František Kautman

* 8. 1. 1927 České Budějovice
† 18. 6. 2016 Praha

Těžištěm jeho vědecké práce byla bohemistika (S. K. Neumann, F. X. Šalda), později komparatistika a výzkum interpretací literárního díla. Nejprve užíval metody pozitivistického detailního zkoumání vzájemných vlivů literatury české, ruské a německé – soustředil se zejména na recepci díla F. M. Dostojevského a Franze Kafky v české kultuře (úvahy Franz Kafka a česká literatura, Franz Kafka a Čechy, Boje o Dostojevského). Od počátku byl zaujat filozofickou dimenzí literárního díla, zejména výzkumy na pomezí filozofie a literární vědy (Problémy moderního románu, Dostojevskij a markýz de Sade). V 60. l. byl ovlivněn existencialismem (Sartre a my), psychoanalýzou a strukturalismem (Strukturalismus v díle Jana Mukařovského). Koncem 60. let se věnoval výzkumu metod interpretace literárního díla (K typologii literární kritiky a literární vědy). Pomáhal u nás razit cestu modernímu pojetí hermeneutiky (H.-G. Gadamer, E. Betti). Dospěl k poznání, že současné metody interpretace literárního díla jsou inspirovány strukturalismem, psychoanalýzou, fenomenologií a sociologií (zejména marxismem). Sám se přikláněl k pluralismu metod výzkumu a vyváženému podílu objektivně-reflektujícího a subjektivně-spoluprožívajícího přístupu. Počátkem 70. let se pokusil o synchronní uchopení celku literárního díla jednoho tvůrce v esejistickém triptychu knih o F. M. Dostojevském (napsáno 1970), Franzi Kafkovi (napsáno 1972) a Egonu Hostovském (napsáno 1973); spojnicí těchto autorů je mu existenciální problematika člověka v moderní společnosti. V druhé polovině 70. let se zaměřil na problémy české národní identity, zejména na jejich odraz v díle T. G. Masaryka, F. X. Šaldy, Josefa Holečka a Otokara Březiny (O českou národní identitu, napsáno 1976); později doplněno studiem českého nacionalismu zejména v díle Viktora Dyka (Naděje a úskalí českého nacionalismu, napsáno 1988). Pokusem o koncentrovanou charakteristiku předních představitelů českého myšlení moderní doby v souvislosti s Chartou 77 je úvaha Masaryk – Šalda – Patočka z r. 1984. Po r. 1989 rozšiřuje svůj zájem ještě o dílo F. Peroutky (Ferdinand Peroutka a české myšlení nové doby). Analogický vývoj prodělává ve vlastní beletrii: od existenciálního hledání mimo čas a prostor (kniha povídek Nádhera rovnováhy) přes pokus o strukturovaný román (Román pro tebe, napsáno 1970) k autobiografickým či poloautobiografickým sebereflektujícím výpovědím o krizových životních situacích (Prolog k románu, napsáno 1972, Mrtvé rameno, napsáno 1976, Jak jsme s Jackem hledali svobodu, napsáno 1979). V 80. l. píše deníkové multižánrové úvahy Bilance, v nichž jsou zastoupeny oddíly Pokus o praktickou personální filosofii a K filosofii dějin (nepublikováno).

Bibliografie:
◦ Boje o Dostojevského, 1966;
◦ S. K. Neumann. Člověk a dílo 1875–1917, 1966;
◦ Opilý satelit (verše), 1966;
◦ Literatura a filosofie, 1968;
◦ F. X. Šalda a F. M. Dostojevskij, 1968;
◦ Nádhera rovnováhy (povídky), 1969;
◦ Alternativy (povídky), SI 1978;
◦ Román pro tebe, SI 1978;
◦ O českou národní identitu, SI 1978, 2015;
◦ Česká otázka po pětaosmdesáti letech, SI 1979;
◦ Eseje o literatuře, SI 1980;
◦ Melodie na jedné struně (verše), SI 1981;
◦ Masaryk – Šalda – Patočka, 1990;
◦ Svět Franze Kafky, 1991 (2. vyd. pod názvem Franz Kafka, 1992, 3. vyd. 1996, něm. př. 1996);
◦ Dostojevskij, věčný problém člověka, 1992;
◦ Mrtvé rameno (román), 1992;
◦ Naděje a úskalí českého nacionalismu. Viktor Dyk v českém politickém životě, 1992;
◦ Prolog k románu (román), 1993;
◦ Polarita našeho věku v díle Egona Hostovského, 1993;
◦ Jak jsme s Jackem hledali svobodu (literární koláž), 1995;
◦ K typologii literární kritiky a literární vědy, 1996;
◦ Román pro tebe, 1996;
◦ O smyslu oběti. Biblické reflexe, 2003;
◦ Kafka a Julie: k prezentaci neznámého dopisu Franze Kafky jeho druhé snoubence Julii Wohryzkové, zaslaného potrubní poštou v Praze dne 18. června 1919, 2008;
◦ Nemožnost člověka: základy filosofie antroposkepticismu, 2017.

Sborníky:
◦ Filosofovat uměním nebo básnit filosofií, Janu Patočkovi in memoriam, ed. J. Vladislav, SI 1978, též Obrys (Mnichov) 1981;
◦ T. G. Masaryk a problém národní identity, Masarykův sborník VII SI 1980 (2. vyd. 1992 s podtitulem Masaryk a naše současnost, ed. M. Machovec, P. Pithart, M. Pojar);
◦ Dvě knihy upevňující naše evropské sebevědomí (ekumenický překlad Bible, sb. Antika a česká kultura), SI Kritický sborník 1982;
◦ Kniha o křesťanské morálce jako jediné alternativě nihilismu a pesimismu (J. Davydov: Etika ljubvi i metafizika svojevolija), SI Kritický sborník 1985, též Listy (Řím) 1987;
◦ Josef Holeček a česká šlechta, SI Historický sborník 1986;
◦ Ferdinand Peroutka a české myšlení nové doby, Po cestách naléhavosti myšlení. K 65. narozeninám J. Zumra, ed. I. Šnebergová, 1993;
◦ Václav Černý 26. 3. 1905–2. 7. 1987, ed. M. Langerová, 1994;
◦ Franz Kafka in den Werken der modernen tschechischen Prosa, Kafka und Prag, ed. K. Krolop, H. D. Zimmermann, Berlin – New York 1994.

Časopisecké příspěvky:
◦ Sartre a my, FČ 1966;
◦ Strukturalismus v díle Jana Mukařovského, Poznámky k marxistické sociologické metodě v literární vědě a estetice, Existencialismus ve světle sovětské kritiky, FČ 1967;
◦ Dostojevskij a markýz de Sade, Apollon Grigorjev, FČ 1968;
◦ Víra a skepse v díle A. I. Gercena, FČ 1969;
◦ Pařížské rozhovory o strukturalismu, Hledání hodnot Ludmily Lantové, FČ 1970;
◦ D. I. Pisarev. Příspěvek k typologii literární kritiky, Estetika 1970;
◦ Russland und Europa von T. G. Masaryk Standpunkt, Trigon (Berlin) 1994;
◦ Problém sebevraždy u F. M. Dostojevského a T. G. Masaryka, Filozofia 1995.

a