tvořivě proměněný v syntetickou interpretaci světového dění"). E. ovšem vycházel i ze starších filozofických (holistických) úvah o vztahu celku a jeho částí (z přesvědčení, že celek-holos je více než pouhá suma svých částí, protože má právě určitou formu, tvar), a také z prací E. Macha (o celistvém pociťování tvarů a tónů), F. Brentana (o intencionalitě aktů našeho vědomí), A. Meinonga ad. V historiografii psychologie je E. spojován se štýrskohradeckou školou experimentální psychologie (spolu s A. Höflerem, V. Benussim, E. Mallym ad.); vedle ní existovala ještě škola lipská (F. Krueger, H. Volkelt) a berlínská (M. Wertheimer, W. Köhler, K. Koffka). – E. nejrozsáhlejší práce jsou z oblasti filozofie hodnot a etiky. Ve své psychologické koncepci hodnot považoval za hodnotu to, co se člověku zdá být hodnotné (žádoucí) vzhledem k uspokojení jeho potřeb: Hodnotu člověk přisuzuje tomu, po čem dychtí; hodnota je výrazem jeho žádostivosti (což ovšem neznamená, že by hodnocení bylo věcí čistě subjektivní, bez jakékoli závislosti na objektivních podmínkách). V souvislosti se svou koncepcí hodnot chápal etiku jako spíše popisnou (než normativní) disciplínu, vycházející ze studia představ lidí o hodnotách a svých cílech, koncipující sice požadavek blaha celku, avšak se zřetelem na vývoj člověka a společnosti. Ve své etice rozvíjel rovněž úvahy eugenické a v jejich rámci i sexuologické; upoutával pozornost i eugenicky laděnou obhajobou polygamie (jeho zásady polygamie, selekce a antitechnicismu v oblasti lékařské péče vyvolaly prudký nesouhlas české publicistiky). Svou koncepci tvarových kvalit se pokusil uplatnit i v ontologii a kosmologii: jeho „neantropologický dualismus“ („dualistický teismus“) byl založen na předpokladu, že tvary (se svou zákonitostí) představují činitele stojícího proti neuspořádanosti skutečnosti (Chaosu), že jsou výrazem tvůrčí síly-božského principu, jejímž spoluhráčem je člověk se svou vlastní tvořivostí: Svět je produktem "původního zdroje veškeré jednoty-Boha", tvořícího (tvarujícího) v nepřetržitém zápase proti silám "absolutního Chaosu". Bůh je "pudem k věčnému tvarování", které je spontánní, nevyhnutelné a stále nové. Tento "pud" teprve procitá k "vědomí a chtění konečného účelu". Jeho dosavadní tvorba anorganické a organické přírody je provázena i "tvarovou divergencí", tj. vznikáním nebezpečných a zrůdných tvarů (např. nemoci). Při obratu ke "tvarové konvergenci", která charakterizuje kulturní dějiny a jejich artefakty, se stává kosmickým faktorem člověk jako boží spolupracovník i spolutrpitel. Od vstupu člověka do kosmického dění začíná "časová míra kosmického vývoje" záviset na "nejvlastnějším osobním rozhodnutí a odhodlanosti v jednotlivých případech etického jednání". Tak také v tomto světovém procesu vznikají za spoluúčasti lidí stále vyšší a tudíž i hodnotnější tvary. Rozhodujícím se stává návrat duše jako emanace Boží ke svému zdroji (a zavržení těch, kteří neodolali "chaotickým silám") a vědomí, že tvorba nového je vždy odvahou a bojem s věčným kosmickým protivníkem. Tato koncepce motivovala E. i k přemýšlení o potřebě nového náboženství, založeného na „pravé metafyzice“ (odpovídající současnému stavu poznání) a zároveň i na věčné lidské touze po lásce (mnohokrát vyjádřené zejména v umělecké tvorbě). V r. 1929 vyzval E. k založení tohoto „nového katolicismu“ T. G. Masaryka, ten mu však na jeho dopis odpověděl, že k tomu není vhodnou osobou už proto, že nikdy neformuloval „žádné věcné Credo“.

Bibliografie (z díla):
◦ Metaphysische Ausführungen im Anschlasse an Emil du Bois-Reymond, 1886;
◦ Über Fühlen und Wollen, 1888;
◦ Werttheorie und Ethik, 1893;
◦ System der Werttheorie I–II, Leipzig 1897;
◦ Grundbegriffe der Ethik, Wiesbaden 1907;
◦ Sexualethik, Wiesbaden 1910;
◦ Richard Wagner und seine Apostaten, 1913;
◦ Kosmogonie, 1916;
◦ Das Primzahlengesetz – auf Grund der Gestalttheorie, 1927;
◦ Philosophische Schriften I–IV, ed. R. Fabian, München – Hamden – Wien 1985–1989.

Časopisecké příspěvky:
◦ Über Gestaltqualitäten, Vierteljahrsschriften, 1890.

Literatura:
◦ Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950, 1957;
◦ F. Ueberweg: Grundriss IV, 1923;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ Ch. von E. Leben und Werk, Amsterdam 1986 (s úplnou bibliografií a s přehledem hlavních interpretací);
◦ Philosophical Papers 1896–99, sv. 2;
◦ M. Pauza: Von E. výzva T. G. Masarykovi k založení tzv. reálného katolicismu, in Náboženství v českém myšlení, 1993, také FČ 1994;
◦ M. Pauza: Koncepce "tvarových kvalit" Ch. von E., FČ 1995;
◦ P. Kampits: Malé dějiny rakouské filosofie, 1995.
◦ Známka k 125. výročí narozenin Ch. E., Österreichisches Post 1984.

jg, mp