Arnošt Kolman

* 6. 12. 1892 Praha

† 22. 1. 1979 Stockholm

%

Pocházel z české židovské rodiny poštovního úředníka; sestra zahynula v nacistickém koncentračním táboře, bratr v táboře sovětském. Dostalo se mu vlastenecké výchovy, avšak zároveň v l. 1903–04 sdílel kulturní sionismus spolku Bar Kochba, jehož duší byl bolzanovský badatel Hugo Bergmann. Zde vyslechl i přednášky Martina Bubera, jehož Tři řeči o židovství přeložil z němčiny do češtiny (1912). V té době jako gymnazista spolu s bratrancem Jiřím Langrem zvládl základy starohebrejštiny a mohl tak pořídit český výbor ze středověkých hebrejských básníků. Po dvou letech a první státnici na ČVUT dokončil studium matematiky na FF UK (1914). V témže roce byl povolán k 91. pluku v Českých Budějovicích, kde se ještě setkal s ohlasem Haškova působení. Haška znal již z r. 1911, kdy se s bratrancem Františkem Langrem zúčastnil slavné Haškovy předvolební schůze Strany mírného pokroku v mezích zákona. S Haškem se opět setkal v Rusku v r. 1919 v politickém oddělení 5. Rudé armády, v němž oba spolupracovali. Od r. 1910 byl členem studentské organizace české sociální demokracie a do KSSS vstoupil v r. 1918 po ruském zajetí v r. 1915. V r. 1927 vydal první ruský překlad prvního dílu Švejka, když vedl stranické nakladatelství Moskovskij rabočij. Jako pracovník Kominterny se stal v Německu členem ÚV KSN, byl pak půl roku vězněn a v prosinci 1922 z Německa vypovězen. Po návratu do SSSR zastával řadu politických, pedagogických a vědeckých funkcí (člen redakce Pod znameněm marksisma, ředitel Ústavu rudé profesury, profesor moskevské univerzity, vědecký pracovník Akademie nauk SSSR). V r. 1945 se vrátil do Československa, kde byl vedoucím propagace a agitace ÚV KSČ a profesorem FF UK. Pro kritické výhrady k vedení strany v září 1948 byl zatčen a tři a půl roku vězněn v moskevské Lubljance. V r. 1959 se vrátil do Československa a stal se ředitelem FÚ ČSAV, odkud se po veřejné kritice A. Novotného v r. 1963 opět vrátil do Moskvy. K. nesouhlasil se sovětskou invazí do Československa v srpnu 1968 a po letech nesčetných pokusů o vízum do Švédska se mu podařilo v r. 1976 vycestovat. Ve Švédsku zůstal natrvalo u své dcery a u zetě prof. F. Janoucha. V Otevřeném dopise (22. 9. 1976) napsal L. Brežněvovi: „Oznamuji Vám, že vystupuji z KSSS... Dospěl jsem k pevnému přesvědčení, že mé setrvání v řadách KSSS by bylo zradou ideálů sociální spravedlnosti, humanismu a vybudování nové, dokonalejší společnosti, jichž jsem se snažil dosáhnout, přes všechny své chyby a omyly.“ Ideový a politický vývoj K. charakterizuje myšlenkový oblouk od komisaře Rudé armády a koncepce bojovného materialismu až ke kritice sovětské teroristické praxe a příklonu k demokratickému socialismu s požadavkem revize omylů samotných zakladatelů marxismu. %

Základní okruhy K. vědeckého zájmu byly filozofie, logika, matematika, dějiny logiky a matematiky, vztah marxistické filozofie k přírodovědeckým objevům, etika a popularizace vědeckého světového názoru. Nevyhnul se dogmatismu zvl. ve stranické propagandě, ale uchoval si respekt k vědeckému poznání. To se projevilo např. na přelomu 20. a 30. let v sovětských diskusích o Einsteinově teorii relativity (v r. 1911 K. navštěvoval Einsteinovy přednášky na německé univerzitě v Praze), do nichž zasáhl po boku těch, kdož odmítli mechanickou negaci teorie relativity i kvantové teorie. Podobně tomu bylo s jeho postojem v hodnocení kybernetiky a symbolické logiky, jejíž kritický výklad podal. Bylo to umožněno jeho znalostí oborů a jejich dějin. Zabýval se N. I. Lobačevským jako zakladatelem neeuklidovské geometrie, důležité pro vznik teorie relativity, a B. Bolzanem s jeho skloubením matematických a logických úvah a následnými objevy v teorii matematické funkce a teorie množin. Podle K. snaha po axiomatizaci sbližovala Bolzana s Lobačevským. K Lobačevskému a ke Gaussovi se vrátil ve svém příspěvku O souvislosti neeuklidovské geometrie s filosofií, a to v r. 1948 ve sborníku marxistických studií Vzestup, který sám redigoval. Tento sborník sedmnácti autorů (L. Rieger, I. Málek, F. Herčík, M. Jodl, J. Orlický ad.) byl mj. svědectvím K. filozofického působení na starší i mladší generaci českých vědců a filozofů. Nad Bolzanovým dílem se K. zamýšlel opět v r. 1958 na liblické konferenci Filozofie v dějinách českého národa, v referátu Matematicko-logická stránka Bolzanovy filosofie. V r. 1963 ve FČ vystoupil proti dogmatismu v tehdejší české filozofii. Do pražského jara 1968 patří také K. Filosofické polopovídky, které svým humorem, ironií i sebeironií podrobily kritice způsob myšlení i životní styl vědecké inteligence sovětské i československé. Polopovídkou Letopis SKVF (Strany kam vítr fouká) se opět přihlásil k Haškovi a evokoval tak v nových podmínkách duch Strany mírného pokroku v mezích zákona. K Haškovi a Praze svého mládí se vracel i ve vzpomínkách ze sedmdesátých let. (V r. 1947 upravil a do ruštiny přeložil Karafiátovy Broučky.)

Bibliografie:
◦ Predmet i metod sovremennoj matematiki, Moskva 1936;
◦ Wissenschaft, Religion und Marxismus, 2. vyd. Moskva 1936;
◦ The developement of physics since Lenin's Materialism and empiriokriticism, New York 1940;
◦ Engels i jestěstvoznanije, Moskva 1941;
◦ Novějšie otkrytija sovremennoj atomnoj fiziki v svetě dialektičeskogo materialisma, Moskva 1943;
◦ Ideologie německého fašismu, 1946;
◦ Atomová energie a Sovětský svaz, 1946;
◦ Logika, 1947;
◦ Přednášky o základech vědecké filosofie, 1947;
◦ O tak zvané tepelné smrti vesmíru, 1948;
◦ Co je smyslem života? 1948;
◦ Kritický výklad symbolické metody moderní logiky, 1948;
◦ Bernard Bolzano, Moskva 1955, česky 1958;
◦ Velikij russkij myslitěl N. I. Lobačevskij, 2. vyd. Moskva 1956;
◦ Kibernetika, Moskva 1956, česky 1957;
◦ Filosofskije problemy sovremennoj fiziki, Moskva 1957, česky 1958;
◦ Jesť li bog? Moskva 1958;
◦ Pravoslavije o vere i znaniji, Moskva 1959;
◦ Lenin i novejšia fizika, Moskva 1959, česky 1960;
◦ O víře v boha, 1961;
◦ Zajímavá logika (s O. Zichem), 1965;
◦ Filosofické polopohádky, 1968;
◦ Dějiny matematiky ve starověku, 1969;
◦ Die verirrte generation, Frankfurt a. M. 1979, 2. vyd. doplněné o dialog Wie habt ihr so leben können? 1982;
◦ Auf der Mauer, auf der Lauer. Satiren über den staatlich verordneten Verdacht, Berlin 1979.

Sborníky:
◦ O souvislosti neeuklidovské geometrie s filosofií, Vzestup, redig. A. K., 1948;
◦ Matematicko-logická stránka Bolzanovy filosofie, Filosofie v dějinách českého národa, 1958.

Časopisecké příspěvky:
◦ O podstatě a původu pythagoreismu, ČM 1947;
◦ Vklad Eulera v razvitiji matematiki v Rossii, Der böhmische Vormärz in Briefen Bolzanos an F. Příhonský 1824–1848, Voprosy istorii jestěstvoznanija i techniky (Moskva) 1957;
◦ O zákonech přírodních věd, Na obranu kybernetiky, FČ 1960;
◦ Proti dogmatismu v naší filosofii, FČ 1963;
◦ Tři nejnaléhavější úkoly, Listy (Řím) 1979;
◦ Vzpomínky, LtN 1995, č. 3–5.

Literatura:
◦ O. Zich: První marxistická monografie o B. Bolzanovi, FČ 1959;
◦ J. C. (J. Cvekl): Akademik A. K., Kultura 1962;
◦ A. K. k sedmdesátinám, FČ 1962;
◦ I. Dubská: K. A., Sovětskaja filosofskaja enciklopedia, Moskva 1963;
◦ Marxisticko-leninskaja filosofia i sociologia v SSSR i jevropejskich socialističeskich stranach, Moskva 1965;
◦ Dejiny marxistickej dialektiky (leninské obdobie), 1976;
◦ F. A. J.: A. K., Listy (Řím) 1979;
◦ J. Sedlák: Sto let od narození A. K., FČ 1992;
◦ SZA, 1991.

ss