Lubomír Nový

* 15. 4. 1930 Třebíč

† 15. 11. 1996 Brno

Po ukončení studií na reálném gymnáziu v Třebíči (1941–49, z toho 1946–48 na francouzském lyceu v Nimes) a na FF MU v Brně (1949–52, obor filozofie, ruština; PhDr.) nastoupil na katedru dějin filozofie FF MU, kde působil až do r. 1969, v období 1964–69 jako docent a vedoucí katedry. Byl členem Vědeckého kolegia filozofie a sociologie ČSAV v Praze (1964–69) a předsedou jeho komise pro dějiny filozofie (organizoval mj. celostátní konferenci Strukturalismus a historismus ve filozofii 20. století – Brno, duben 1968). Ve šk. r. 1965–66 byl na studijním pobytu v SRN (Kolín n. R., Frankfurt n. M.). Zúčastnil se XIV. Mezinárodního filozofického kongresu ve Vídni (září 1968) a strávil měsíc studií v Římě (říjen 1968). V r. 1969 byl přijat za člena I. I. P. (Mezinárodního filozofického ústavu) v Paříži (členství obnoveno r. 1990). V r. 1970 byl vyřazen z politických důvodů („revize“ marxismu, vyloučení z KSČ, snaha o obnovení názvu „Masarykova univerzita“) z vědeckého a veřejného života (z vědeckých společností, ze Svazu čs. spisovatelů aj.) a převeden jako odborný pracovník do laboratoře sociologického výzkumu FF MU, se zákazem přednášet, publikovat, cestovat. V lednu 1990 se vrátil na katedru filozofie jako její vedoucí (od června 1990 je profesorem dějin filozofie a sociální filozofie). Kromě účasti na řadě mezinárodních konferencí přednášel měsíc na univerzitě v Dijonu. Úzce spolupracuje s FÚ a Masarykovým ústavem AV ČR (vědecká rada, ediční rada Spisů T. G. M., redakční rada Masarykova sborníku). V lednu 1995 založil při katedře filozofie FF MU Kabinet pro studium díla T. G. M. Organizoval mezinárodní konferenci 100 let Masarykovy České otázky (Brno, září 1995).

S přeryvy biografického vývoje jsou spjaty posuny tematiky jeho badatelské práce (od filozofie k sociologii a zpět k filozofii) i vývoj vlastní filozofie (od reformního marxismu k sociálně kritickému fenomenologickému strukturalismu), kterou však nezpracovává systematicky – ona tvoří spíše jistý interpretační základ pro těžiště jeho činnosti, spočívající v historiografii filozofie. V období od poloviny 50. do poloviny 60. let stojí v centru jeho zájmu kritický rozbor Masarykovy filozofie, který ještě setrvává v mezích institucionálního marxismu, vyznačuje se však návratem k ryze filozofickým aspektům a k pramenům (srovnání české a německé verze Konkrétní logiky), „antropologickým“ čtením Masaryka a snahou o postižení „vnitřní logiky“ Masarykova myšlení. Od počátku 60. let věnuje rostoucí pozornost tzv. mladému Marxovi a neortodoxním marxistům. Významně jej ovlivní studijní pobyt v SRN (diskuze o marxismu, strukturalismu a existencialismu ve Francii a v Německu, studium Frankfurtské školy, zvl. H. Marcuseho a J. Habermase, fenomenologie u prof. Landgrebeho i filozofie M. Merleau-Pontyho). Směřuje k pojetí marxismu jako otevřené filozofie, která musí přezkoumat své základy rozvíjením styčných bodů s fenomenologií a strukturalismem. V bádání o Masarykovi jej to vede k opětnému ocenění humanistických a demokratických hodnot jeho „filozofie krize, kritiky a smyslu“. Po vynuceném přechodu k sociologii (1970–89) se kromě terénních výzkumů, spojených s jeho pracovním zařazením, zabývá dějinami brněnské sociologické školy (I. A. Bláha, B. Zwicker, L. Svoboda) a zejména připravuje obsáhlý rukopis o sociologii životních drah a jejich krizových situací. Účastní se též komeniologických sympozií v Uherském Brodě. S návratem na katedru filozofie (1990) se vrací k problematice dějin české filozofie, zejména k rozborům Masarykovy filozofie a k sociálně filozofické problematice obnovy demokratické občanské společnosti v integrující se Evropě. Je zastáncem myšlenky tzv. emergentního univerzalismu, tj. potřeby jistých obecných principů a hodnot, které se z mezilidské komunikace v pluralistickém postmoderním světě pracně, zdola a postupně vynořují a – bez nároku na absolutnost – tvoří základ nezbytného konsensu každé občanské společnosti i Evropy a lidstva jako celku.

Bibliografie:
◦ Filosofie T. G. Masaryka, 1962;
◦ Filosofie v neklidné době, 1965;
◦ Marx v NSR, 1967;
◦ Nekrology na živé, SI 1988;
◦ Životní dráha jako sociologický problém, 1990;
◦ Filosof T. G. Masaryk. Problémové skici, 1994.

Sborníky:
◦ Filosofie a politika, Sedmkrát o smyslu filosofie, 1964;
◦ Stručný filosofický slovník, 1966;
◦ Marxova filosofie v otevřených dějinách, Marx a dnešek, 1968;
◦ Filosofie krize, kritiky a smyslu, K tradicím české kritiky, 1970;
◦ Socioprofesionální struktura obce a její vývoj v l. 1945–1975 (s I. Možným), Horní Věstonice, ed. V. Frolec, 1984;
◦ Sociologická revue jako signum temporis, České filozofické myšlení v třicátých letech našeho století, 1989;
◦ I. A. Bláha, Antologie, 1989;
◦ Kapitoly z dějin české filozofie 20. století (spoluautor), 1992, Washington 1994;
◦ The Life Course as a Fight for the Identity of Man, Human Identity and Values of Democracy, 1993;
◦ Masaryks Philosophie der Nation im Denken der Gegenwart, Formen des nationalen Bewusstseins im Lichte zeitgenössischer Nationalismustheorien, ed. E. Schmidt-Hartmann, Oldenbourg 1994;
◦ Das Haus „Europa“ als Gebäude und als Heim – zum Verhältnis von Partikularismus und Universalismus, Föderalismus und die Architektur der europäischen Integration, ed. N. Wenturis, München 1994;
◦ Brentano und die Anfänge der philosophischen Bildung von Masaryk, T. G. Masaryk a střední Evropa, ed. R. Pražák, 1994;
◦ T. G. M. jako sociolog, „Sebevražda“ a Masarykova filozofie náboženství, Tomáš Garrigue Masaryk a sociologie, 1994;
◦ Fischerův svár s Masarykem. J. L. Fischer a počátky brněnské Sociologické revue, Hledání řádu skutečnosti, ed. J. Gabriel, 1994;
◦ T. G. M.: Náboženství jako osobní vztah k řádu, Náboženská dimenze Masarykova myšlení, 1995;
◦ Filozofické myšlení T. G. Masaryka. Návraty k T. G. Masarykovi. Proměny marxistické filozofie, ČF ve 20. stol., ed. J. Gabriel, L. N., J. Zouhar, 1995;
◦ J. L. Fischer a sociologie v Brně, J. L. Fischer a filosofie XX. století, 1996;
◦ Česká otázka. Česká odpověď? Sto let Masarykovy České otázky, 1997.

Časopisecké příspěvky:
◦ Die Entfremdung bei Marx und der entfremdete Marx, SPFFBU 1965, B 12;
◦ T. G. Masaryk v českém myšlení, FČ 1966;
◦ K problému vědy v marxismu a v soudobé nemarxistické filosofii, FČ 1967;
◦ Der Mensch als Zentralthema der Gesellschaftswissenschaften, SPFFBU 1967, B 14;
◦ K interpretaci sovětské filosofie dvacátých let, Masarykova filosofie jako aktuální minulost, Filozofia 1967;
◦ Masaryk jako sociolog, SČ 1968;
◦ Strukturalismus a spor o filosofii marxismu, Orientace 1968;
◦ Strukturalismus a filosofie, FČ 1969;
◦ Fenomén Ruska v Masarykově filosofii, Slovanský přehled 1969;
◦ Philosophie und Sozialkritik im Marxismus, Wiener Jahrbuch für Philosophie 1969;
◦ Bláha a Mukařovský: setkání sociologického a literárněvědného strukturalismu, SPFFBU 1992, B 39;
◦ Thomas G. Masaryk: neue Deutungen seiner Philosophie, Mesothes 1993;
◦ Životní trajektorie jako filozofický, sociologický a etický problém, Host 1993;
◦ Evropský dům jako budova a jako domov – od partikularismu k emergentnímu univerzalismu, SPFFBU 1994, B 41;
◦ Filozofie šikmého střihu, Host 1995;
◦ L'ordre émergeant, SPFFBU 1997, B 44.

Literatura:
◦ KjK, 1991;
◦ K 60 narozeninám L. N., SPFFBU 1989–90, B 36–37;
◦ J. Zumr: L. N., FČ 1995;
◦ J. Zouhar: Za profesorem L. N., Muzejní občasník Masarykova muzea v Hodoníně, 1996, č. 2;
◦ jg, hp: Za profesorem L. N. Odkaz. Listy Masarykovy společnosti 1997, č. 5;
◦ J. G, J. Š.: Za profesorem L. N., FČ 1997;
◦ K 20. výročí úmrtí L. N. (J. Gabriel, J. Nechutová, P. Materna, J. Zouhar, J. Svoboda), Studia philosophica 1/2017.

a