Řehoř Hrubý z Jelení

* ok. r. 1460

† asi 7. 3. 1514 Praha

Autodidakt, profesionální opisovač rukopisů, humanistický spisovatel a překladatel; žil v Praze. Zasloužil se o uvedení některých filozofů, event. jejich jednotlivých spisů do české kultury. Přeložil Ciceronovy úvahy O přátelství a Paradoxa, práce Giovanniho Pontana O statečnosti, O poslušnosti a Charona, pojednání Jana Zlatoústého (Chrysostoma) O tom, že žádný nemóž uražen býti od jiného než sám od sebe (1501). Těmito překlady se také snažil posílit jazykově český humanismus jako protiváhu nadnárodního humanismu latinského. Do pohusitské reformační linie se začleňuje jeho překlad díla Lorenza Vally O neprávě uvěřeném a smyšleném Konstantinovu papeži nadání, tj. spisu proti tzv. Konstantinově donaci. Do češtiny jako vůbec do prvního národního jazyka přeložil pojednání Franceska Petrarky De remediis utriusque fortunae s názvem Kniehy dvoje o lékařství proti štěstí a neštěstí (1501) a Laus stultitiae Erasma Rotterdamského jako Chválu bláznovství (1511). V komentáři k Erasmově epochální satiře zdůrazňuje kladný vztah křesťanských filozofů k antice, z níž vysoko oceňoval Platona, a tím překonával středověké upřednostňování Aristotela. Z části originální je Napomenutí Pražanům (1513), v jehož první a třetí části využil Ciceronovy řeči Pro lege Manilia, kdežto ve střední části vyjádřil samostatně protifeudální měšťanské názory na společenské rozpory v Praze a z nich plynoucí nebezpečí občanské války. Řehořův syn Zikmund Hrubý z Jelení (1497–1554) proslul pod jménem Gelenius jako kritický vydavatel klasiků ve Frobeniově tiskárně v Basileji a autor čtyřjazyčného spisu komparativně jazykovědného Lexicon symphonum (1537, ²1544).

Literatura:
◦ J. Truhlář: Humanismus a humanisté v Čechách za krále Vladislava II., 1894;
◦ E. Pražák: Ř. H. z Jelení, 1964;
◦ M. Kopecký: Český humanismus, 1988.

mk