Helena Lorenzová

* 13. 5. 1945 Praha

† 19. 10. 2006

Po absolvování Střední knihovnické školy v Praze studovala na FF UK estetiku a obecnou vědu o umění (1964–69; diplomová práce Příspěvek k problematice vnitřního monologu v textech Věry Linhartové). V l. 1969–72 byla interní aspirantkou na katedře estetiky. V r. 1970 získala titul PhDr. Od r. 1972 je odbornou pracovnicí Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, dnes Ústavu dějin umění AV ČR. V r. 1974 obhájila kandidátskou práci Vyjadřovací a sdělovací systémy v nekonvenčním divadle (Archaický rituál a divadlo 20. století). Je šéfredaktorkou časopisu Estetika, členkou výboru České společnosti pro estetiku. V l. 1995–96 přednášela externě na katedře estetiky FF UK.

Zprvu se zajímala o antropologii (mýtus a moderní literatura, archaický rituál a nekonvenční divadlo 60. a 70. let), od 80. let o dějiny české a německy psané estetiky v Čechách a na Moravě. Pozornost věnuje především zapomenutým či neprávem opomíjeným estetikům (A. G. Meissner, B. Bolzano, F. M. Klácel, K. Svoboda), obdobím, proudům a směrům (osvícenství, biedermeier, neomytologismus).

Bibliografie:

Sborníky:
◦ Problém estetické hodnoty v díle Mirko Nováka, Mirko Novák filozof a estetik, 1982;
◦ Slovník literární teorie, 1984;
◦ Průvodce po literárních dějinách, 1988;
◦ Mýtus Slovenska v české kultuře na přelomu 19. a 20. století, Kontexty českého a slovenského umenia (sb. referátov z konferencie);
◦ Sen o české filosofii, Proudy české umělecké tvorby 19. století. Sen a ideál, 1990;
◦ Hra na krásný život, Proudy české umělecké tvorby 19. století. Smích v umění, 1991;
◦ Divadlo světa – divadlo nebes. Bolzanovy mobily, Umění a civilizace jako divadlo světa, 1993;
◦ K sémiotice romantického parku, Český romantismus v evropském kontextu, 1993;
◦ Místo Olega Suse v dějinách estetiky, Oleg Sus redivivus, 1994;
◦ Svobodní zednáři a kulturní mecenát, Villa Lanna, Antika a Praha 1872, 1994;
◦ Jazyk estetiky – estetika jazyka, Termina 94. Konference o odborném stylu a jazyku, 1995;
◦ Nová encyklopedie českého výtvarného umění, 1995;
◦ Bolzanos Visions der Zukunft der bildenden Kunst, Aesthetics for the Future. 4th International Conference on Aesthetics, Kraków 1996;
◦ Hra na krásný život. Estetika v českých zemích mezi lety 1760–1860, 2005.

Časopisecké příspěvky:
◦ Mýtus a literatura, Estetika (E) 1977;
◦ Mýtus a realita v Dostojevského Běsech, Slavia 1981;
◦ Klácelova Průklesť ku ladovědě, E 1983;
◦ Anatomie slovesné kultury, Reálně romantická estetika Františka Palackého, E 1985;
◦ Význam díla Bernarda Bolzana v dějinách estetiky, E 1986;
◦ Ladislav Klíma – dluh české estetiky, Estetik Karel Svoboda, E 1988;
◦ Krása světa (K šedesátému výročí úmrtí Otokara Březiny), E 1989;
◦ Česká kněžna v německé literatuře, Divadelní revue 1990;
◦ Solární mýtus v díle Julia Zeyera, E 1991;
◦ Kalobiotika aneb umění krásně žít, E 1992;
◦ Bernard Bolzano. A Genius Ahead of his Time, Pragolem 1992;
◦ Blaník český a německý, DaS 1995;
◦ Staré dobré časy. Obraz doby předbřeznové v české memoárové literatuře, E 1996;
◦ Music for the Eyes. Bolzano's Theory of the Fine Arts, Umění 1996.

Předmluvy:
◦ Estetik Karel Svoboda, K. Svoboda: Estetika sv. Augustina, 1996.

Literatura:
◦ H. Jarošová: H. L. – kolegyně a přítelkyně, Estetika 4/2006.

 

a