Rabi Löw

* 1512

† 1609 Praha

Plným jménem Jehuda Liwa ben Becalel. – Byl největším náboženským myslitelem judaismu ve střední Evropě 16.–17. století. Působil jako vrchní rabín v Mikulově, v r. 1573 odeše1 do Prahy, kde vedl talmudickou školu (ješivu) při Klausové synagóze. Po určitá období působil též v Poznani. V r. 1592 došlo k jeho audienci u císaře Rudolfa II., vrchním pražským rabínem se stal na sklonku života. Většina jeho hebrejských knih byla vydána v Praze, kde je L. pohřben na Starém židovském hřbitově.

Jeho dílo obsahuje mnohé filozofické prvky, i když L. nebyl čistým filozofem, ale náboženským myslitelem. Používá filozofické středověké terminologie (látka – forma, bytí v potenci – aktu), ale odmítá důsledky zejména aristotelské filozofie, pokud jsou v rozporu se židovskou náboženskou tradicí. Také nepsal svá díla filozofickým způsobem, ale ve formě úvah k náboženským tématům judaismu a k jednotlivým náboženským textům. Na rozdíl od většiny učenců své doby se nezabýval židovským náboženským právem (tzv. halácha), ale vyprávěcími partiemi náboženských textů (tzv. agada). Silně na něj zapůsobila také židovská mystika-kabala, i když nepoužívá speciální kabalistické terminologie. Jako hluboce věřící člověk považuje Boha za základ všeho bytí. Náboženský zákon (Tóru) chápe jako projev nejvyššího Božího rozumu, který uděluje řád a pořádek stvořenému světu. Tóra nemůže být proto narušována nižším lidským rozumem, který musí být v souladu s rozumem Božím. Člověk je stvořen Bohem a obsahuje v sobě všechny světy, takže je jako mikrokosmos zodpovědný za vesmírnou harmonii. Byl stvořen jako dynamická bytost, která se oproti statické přírodě a statickým andělům stále vyvíjí k vyššímu poznání a k hlubšímu plnění Zákona. Svou nejnižší složkou spočívá člověk v přírodě, kterou vede princip boje všech proti všem. Zároveň je však členem lidské společnosti, která musí dospět k harmonickému stavu, k principu míru (šalom). Proto L. zdůrazňuje nutnost svobody všech národů a odsuzuje utlačování jednoho národa národem jiným jako věc nepřirozenou, která nemůže mít věčné trvání. Toto platí plně i o Izraeli, jehož vyhnání z izraelské země nemůže být věčné, ale musí dojít opět k návratu. Proto je L. označován také za jednoho z duchovních předchůdců sionismu. Poněvadž člověk v sobě obsahuje také nejvyšší božskou duši, je jeho konečným cílem návrat k Bohu, v konečnou pravdu, ze které vzešel. Tyto a další úvahy vedly L. k tomu, aby se soustředil na etiku, jejíž pojetí je blízké etice pozdějšího východoevropského chasidismu. Zároveň jej vedly k vypracování nových pedagogických zásad, jež připomínají o něco pozdější zásady J. A. Komenského. Základem výchovy musí být biblický Zákon, od něhož je třeba postupovat k mladším náboženským autoritám. Důležité je plné pochopení původního textu, výchova má být logická, jasná, přizpůsobená věku a schopnosti studujícího. L. byl proto odpůrcem formální dialektiky, která se šířila v jeho době v židovském školství. – Dílo L. bylo vždy živé ve východoevropském chasidismu, který si jej váží a oprávněně jej považuje za jednoho ze svých předchůdců. V nové době došlo také k plné renesanci myšlenkového odkazu R. Löwa a k jeho ocenění. Je také znám díky spojení s prastarou golemskou tradicí a některými dalšími pražskými legendami.

Bibliografie:
◦ Gur Arje, 1578;
◦ Gevurot Adonaj, Krakov 1582;
◦ Derech chajim, Krakov 1589;
◦ Netivot Olam, 1595;
◦ Tif'eret Jisra'el, Benátky 1599;
◦ Be'er ha-gola, 1598;
◦ Necach Jisra'el, 1599;
◦ Or chadaš, Ner micwa, 1600.

Literatura:
◦ Ben Zion Bokser: From the World of the Cabbalah, the Philosophy of Rabbi Judah Loew of Prague, New York 1954;
◦ F. Thieberger: The Great Rabbi Loew of Prague, Londýn 1954;
◦ A. Neher: Le puits de l'exil, tradition et modernité: la pensée du Maharal de Prague, Paris 1991 (český př. Praha 1993);
◦ A. F. Kleinberger: ha-Machšava ha-pedagogit šel ha-Maharal mi-Prag (hebr., The educational Theory of the Maharal of Prague), Jerusalem 1962;
◦ V. Sadek: Židovská mystika v Praze, 1992;
◦ V. Sadek: The spiritual World of Rabbi Judah Loew ben Bezalel, Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews 4, New York 1991–92;
◦ V. Sadek: Z myšlenek rabiho Löwa, Roš Chodeš, Věstník židovských obcí v Českých zemích a na Slovensku 1995, č. 57.

vs