Vilém Herold

* 15. 9. 1933 Kraslice

† 10. 9. 2012

Po maturitě na gymnáziu v Praze-Vinohradech (1951) vystudoval na FF UK pomocné vědy historické a historii (1951–56); 1968 (dizertace O nejstarší městské knize lounské z let 1347–1362). Hodnost CSc. získal v r. 1982 v oboru dějiny filozofie (dizertace Česká filozofie doby předhusitské a Wyclif). Pracoval v Archivu hl. města Prahy (1952–57). Od r. 1958 působil ve FÚ ČSAV, z toho 20 let v knihovně, dále v oddělení dějin filozofie, od r. 1990 byl vedoucím oddělení pro dějiny starší české a evropské filozofie. V r. 1990 byl zvolen členem prezídia ČSAV a od r. 1993 byl členem předsednictva Akademické rady AV ČR. Byl členem Société internationale pour l'étude de la philosophie médiévale se sídlem v Louvain-la-Neuve (od r. 1987), zástupcem ČSAV, resp. AV ČR v Union académique Internationale se sídlem v Bruselu (od r. 1992; v r. 1995 byl zvolen členem předsednictva tohoto mezinárodního sdružení akademií působících v oblasti humanitních věd), předsedou Komise Českého historického ústavu v Římě (od r. 1993), předsedou Komise pro vědecké informace ČSAV; byl členem Komise pro studium problematiky M. Jana Husa při České biskupské konferenci, mezinárodní redakční rady ročenky Bochumer Philosophisches Jahrbuch für Antike und Mittelalter, redakční rady AUC – HUCP a Knižnice Ústavu dějin UK, Komise pro soupis a studium rukopisů při Archivu AV ČR, Vědecké rady FÚ AV ČR a knihovny AV ČR. Absolvoval studijní pobyty v Polsku (Instytut filozofii i socjologii PAN, oddělení pro dějiny středověké filozofie, zejména v 60. a 70. l.), ve Francii (Centre d'études supérieures de civilisation médievale Univerzity v Poitiers, 1969), v Anglii (Univerzita v Oxfordu a Cambridge, 1992). Přednášel na zahraničních univerzitách, kongresech a sympoziích: mj. Oxford (1985, účast mu tehdy nebyla povolena, příspěvek zaslán a otištěn), Helsinki (International Congress of Medieval Philosophy, 1987), Universität zu Köln (Mediaevistentagung, 1988, ad.), Paris (CNRS, 1990), Universität Freiburg in der Schweiz (1992), Kraków (1993), Bayreuth (1993), München (1995), Korfu (1995).

Ve vědecké práci se zaměřil na postavení a roli filozofického myšlení v českých zemích doby předhusitské v kontextu tehdejší filozofie evropské, zejména na zkoumání vlivu Wyclifova učení na pražské univerzitě. Ve svých pracích poukázal na to, že nesporně inspirující a významný vliv Wyclifův zde nebyl výlučný. Rovněž nelze hovořit o totožnosti wyclifské a husitské filozofie. Generace Husových učitelů, stoupenců i žáků, včetně Husa samého a jeho druha Jeronýma Pražského, brala nezávisle na Wyclifovi mnohé další podněty z evropské filozofie od antiky do středověku, ale i od generace tzv. Husových předchůdců v Čechách. Tyto podněty pozoruhodným způsobem rozvíjela a obohacovala. Lze říci, že tzv. školská filozofie v Praze odpovídá úrovni pozdně středověkého myšlení na tehdejších univerzitách zahraničních. V některých oblastech její „praktické“ zaměření a důraz vedly k formulaci postulátů husitského programu.

Bibliografie:
◦ Mistra Stanislava ze Znojma „De vero et falso“, 1971;
◦ Jana Milíče z Kroměříže „Tři řeči synodní“ – Iohannis Milicii de Cremsir „Tres sermones synodales“ (s M. Mrázem), 1974;
◦ Pražská univerzita a Wyclif. Wyclifovo učení o ideách a geneze husitského revolučního myšlení, 1985;
◦ Pražské univerzitní kvestie o platónských ideách – Quaestiones Pragenses de ideis Platonicis, 1998.

Sborníky:
◦ K sociální filozofii předhusitské doby. Předpoklady a počátky rozvoje v Čechách až do recepce wyclifismu, Sb. okresního muzea Praha východ „Jenštejn 1977“, 1978;
◦ Filozofie a přírodní vědy v době Karlově (s Z. Horským, M. Mrázem), Karolus IV. – Sb. vědeckých prací o období, osobnosti a díle českého krále a římského císaře Karla IV., ed. E. Vaněček, 1984;
◦ Disputace o platónských ideách na Husově kvodlibetu v roce 1411, Filozofie v dějinách a v současnosti, ed. H. Bretfeldová, 1986;
◦ Wyclifs Polemik gegen Ockhams Auffassung der platonischen Ideen und ihr Nachklang in der tschechischen hussitischen Philosophie, From Ockham to Wyclif, ed. A. Hudson, M. Wilks, Oxford 1987;
◦ Zu einigen theoretisch-philosophischen Aspekten und Quellen des Denkens von J. A. Komenský (s P. Horákem), Symposium Comenianum 1986, ed. M. Kyralová, J. Přívratská, 1989;
◦ Wyclif und Hieronymus von Prag. Zum Versuch einer „praktischen“ Umwandlung in der spätmittealterlichen Ideenlehre, Knowledge and the Sciences in Medieval Philosophy Vol. 3. Proceedings of the VIII. International Congress of Medieval Philosophy, Helsinki 1990;
◦ Albert von Sachsen und die Prager Universität. Biographische Anmerkungen, Itinéraire d'Albert de Saxe, ed. J. Biard, Paris 1991;
◦ Magister Procopius von Pilsen, ein Schüler und Anhänger Hussens, und seine frühen philosophischen Schriften, Historia Philosophiae medii aevi, Studien zur Geschichte der Philosophie des Mittealters. Festschrift für Kurt Flasch, ed. B. Mojsisch, O. Pluta, Amsterdam 1992;
◦ Prag als Ort der Mittealterforschung – Anselm von Canterbury und Prag, The European Dimension of St. Anselm's Thiking, ed. J. Zumr, V. H., 1993;
◦ Die Polemik mit der Prager „hussitischen“ Auffassung der platonischen Ideen in der Handschrift der Universitätsbibliothek Leipzig 1445, Husitství, reformace, renesance. Sborník k 60. narozeninám Františka Šmahela II, ed. J. Pánek, M. Polívka, N. Rejchrtová, 1995;
◦ Der Streit zwischen Hieronymus von Prag und Johann Gerson – eine spätmittelalterliche Diskussion mit tragischen Folgen, Société et Eglise, Textes et discussions dans les universités de l'Europe centrale au moyen age tardif, ed. Z. Wlodek, Brepols 1995;
◦ Viklef jako reformátor. Filozofická dimenze, Jan Hus mezi epochami, národy a konfesemi. Sb. z mezinárodního sympozia v Bayreuthu, ed. J. B. Lášek, 1995, (něm. Wyclif als Reformer. Die philosophische Dimension, Jan Hus – zwischen Zeiten, Völkern, Konfessionen. Akten des Internationalen Symposiums Bayreuth 1993, ed. F. Seibt, München 1997;
◦ Neuplatonismus in der Ideenlehre bei Johann Wyclif und an der Prager Universität, Actes du Colloque international organisé par la Société Internationale de la Philosophie Médiévale avec The International Society for Neoplatonic Studies – Corfou 1995, Brepols 1997;
◦ L'Université de Prague et le role des disputations „de quolibet“ à sa faculté des Arts à la fin du 14e et au début du 15e siècle (s P. Spunarem), Compte rendu de la 69e Session de l'Union Académique Internationale, Bruxelles 1997;
◦ Die Philosophie des Hussitismus. Zur Rolle der Ideenlehre Platons, Verdrängter Humanismus – Verzögerte Aufklärung, Vom Konstanzer Konzil zum Auftreten Luthers, ed. M. Benedikt, Wien 1997;
◦ Hus a Wyclif. Srovnání dvou traktátů De ecclesia, Jan Hus na přelomu staletí, 2001;
◦ Husovo „Pravda konečně vysvobodí“ a kostnický koncil, Rozjímání vpřed i vzad. Karlu Kosíkovi k pětasedmdesátinám, 2001;
◦ Ideové kořeny reformace v českých zemích, Jan Hus a husitství, Politické myšlení pozdního středověku a reformace II/1–2, ed. V. H. ad., 2011.

Časopisecké příspěvky:
◦ O nejstarší městské knize lounské, Sborník archivních prací 1971;
◦ K některým metodologickým otázkám studia dějin starší české filozofie, FČ 1973;
◦ Johann Milíč von Kremsier und das hussitische revolutionäre Denken (s M. Mrázem), Mediaevalia Philosophica Polonorum (MPhP) 1975;
◦ Zur Geschichte des tschechischen philosophischen Denkens der vorhussitischen Zeit. Stand, Probleme und Perspektiven der Forschung (s M. Mrázem), MPhP 1979;
◦ Komentář M. Jenka Václavova z Prahy k Aristotelovu spisu „Politika“, AUC – HUCP 1979;
◦ Commentarium M. Johannis Wenceslai de Praga super octo libros Politicorum Aristotelis, MPhP 1982;
◦ K otázce tzv. pravzorového světa v husitství a u Komenského, SCeH 1985;
◦ Ohlas Wyclifova jubilea v anglické odborné literatuře, AUC – HUCP 1989.

Edice:
◦ Johannis Wyclif De universalibus, FČ 1970;
◦ The European Dimension of St. Anselm's Thinking. Proceedings of the conference organized by the Anselm-Society and the Institute of Philosophy of Academy of Sciences of the Czech Republic (s J. Zumrem), 1993;
◦ Baroko v Itálii – baroko v Čechách (s J. Pánkem), 2003

a