Radovan Richta

* 6. 6. 1924 Praha

† 21. 7. 1983 Praha

Po maturitě na smíchovském gymnáziu (1943) byl nuceně nasazen do pražské továrny Avia. V r. 1944 byl jako člen ilegální mládežnické skupiny Předvoj zatčen gestapem a do konce války vězněn v koncentračním táboře Terezín. Ve vězení těžce onemocněl a následky nemoci ho pronásledovaly po celý život (byl často vážně nemocný, po operaci plic v 50. letech strávil 6 let v sanatoriu na Dobříši). V l. 1945–49 studoval na PřF a FF KU, v l. 1949–53 pracoval v týdeníku Tvorba jako redaktor pro vědu a zástupce šéfredaktora, později byl členem redakční rady Rudého práva. Doktorát z filozofie získal v r. 1953 prací o Masarykovi. V r. 1954 nastoupil do FÚ ČSAV v Praze. V l. 1958–64, v době pobytu v plicním sanatoriu, napsal práce Člověk a technika v revoluci našich dnů a Komunismus a proměny lidského života, které výrazně ovlivnily pracovníky společenských věd i širší intelektuální veřejnost. V r. 1966 byl postaven do čela mezioborového vědeckého týmu pro výzkum společenských a lidských souvislostí vědeckotechnické revoluce. Výsledkem byla kolektivní publikace Civilizace na rozcestí, která se setkala s mimořádným ohlasem doma i v cizině; byla přeložena do několika světových jazyků, stala se naší nejrozšířenější původní prací v oblasti filozofie, ekonomie a sociologie. V r. 1967 za ni R. obdržel státní cenu Klementa Gottwalda, byl zvolen členem korespondentem ČSAV a později akademikem. V r. 1973, v období tzv. normalizace, byla kniha přepracována ve spolupráci se sovětskými vědci v čele s B. M. Kedrovem a vyšla jako sovětsko-česká publikace s názvem Člověk – věda – technika. Dalším plodem této spolupráce byla publikace Socialismus a věda. Zúčastnil se řady mezinárodních vědeckých kongresů: Varna (1972), Toronto (1974), Edinburgh (1977), Düsseldorf (1978), Mexiko (1982). Byl členem několika mezinárodních vědeckých institucí, např. International Council for Science Policy Studies. Za výsledky vědecké práce dostal řadu státních vyznamenání, např. Zlatou medaili Františka Palackého, zlatou medailí ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo.

Ve své vědecké práci se soustředil nejprve na kritiku Masarykovy filozofické a sociologické soustavy a na otázky humanismu. Později se plně věnoval aktuálnímu problému spojení vědeckotechnické revoluce a socialismu. Ve spolupráci s širokým kolektivem spolupracovníků se mu podařilo vytvořit nejkomplexnější marxistickou analýzu fenoménu vědeckotechnické revoluce na konci 60. let.

Bibliografie:
◦ Česká otázka a Masarykova kosmopolitní filozofie, 1953;
◦ Člověk a technika v revoluci našich dnů, 1963;
◦ Komunismus a proměny lidského života, 1963;
◦ Civilizace na rozcestí: společenské a lidské souvislosti vědeckotechnické revoluce, 1966, ²1967, ³1969, slov. 1966, 1967, 1968 (a další zahraniční překlady);
◦ Vědecko-technická revoluce a socialismus (s J. Filipcem), 1971;
◦ Socialismus a věda, 1983.

Sborníky:
◦ Ekonomika jako civilizační dimenze? in K. Kouba (ed.),Sb. Ekonomického ústavu ČSAV, 1967;
◦ Člověk – věda – technika. K marxisticko-leninské analýze VTR, eds, B. M. Kedrov, R. R., S. P. Odujev, 1974;
◦ Ke kritice buržoazní politologie, 1980;
◦ Člověk – věda – technika, Ke kritice buržoazních filosofických přístupů k soudobému vědeckotechnickému pokroku, 1983;
◦ Spytovania sa na človeka. Technika a situácia človeka, 1983.

Časopisecké příspěvky:
◦ Vědecko-technická revoluce a marxismus, Otázky míru a socialisnmu 1963, č. 1;
◦ Technika a situace člověka, FČ 1968;
◦ Vědeckotechnická revoluce a socialismus, FČ 1971;
◦ Teze k otázce ideologické práce ve filosofii, FČ 1972;
◦ Člověk a technika, FČ 1973;
◦ Krize perspektiv buržoazní společnosti, Nová mysl 1975;
◦ Ke kritice buržoazních filosofických přístupů k soudobému vědeckotechnickému pokroku, FČ 1983.

Literatura:
◦ Životní jubileum R. R., FČ 1974;
◦ R. R. – nekrolog, FČ 1983;
◦ ČBS, 1992.

jšj