František Novotný

* 29. 8. 1881 Hlína v Čechách

† 20. 9. 1964 Brno

Na FF UK vystudoval (1899–1904) klasickou filologii; PhDr. V l. 1904–14 učil na gymnáziích v Praze a Vysokém Mýtě; válečná léta strávil jako voják. V r. 1918 se habilitoval na FF UK, od r. 1920 působil jako profesor klasické filologie na FF MU. Ve vědecké práci navázal na dílo svého učitele Josefa Krále, na jeho bádání rytmická (svými původními pracemi o rytmu antické prózy) a platonská. Své vlastní bádání cílevědomě obohatil o práce obecnějšího charakteru a o překlady; vycházel z přesvědčení, že badatel se má překladem studovaného autora svému národu odvděčit za to, že mu umožnil věnovat se vědecké práci. Současně šířil názor, že je třeba udržovat styky mezi slovanskými badateli, což sám dokumentoval vedoucím postavením při organizování dvou kongresů slovanských filologů v meziválečném období a úzkými styky zejména s polskými a ruskými vědci; už r. 1910 přeložil z ruštiny světoznámou knihu Theodora Zielinského Starý svět a my.

V pracích širšího zaměření z doby po první světové válce reagoval na proměny světa a poukazoval na hodnoty antické kultury pro společnost dneška. Do tohoto okruhu zapadají i překlady, na nichž se nějak podílel – V. P. Buzeskul: Antika a přítomnost (př. K. Novotná), 1923, T. Zielinski: Náboženství starého Řecka (př. K. Šimeček, s N. před.), 1930, I. M. Tronskij: Dějiny antické literatury I–II (př. V. Novotná, žačka Zielinského, manželka N.), 1955. Tuto činnost N. časem nahradil postupným vydáním překladů Platonova díla pro Laichterovu Filozofickou knihovnu, kterou otevřel N. překlad dialogu Filébos (1931). Zde postupně vydal ostatní Platonovy dialogy, s výjimkou už dříve jím vydaných dialogů Timaios a Kritias (1919), Ústavy (1921) a později v ČSAV vyšlých Zákonů (1961). Pro české vydání Platonova díla (s předmluvami a poznámkami) musel vytvořit českou platonskou terminologii, kterou až na některé případy můžeme označit za velmi zdařilou. N. přistupoval k překladům jako filolog, který připravuje text pro zájemce o Platona (nikoliv pro filozofy, od nichž vyžadoval práci s řeckým textem), a proto do nich nevnášel hledisko žádného z moderních filozofických směrů. Současně s překládáním sepisoval objemnou monografii O Platonovi (1948–49), jejíž první tři díly přinášejí rozbor Platonova života, přehled moderního bádání, tradici rukopisnou, především však rozbor díla, a to jak po stránce filozofické, tak i společenské a filologické. Jednostranná kritika v denním tisku odmítla z tehdejšího hlediska právem závěr prvního dílu, ale neprávem přehlédla celkový význam a přínos díla. To způsobilo, že IV. díl – Druhý život mohl zásluhou prof. Ludvíka Svobody, N. žáka, vyjít v nakladatelství Academia až v r. 1970 (a v r. 1977 tamtéž v anglické mutaci). Do světového platonského bádání přispěl N. i kritickými vydáními (s latinským komentářem) Listů (1930) a Epinomidy (1960). Zejména edice Listů je stále hodnocena jako nejlepší komentované vydání tohoto díla. – N. svým vyrovnaným životním postojem, v němž vědomě uplatňoval působení řeckého peras (omezení, jež tak zdařile definoval v Gymnasiu), vytvořil ukázněné a vyvážené dílo. Zde pomíjíme jeho studie gramatické a vysokoškolské učebnice latinského jazyka (v níž zvláště významná pro překladatele je část o stylistice) i účast na Latinsko-českém slovníku. N. se nepovažoval ani za filozofa ani za platonika, nýbrž za badatele o Platonovi, nicméně jeho přínos k filozofickému bádání je značný.

Bibliografie (z díla):
◦ Eurythmie řecké a latinské prosy I–II, 1918–21, fr. Lvov 1929;
◦ Gymnasion, úvahy o řecké kultuře, 1922;
◦ Socialistické snahy ve starém Řecku, 1922;
◦ Antické státy a náboženství, 1925;
◦ Platonovy listy a Platon, 1926;
◦ O Platonovi – I. Život 1948, II.–III. Dílo 1949, IV. Druhý život 1970.

Časopisecké příspěvky:
◦ Nový zákon problémem klasické filologie, LF 1920;
◦ Platon a náboženství, RF 1922;
◦ Hellenism a judaism, Platon, filosofie a mládí, RF 1927–28;
◦ Manželství a rodina ve starověkém Řecku, FR 1947.

Překlady:
◦ Platon: Timaios, 1919, Kritias, 1919, Ústava, 1921, Filebos, 1931, 21943, a př. dalších Platonových dialogů pro Laichterovu Filozofickou knihovnu, Zákony, 1961.

Edice:
◦ Platonis Epistulae commentariis illustratae, 1930.

Literatura:
◦ J. Patočka: K šedesátinám F. N., ND 1941;
◦ LF (slavnostní trojčíslo) 1941;
◦ F. Pelikán: LF k šedesátinám F. N., RF 1941;
◦ Charisteria F. N. octogenario oblata, ed. F. Stiebitz, R. Hošek, 1962;
◦ J. Ludvíkovský: F. N., Ročenka brněnské univerzity 1964–68, 1969.

rhš