Jaroslav Ludvíkovský

* 4. 6. 1895 Střelské Hoštice u Horažďovic

† 23. 10. 1984 Brno

Po studiích klasické filologie na FF UK, působení na gymnáziích v Praze a Bratislavě (1912–1919), delším studijním pobytu v Římě a habilitaci na FF UK (1919) byl jmenován profesorem klasické filologie na FF KU v Bratislavě. Z jižních Čech, kam každým rokem zajížděl, si přinesl lásku k životu i pravdě a houževnatost. Jako děkan FF KU (1937–38) hájil demokratické principy proti nastupujícím představitelům luďáctví, kteří ho zprvu suspendovali a hned po vzniku Slovenského státu donutili k útěku z Bratislavy. Ze Slovenska se odstěhoval natrvalo do Brna, kde působil na MU až do důchodu v r. 1966 a poté ještě (do r. 1973) jako vědecký pracovník.

Klasickou filologii chápal jako vědu smysluplnou v kterékoliv epoše, zvláště proto, že studium a rozvíjení myšlenek antiky vtiskuje své době rys humanity. Proto přes výrazný přínos pro poznání řeckého dobrodružného románu a později zejména českých latinsky psaných legend jsou obecně důsažnější L. studie komeniologické a práce sledující vliv antiky na B. Balbína, J. Dobrovského, J. Kollára, F. Palackého, J. Hollého a M. Tyrše. Pro naše dějepisectví antické filozofie jsou významné jeho překlady obtížných jedenácti Epiktetových statí z logiky, jimiž doplnil Kuthanův překlad tohoto stoika, Ciceronových rozprav O povinnostech a celého díla Epikurova, doprovázeného překladem desáté knihy Diogena Laertia věnované Epikurovi. Ne vždy průhledný text epikurovské nauky L. zpřístupnil čtivě a srozumitelně, protože se mu podařilo mistrně vystihnout nesnadnou epikurovskou terminologii. K poznání epikureismu přispěl i přednáškou Epikúros a epikúreismus, otištěnou v Praze 1930. Neprávem byl zatlačen jeho překlad Platonovy Obrany Sókrata pozdějším překladem F. Novotného. Nezanedbatelný je i jeho překlad Komenského díla Jednoho jest zapotřebí, jímž zahájil svou publikační činnost.

Bibliografie:
Řecký román dobrodružný, 1925;
Dobrovského klasická humanita, 1933;
Antika a česká kultura (spoluautor), 1978.

Sborníky:
Ciceronův politický ideál a Pompeius, Sb. filologický, 1922;
Antiperistasis. Příspěvek k dějinám teorie pohybu, Sb. prací filologických F. Groha, 1923;
Epikúros a epikúreismus, Filosofie doby hellenistické, 1938;
Český klasicismus, Sb. Arne Novákovi Strážce tradice, 1940;
Slovanský humanismus obrozenský – Kollárova anticko-křesťanská synthesa, Slovanství v českém národním životě, 1947;
Latinské písemnictví v dějinách české literatury, Medievalistická konference, 1963;
Great Moravia Tradition in the 10th Century and Legenda Christiani, Magna Moravia, 1965;
Antika a česká vzdělanost od husitství do Bílé hory, Humanistická konference, 1966.

Časopisecké příspěvky:
Studie o Anaxagorově teorii hmoty, LF 1922;
Platónsko–stoický prvek v Palackého idei božnosti, LF 1941;
Dvojí setkání: Vrchlický a Lucretius, Masaryk a Platón, LF 1948;
Kristián či Radim? Česká literatura 1967;
Antická a renesanční idea smíšené ústavy u J. A. Komenského, SPFFBU 1967, E 12;
Několik poznámek ke Komenského Cestě světla, Slavia 1970.
Přítomnost, Bratislava, Slovenské pohľady, Nové Čechy, Naše věda, Umění, Lidové noviny, Lidová demokracie. Národní Listy aj.

Překlady:
◦ J. A. Komenský: Jednoho jest zapotřebí, 1920;
◦ Platon: Obrana Sokratova, 1929;
◦ Epikúros: Myšlenky o štěstí a mravnosti (s dosl.), 1929, 2. vyd. 1970, 3. vyd. 1979;
◦ M. T. Cicero: O povinnostech (s před.) 1940;
◦ Diogenes Laertios: Život a učení filosofa Epikúra (s dosl.), 1952;
◦ Kristianova legenda (ed.) 1980.

Literatura:
◦ J. Nechutová: Prof. J. L. sedmdesátníkem, LF 1965;
◦ Classica atque Mediavalia J. L., 1975;
◦ J. Nechutová: Klasický filolog J. L. a filosofie, SPFFBU 1976, B 23;
◦ J. Nechutová: Prof. J. L., Universitas 1991;
◦ J. Nechutová: Klasická filologie a česká národní kultura – F. Stiebitz, J. L., in Brněnská věda a umění meziválečného období 1918–1939 v evropském kontextu, 1993.

rhš