Jaroslav Kabeš
* 18.
5.
1896 Tábor
† 15.
8.
1964 Praha
Životní rozhodnutí stát se členem komunistické strany plynulo u K. nejen z toho, že „byl nesen tím obrovitým hnutím, jež zachvátilo Čechy i celý svět“, ale i z jeho vnitřního myšlenkového vývoje. Jako student byl k němu podnícen v r. 1912 E. Chalupným, „prvním českým soustavným vědátorem o lidském kolektivu“, který mu dal číst Erfurtský program sociální demokracie a o dva roky později první díl Šmeralova překladu Marxova Kapitálu, Marxovu Občanskou válku ve Francii i svůj Úvod do sociologie. Chalupný jej uvedl i do poezie svého přítele O. Březiny a do výtvarné dílny F. Bílka. L. Klímu, rovněž Chalupného přítele, si objevil K. sám. Stal se jedním z vydavatelů a také vykladačů pozůstalosti tohoto „nejživotnějšího českého filozofa“. Setkání s E. Chalupným tak předznamenalo K. intelektuální orientaci. Na jednom jejím pólu stál profesionální zájem o národohospodářskou problematiku (její rubriku vedl v Rudém právu do r. 1927), o bankovnictví, na něž své názory pod pseudonymem vyjadřoval již v r. 1921, v době generální stávky bankovního úřednictva; ideově a politicky se tak na této stávce podílel. Překládal některé Marxovy texty vztahující se ke kapitálu a jeho krizím i k židovské otázce. Marx ho zaujal nejprve jako ekonom. Nad tím, co považoval v Marxovi za objevné, začal si klást otázku, „jak na to Marx přišel“. V seriálu statí (téměř monografii), otiskovaných v Komunistické revui 20. let, zabýval se filozofickým charakterem marxismu, genezí Marxovy filozofie, zvláště významem Hegelovým a Stirnerovým. Přeložil a vydal Marxovu korespondenci s rodiči. Programově si kladl za úkol přistoupit k marxismu „z jeho subjektivní stránky, tj. jako k dílu určitého individua, produktu určitého, subjektivní potřebou daného směru a způsobu myšlení, nutného produktu myšlenkového vývoje člověka určitého typu“. Zájem o subjektivní problematiku se u K. prolínal se zájmem o problematiku objektivního pohybu dějin: „Co se to děje v lidstvu? Co to je vůbec?“ Tyto otázky a k tomu zkušenost 1. světové války jej přivedly k dějepisu lidstva: od Palackého Dějin národu českého, Carlylových i Tainových Dějin francouzské revoluce, Lyssagareyových Dějin Pařížské komuny až k Marxově Občanské válce ve Francii. Druhý pól K. intelektuální orientace a tvorby začínal tam, kde si uvědomoval hranici, za níž začíná možnost i nutnost vyjádřit svět i jinými prostředky než jen pojmově logickými. Bílek, Kupka, Filla, Grosz, Käthe, Kolwitz, Konůpek, Ježek vyznačovali K. výtvarné vidění světa. Náležel sem jeho překladatelský zájem o Nietzschovy názory na umění, dále studium díla M. Dvořáka, H. G. Schauera, E. Tilsche, M. Srba ad. Konečně k tomuto pólu patřila i K. vlastní básnická tvorba, zejména básnické sbírky Samomluvy a Moudrost a Tajemství (Setkání s Lao-c'). K. publicistika se vyznačovala kritičností a polemičností. Např. v půli 20. let provedl kritický rozbor Masarykova vztahu k socialismu („Marx společně s danými lidmi chce měnit daný svět, kdežto Masaryk v daném světě chce měnit dané lidi“) a pod vrstvou realistické ideologie postihl náboženský ráz Masarykovy filozofie. Odmítal Čapkovy názory na komunismus z ankety Přítomnosti Proč nejsem komunistou; argumentoval, že kolektivita nemusí znamenat stádnost. V polemice o fašismu v r. 1926, opíraje se o zkušenosti revolučního hnutí s italským fašismem, trval na kvalitativním rozlišování buržoazně demokratického státu a státu fašistického v zájmu osudů revolučního hnutí samého. Šel za vidinou emancipace proletariátu jako emancipace člověka; chápal Marxovu filozofii jako „filozofii člověka“. K. zamyšlení z počátku 60. let nad dobovým byrokratismem („vědomí moci, nadřazenosti, nadpostavenosti nad lidmi“) pod titulem Saturnus (K psychologii jedné odrůdy byrokracie) zůstalo v rukopise. Mezi českými marxisty 1. poloviny 20. století byl povýtce filozofem, a přitom vzdálen filozofii jako profesi – „vždy jsem byl samouk a bloudivec svými cestami“. Psal pod pseudonymy a šiframi J. Tábor, -or, -r, J. Jizba, A. Pick (spolu s B. Jelínkem).
Bibliografie:
◦
Bílek myslitel,
1942;
◦ Samomluvy I–IV,
1943 (souhrnně 1944);
◦ Moudrost a Tajemství – Setkání s Lao'c I–II,
1944,
1945;
◦ Budova časů,
1945;
◦ Ladislava Klímy filozofie češství,
1945;
◦ Ladislav Klíma filozof-básník,
1948;
◦ Budovatelský rozpočet,
1950;
◦ Národohospodářská evidence – nástroj kontroly plánu a státního rozpočtu,
1952;
◦ Generální stávka v bankách r.
1921,
1961;
◦ Počátky českého finančního kapitálu a hnutí proletariátu v Čechách,
1962.
Sborníky:
◦ Přítel mládí,
Šedesát let Emanuela Chalupného,
1940;
◦ Filosof vůle a jeho myslitelské dílo,
Stavitel chrámu,
1941;
◦ Hegelův úvod do dějin filosofie,
Almanach Kmene,
1948.
Časopisecké
příspěvky:
◦ Z řad bankovního úřednictva,
Rudé právo (RP) 8.
7.
1921;
◦ Krize kapitalistických stran.
Ke stávce bankovních úředníků,
RP 13.
7.
1921;
◦ „Inteligentní proletariát“ a kapitalismus,
RP 23.
7 1921;
◦ „Národ a celek“,
proletariát a stát,
RP 13.
8.
1921;
◦ Fráňa Šrámek,
buržoasie a komunismus,
RP 2.
1.
1925;
◦ K protikomunistické anketě „Přítomnosti“,
RP 8.
1.
1925;
◦ Individualismus a komunismus,
RP 27.
2.
1925;
◦ Komunismus v Masarykových Pamětech,
RP 18.
10.
1925;
◦ Dekadence v nejnovějším umění,
RP 20.
11.
1925;
◦ Na okraj Nejedlého „Nietzscheovy tragédie“,
RP 6.
3.
1927;
◦ Proč nejsou komunisty,
Lenin.
Nad jeho dopisy Gorkému,
Socialismus a Masaryk,
Filozofický vývoj mladého Karla Marxe,
Komunistická revue (KR) 1925;
◦ Revoluční vůle a oportunismus,
Filosofický charakter marxismu,
Marxovo řešení problému radikalismu,
Feuerbach – Hegel – Marx a Engels,
Marx – Engelsova „Německá ideologie“,
Kolem fašismu,
Demokracie – diktatura – konfuze,
Měšťácký sociolog p.
In.
Arnošt Bláha,
Em.
Rádl: Sociální demokracie a komunismus,
Poznámky k zákonu o stabilizačních bilancích,
Konsolidace a zlevnění peněžního trhu čili příčiny naší bankovní krize a jak jí zabránit podle receptu pana Engliše,
KR 1926;
◦ Historický materialismus,
Karneval a proletáři,
Avantgarda 1926;
◦ Moderní věda.
Em.
Rádl,
Avantgarda 1927;
◦ K profilu Ladislava Klímy,
Rozhledy po literatuře 1934;
◦ Ilustrátor filosofie,
Okénko do dílny umělcovy 1941;
◦ Výtvarný styl Františka Bílka a jeho tajemství,
Velký dech umění.
Na okraj Bílkova a Konůpkova doprovodu díla Březinova,
Okénko do dílny umělcovy 1942.
Překlady:
◦ (J.
Jizba) Marx – Lenin: K židovské otázce,
1932;
◦ (J.
Jizba) Karla Marxe korespondence s rodiči,
1934;
◦ (J.
Jizba) K.
Marx: Inaugurální adresa,
1934;
◦ (J.
Jizba) K.
Marx: O kapitálu a jeho krizích,
1935;
◦ F.
Nietzsche: O životě a umění,
1943.
Edice:
◦ Duchovní přátelství.
Vzájemná korespondence Ladislava Klímy s Emanuelem Chalupným a Otokarem Březinou,
1940;
◦ L.
Klíma: Boj o Vše.
Deníky a korespondence s přáteli z let 1909 až 1917,
1942.
Literatura:
◦
jp (J.
Poch): Samomluvy,
LN 3.
5.
1943;
◦ J.
Kopecký: Promluvy k nikomu,
LN 14.
9.
1943;
◦ V.
T.
M.
(Miškovská): Promluvy k nikomu,
ND 1943–44;
◦ jč (J.
Černý): Noc na hoře Oliv,
LN 26.
6.
1944;
◦ J.
Průšek: Moudrost a Tajemství,
Nový Orient 1945–46;
◦ J.
Charous: Bankovní stávka 1921,
Sborník archivních prací,
1953;
◦ S.
Strohs: M.-l.
filozofie v Československu,
1962;
◦ Zemřel s.
J.
K.,
RP 16.
8.
1964;
◦ J.
Zumr: Za J.
K.,
LtN 1964,
č.
34;
◦ S.
Strohs: J.
K.
a česká marxistická filozofie,
LtN 1965,
č.
33;
◦ J.
Klempera: Návštěvou u národního umělce Václava Kaplického,
Výběr z nejzajímavějších knih,
1979;
◦ J.
Hroch: Místo J.
K.
v dějinách české marxistické teorie literatury a umění,
Česká literatura 1980;
◦ J.
Hroch: J.
K.
a meziválečný český marxistický ateismus,
FČ 1980;
◦ J.
Hroch: Místo J.
K.
v dějinách české marxistické filozofie a estetiky,
Filozofie v dějinách a v současnosti,
1986;
◦ S.
Strohs in Antologie,
1989;
◦ ČF ve 20.
století,
1995.
ss