Miroslav Petříček jr.
* 21.
2.
1951 Praha
Zaujal svým výkladem soudobé filozofie v Úvodu do (současné) filosofie, který klade důraz na srozumitelnost a současně na „negativitu“ jako významné téma filozofie. V souboru fejetonů Znaky každodennosti využívá fenomenologická, strukturální a sémiotická zkoumání nejen jako inspiraci a klíč k pochopení „každodennosti“, ale také k tematizaci pojmů sen, informace, zrcadlo, gesto, čas ap. V četných časopiseckých a sborníkových studiích se řadí k těm, kteří fenomenologickou inspiraci orientují ke zkoumání jazyka nikoli jako metajazyka, ale jako problému prostředí, ve kterém se nám ukazují věci, ukazujeme se sobě samým a navzájem komunikujeme. Využívá podněty L. Wittgensteina a J. Derridy a chce nahradit metodologii strategií, kterou užíváme, když se pohybujeme v prostoru, kde se konfrontují jazyky, a který nazývá hranicí. Strategie je pak způsob, jak se přizpůsobit událostem nikoli ovládáním, ale poznáním a popisem. Poznání nechápe jako vytváření soustav poznatků, ale jako rozumění, které nemá identifikovatelné hranice, ale kontinuálně pokračuje až k nerozumění. Interpretace textu pro něj neznamená výklad smyslu, ale otevření cesty jinam a dál. V přednáškách věnovaných postmoderní etice se zajímá o možnost etického postoje postrádajícího imperativ. Svou překladatelskou zkušenost formuluje ve shodě s Waltrem Benjaminem prostřednictvím pojmu otevřená struktura: svět tvoří otevřený celek, který nemůžeme jako celek mít, protože se ho snažíme vyjádřit různými jazyky, které jsou ve skutečnosti různými perspektivami či fragmenty.
Bibliografie:
◦
Úvod do (současné) filosofie,
1991,
21993;
◦ Znaky každodennosti,
čili krátké řeči téměř o ničem,
1993.
Sborníky:
◦ Slovesné dílo a svátek,
J.
Chalupeckému,
SI 1980.
Časopisecké
příspěvky:
◦ Všední a sváteční,
Patočka v Paříži,
Přítomnost 1990;
◦ Nahlédnutí do S/Z,
Kritický sborník 1990;
◦ Jan Patočka a myšlenka přirozeného světa,
FČ 1990;
◦ Hans-Georg Gadamer,
Paul Ricoeur,
Hannah Arendtová,
Scéna 1990;
◦ Odpovědnost,
teorie hodnot a teorie poznání (s A.
Mercierem),
Struktura „Sebraných spisů“ J.
Patočky jako interpretační problém (s I.
Chvatíkem,
P.
Koubou),
Jan Patočka.
Philosophie,
phenomenologie,
politique,
Závěrečné shrnutí (s L.
Kolakowským),
FČ 1991;
◦ Mukařovský a dekonstrukce,
Kritický sborník 1991;
◦ Platón,
platonismus a konec civilizace,
Blázen a smrt,
Tvar 1991;
◦ Dvojsmysl čili o hře,
Čas čili o řece,
Gesto čili o řeči,
Přítomnost 1991;
◦ Roland Barthes a radost z provokace,
Výtvarné umění 1991;
◦ Vědění je moc.
O archeologii a genealogii M.
Foucaulta,
ČM 1991;
◦ Filosofie jako ostražitost,
Je čas cítit se jako debil,
Tvar 1992;
◦ O postrachu moderny,
Tajemství a odpovědnost (s J.
Derridou),
Přítomnost 1992;
◦ Derrida a Lévinas,
ČM 1992;
◦ Tulák po krajině volnosti,
Bělohradský,
Jaspers a zkušenost viny,
Kosmos a lidský fenomén,
LtN 1992;
◦ Filosofické dichotomie a feministické myšlení: ke kritickému feminismu (s C.
C.
Gouldovou),
Tajemství,
kacířství a odpovědnost: Patočkova Evropa (s J.
Derridou),
FČ 1992;
◦ Mýtus v Patočkově filosofii,
Reflexe 1992;
◦ Něco se stalo,
Průzračné tajemství,
které je nevyslovitelné,
LtN 1993;
◦ J.
Patočka: dějiny,
fenomenologie,
Reflexe 1994;
◦ Paradigmata,
postmoderna a my,
Text-revue pre humanitné vedy 1994;
◦ Znovuzrození Evropy z ducha filozofie,
Vědění,
moc,
šílenství,
LtN 1994;
◦ Postmodernismus a vztahy mezi pohlavími ve feministické teorii (s J.
Flaxovou),
FČ 1994;
◦ Poslání univerzity,
Tvar 1995;
◦ Moc obrazu,
LN 1996;
◦ Patočka dnes,
zítra,
LN 1997.
Překlady:
◦ F.
W.
J.
Schelling: Filosofická zkoumání bytnosti lidské svobody a s tím souvisejících předmětů,
SI 1988,
1992;
◦ F.
W.
J.
Schelling: Rané spisy,
1990;
◦ Idea,
hypotéza,
otázka,
1991;
◦ Mýtus,
epos a logos,
1991;
◦ E.
Fink: Hra jako symbol světa,
1993;
◦ J.
Derrida: Texty k dekonstrukci,
1993.
Literatura:
◦ P.
Janáček: Disidentem v barevném světě,
LN 1994;
◦ J.
Gogola: Postmoderní celník.
Rozhovor s M.
P.,
LtN 1994,
č.
26.
jz