Vítězslav Orel

* 29. 5. 1926 Lískovec u Koryčan

† 13. 8. 2015 Brno

Po absolvování reálného gymnázia v Kyjově (1945) studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně zemědělské inženýrství; po obhájení dizertační práce získal hodnost RTDr. V r. 1969 se habilitoval z plemenářské biologie a genetiky na Vysoké škole veterinární v Brně a v r. 1989 získal na základě obhajoby dizertační práce na UK vědeckou hodnost DrSc. Během vysokoškolského studia jej docent J. Kříženecký získal pro studium genetiky ve šlechtění hospodářských zvířat. Když v r. 1948 byla genetika v SSSR označena za reakční vědu, vysvětloval v následujícím roce v rozsáhlejší studii zásah ideologie do genetiky jako nedorozumění, které bylo v české literatuře vysvětleno již před třiceti lety. V l. 1952–58 byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu. Tehdy externě spolupracoval s J. Kříženeckým, který byl jako „představitel reakční genetiky“ zbaven výuky na vysoké škole. Když byl Kříženecký v r. 1958 uvězněn, byl O. „přeřazen“ do výroby. Po návratu z vězení byl Kříženecký pověřen vybudováním Mendlova muzea v Brně. V r. 1964 požádal O. o spolupráci. V plánu historického výzkumu muzea bylo vysvětlit podstatu a původ Mendlova objevu v souvislosti s obhajobou exaktní vědy proti jejímu podřizování politické ideologii. Když koncem r. 1965 (před otevřením muzea) Kříženecký zemřel, nastoupil O. na jeho místo. V r. 2001 (k jeho 75. narozeninám) mu Mendelova veterinární a farmaceutická univerzita udělila Zlatou medaili za „vynikající roli v podpoře genetiky na Veterinární fakultě“.

V počátečním období své výzkumné činnosti studoval biologické základy výroby vajec a drůbežího masa se zaměřením na genetiku. Výsledky publikoval v řadě studií a článků a ve čtyřech knihách. V období 1966–95 byl editorem historických studií v řadě Folia Mendeliana, vydávané Moravským muzeem. Ve spolupráci s badateli u nás i v zahraničí tu vyšlo 204 studií objasňujících úlohu G. Mendela při vzniku a vývoji genetiky; u 46 z nich byl O. autorem nebo spoluautorem. V našich a zahraničních vědeckých časopisech uveřejnil (anglicky, německy, francouzsky, italsky, rusky, španělsky, japonsky) asi 90 dalších prací. Při studiu vývoje přírodních věd se setkával rovněž s filozofickými problémy. Dlouhodobou záhadou byla podstata plození (generatio), proměnlivosti znaků zvířat a rostlin a vzniku druhů a jejich vývoje. To vše vystupovalo do popředí zejména v souvislosti s Darwinovou teorií evoluce. Objasňoval i vliv hermetické filozofie na výklad rozmnožování rostlin a vývoje jejich různých forem. Při zkoumání Mendlovy metody výzkumu vysvětloval vliv matematické filozofie přírody F. Friese, teorie indukce, naturfilozofie, pozitivismu a redukcionismu v souvislosti se vznikem buněčné teorie. Zvláštní pozornost věnoval interakci empirického a teoretického poznání ve vývoji šlechtění zvířat a rostlin. Výsledky studia ho přiváděly stále více k epistemologickému výkladu původu Mendlova badatelského úkolu a podstaty jeho objevu jednotek dědičnosti; toto téma souborně zpracoval v monografii vydané v r. 1996 nakladatelstvím univerzity v Oxfordu.

Bibliografie (z díla):
◦ Secret of Mendel's Discovery (s I. Cetlem; jap. s angl. titulem), Tokyo 1973;
◦ Mendel, Oxford 1984 (fr. Berlin – Paris 1985, indonésky Jakarta);
◦ Gregor Mendel – the first geneticist, Oxford 1996;
◦ Towards the usefull question of heredity (s R. Woodem), Oxford (v tisku);
◦ Gregor Mendel a počátky genetiky, 2003.

Sborníky:
◦ Preconditions for Mendel's discovery in the body of knowledge in the middle of the 19th century, Gregor Mendel and the foundation of genetics (s V. Kupcovem), 1983;
◦ Purkyně's concept of procreation and Mendel's research in heredity (s J. Jankem), Jan Evangelista Purkyně in science and culture, 1988.

Časopisecké příspěvky:
◦ Boj o uznání dědičností získaných vlastností v našej kulture (s J. Plesníkem), Priroda 1949–50;
◦ A reconstruction of Mendel's Pisum experiments and an attempt at an explanation of Mendel's way of presentation, Mendel and the evolution idea, Folia Mendeliana Musei Moraviae (FM) 1971;
◦ Mendel and the new scientific ideas at the Vienna University, FM 1972;
◦ Učitel Mendelja – naučnoje vozzrenija M. Klacela, Voprosy filosofii 1973;
◦ The enigma of hybrid constancy in Mendel's paper perceived by Albert Blomberg in 1872, Hereditas 1973;
◦ The scientific millieu in Brno during the era of Mendel's research, The Journal of Heredity 1974;
◦ Heredity in the teaching programme of Professor J. K. Nestler (1783–1841), AUPO 1978;
◦ The impact of hermetic philosophy on early vine breeding (s J. Gabrielem), FM 1981;
◦ Early development in artificial selection as a background to Mendel's research (s R. Woodem), History and Philosophy of Life Sciences 1981;
◦ Mendel's examination paper on the geological formation of the earth of 1850 (s G. Czihakem, H. Wiesenedernem), FM 1983;
◦ Mendel's involvement in the plea for freedom on teaching in the revolutionary year of 1848 (s A. Verbíkem), FM 1984;
◦ The enigma of generation in connection with heredity in the teaching of J. E. Purkyně (1787–1869) (s J. Jankem, A. Geussem), FM 1987;
◦ The cell in Purkyně's concept of procreation (s J. Jankem), FM 1989–90;
◦ The teaching of J. M. Schleiden and its possible influence on G. Mendel, Janus 1992;
◦ Jaroslav Kříženecký (1896–1964) – tragic victim of Lysenkoism in Czechoslovakia, The quarterly Review of Biology 1992;
◦ What did Gregor Mendel think he discovered? (s D. L. Hartlem), Genetics 1992;
◦ Controversies in the interpretation of Mendel's discovery (s D. L. Hartlem), History and Philosophy of Life Sciences 1994;
◦ Strašidlo příbuznosti v počátečním výzkumu dědičnosti, Dějiny vědy a techniky 1997;
◦ Embryonal genetical laws published in Brno before Mendel was born (s R. J. Woodem), The Journal of Heredity 1998;
◦ Znovuobjevení vědeckého šlechtění zvířat na Moravě v souvislosti se vznikem a osvojováním Mendelovy teorie, Dějiny vědy a techniky, 2/1999;
◦ Jan Nečásek´s Reflections on genetics in Czechoslowakia, Dějiny vědy a techniky 4/1999.

Literatura:
◦ V. Jelínková: V. O. má významné životní výročí, Duha 2/2011;
◦ B. Hlaváček: Zemřel znalec a propagátor díla zakladatele genetiky doc. PTDr. V. O., DrSc., BrnoŽurnál, mediální doména jihomoravských novinářů, 2015.

a