Václav Šimerka

* 20. 12. 1819 Vysoké Veselí

† 1887 Praskačka u Hradce Králové

Po maturitě na gymnáziu v Jičíně studoval na FF v Praze a na teologickém učilišti v Hradci Králové. Po vysvěcení na kněze (1845) kaplanoval ve Žluticích u Jičína. R. 1852 složil státní zkoušku z matematiky a začal v Praze (u prof. Petřiny) studovat ještě fyziku. V l. 1852–62 vyučoval matematiku a češtinu na gymnáziu v Českých Budějovicích. Jako farář působil ve Slatině u Žamberka a (1866–86) v Jenšovicích u Vysokého Mýta.

Š. byl především matematik. Jeho pojednání z matematiky vydávala vídeňská Akademie věd a KČSN. Řadu příspěvků uveřejnil v Kroku a Časopise pro pěstování matematiky a fyziky. Zabýval se v nich teorií čísel, teorií kvadratických forem, základy diferenciálního počtu. (Česky vyšly např. Příspěvky k neurčité analytice, 1862; Algebra čili počtářství obecné, 1863 a pak další vydání.) Ve filozofii se hlásil k Herbartovi. Na tohoto „slavného filozofa“ se odvolával i v úvodu své práce Síla přesvědčení. Pokus v duchovní mechanice (původně vyšla v Časopise pro pěstování matematiky a fyziky 1881, jako zvláštní otisk 1881, v německém překladu 1883). Sílu přesvědčení („soudu o vzájemné souvislosti myšlenek s vnějšími předměty“) chtěl vypočítávat a udávat číslem. „Přesvědčením“ označuje „celou řadu stupňů poznání“ – od „prázdné mysli“ (přesvědčení s nulovou hodnotou) přes tušení, domněnku, hypotézu až k nutnému poznání (přesvědčení s hodnotou 1); záleží na pravděpodobnosti („věrojatnosti“) důvodů soudů. V té souvislosti formuloval poučky jako: Nedokonalost lidského přesvědčení se rovná součinu z neznalosti jeho důvodů. Při nárazu dvou sporných přesvědčení na sebe trpí na síle slabší více než silnější. Dvojí náraz dvou protidůvodů poškozuje přesvědčení více nežli jediný náraz jejich výslednice.

Literatura:
◦ A. Pánek: V. Š., Světozor 1883, č. 29;
◦ A. Pánek: Život a působení V. Š., Časopis pro pěstování matematiky a fysiky 1888;
◦ G. Zába: Filosofie. Památník České Akademie, 1898 (přetištěno v Zábově sborníku, 1925);
◦ K. Adámek: Památce V. Š., 1909;
◦ J. Král: ČsF, 1937;
◦ Dějiny exaktních věd, 1961.

jg