Ivan Hálek

* 11. 11. 1872 Praha

† 17. 2. 1945 Praha

Po maturitě r. 1890 vystudoval všeobecné lékařství na UK; od r. 1896 MUDr. Po jednoroční vojenské službě a praxích na pražských klinikách působil od r. 1901 jako praktický lékař v Čadci. Po příteli D. Makovickém, osobním lékaři a tajemníku Lva Tolstého, převzal r. 1905 lékařskou praxi v Žilině. Sblížil se se slovenskou inteligencí i prostými lidmi. Uherskými úřady byl ze Slovenska vypovězen, ale po odvolání mohl pobývat v Žilině. Za 1. světové války je vojenským lékařem. Po vyhlášení čs. samostatnosti spolupracoval se Slovenskou národní radou. V r. 1918 je členem Revolučního národního shromáždění a činný jako vládní referent pro veřejné zdravotnictví na Slovensku. Od r. 1919 je členem ústředního výboru Čs. červeného kříže. R. 1920 podnikl studijní cestu do Anglie a USA. V r. 1923 pro nespokojenost s tehdejšími poměry na Slovensku vystoupil ze Slovenské strany národní a rolnické a vzdal se jejího mandátu i jiných veřejných funkcí. R. 1925 vstoupil do sociálnědemokratické strany. Působil jako primář dětské nemocnice v Žilině (Bytčici). V dubnu 1939 byl slovenskou vládou propuštěn ze státních služeb a vrátil se do Prahy-Modřan.

Na univerzitě v Praze se sblížil se slovenskými studenty i s jejich spolkem Detvan, propagujícím učení Tolstého, které na H. filozofický idealismus působilo zároveň s vlivy T. G. Masaryka a později A. Schopenhauera. Přispíval do Času i Hlasu, periodik orientovaných k Masarykovu politickému realismu. H. dlouholeté působení na Slovensku bylo ovlivněno myšlenkou česko-slovenské vzájemnosti a jeho rousseauovstvím a tolstojovstvím – láskou k bližnímu prostřednictvím konkrétních činů. Velká sociální bída, kterou poznal jako lékař Kysucka, pak působila na jeho myšlenkový vývoj od Tolstého a Masaryka k Marxovi a Engelsovi. H. český překlad Engelsova Anti-Dühringa vyšel r. 1933. Sblížil se také s davisty, kteří dříve působili v pražském Detvanu. H. Zápisky lékaře i pokus o sociologii hornatých krajů Slovenska v práci Kysuca vykazují jeho hluboký vztah k lidem na Kysucku, u nichž měl rád „humor v dobrých i zlých časech, jaksi podbarvený smutkem“; zároveň také tyto práce osvětlují, proč odmítl filozofický idealismus, z něhož vyšel.

Již od svého souhlasu s proslulou Macharovou kritikou díla svého otce, básníka Vítězslava Hálka (zemřel, když I. H. byly dva roky), uveřejněnou 1894 v Masarykově Nové době, se H. spřátelil s T. G. Masarykem a jeho rodinou. Považoval Masaryka po většinu života za svého učitele, se kterým za hilsneriády odborně spolupracoval. Jemu se také v r. 1933 při jejich posledním setkání vyznal ze své světonázorové proměny od filozofického idealismu k dialektickému materialismu. Masaryk oceňoval H. světonázorovou proměnu jako jeho konečné sebenalezení, jak ji H. sám vyložil ve svých vzpomínkách na TGM, napsaných v r. 1943.

Bibliografie:
◦ Zápisky slovenského lekára, 1932;
◦ Kysuce. Pokus lekára o sociológiu hornatých krajov Slovenska, 1937 (přeprac. vyd. s titulem Moje cesta od Tolstého k Marxovi, 1950);
◦ Vzpomínám na TGM, 1948;
◦ Zápisky lékaře z Horní Trenčanské, 1955;
◦ Zápisky lekára, 1950, 1960.

Časopisecké příspěvky:
Besedy Času, Čas, Hlas, Kysucke hlasy, Ĺudový deník, Praha-Moskva, Praktický lékař, Pravda chudoby, Právo ĺudu, Prúdy, Rudé právo, Slovenské pohľady, Tvorba aj.

Překlady:
◦ F. Engels: Pana Eugena Dühringa převrat vědy, 1933;
Překlady Tolstého, Lermontova, Krylova aj.

Literatura:
◦ J. Tkadlečková: MUDr. I. H., 1959;
◦ L. Sv. (L. Svoboda): Kysuce, U 1937;
◦ S. K. Neumann: Příznaky obratu, Lidová kultura 1937;
◦ J. Noha: Člověk dělného zítřka, Rudé právo 1946;
◦ vbk (V. Běhounek): ref. o Vzpomínám na TGM, Práce 1948;
◦ M. Matoušek: I. H., Časopis lékařů českých 1953;
◦ J. Špitzer: Zápisky lekára, Slovenské pohĺady 1955;
◦ L. Szantó: Pamätajme na dr. I. H., Kultúrny život 1965;
◦ V. Forst: Kdo to byl I. H., Tvorba 1971;
◦ R. Gerát: Zamyslenie nad Zápiskami, Osvetová práca 1972;
◦ D. Štětinová: Syn českého básníka na Slovensku, Lidová demokracie 1977;
◦ Slovenská encyklopédia II, 1978;
◦ Slovenský biografický slovník, 1987;
◦ Lexikon české literatury II, 1993.

ss