Jan Sokol

* 18. 4. 1936 Praha

Je vyučen zlatníkem. Po večerní maturitě (v Praze 1958) studoval matematiku na MFF UK (od r. 1963). Pracoval jako mechanik, od r. 1964 ve Výzkumném ústavu matematických strojů v Praze jako programátor, v l. 1966–77 jako vedoucí vývoje operačních systémů. Publikoval tři knihy a řadu statí z oboru počítačů. V r. 1961 se oženil s F. Patočkovou, dcerou Jana Patočky. Publikoval řadu překladů z různých jazyků (Eckhart, M. Kusánský, M. Blondel, F. Rosenzweig, P. Teilhard de Chardin, C. F. von Weizsäcker, M. Heidegger, H. G. Gadamer, M. Foucault, E. Lévinas ad.), v l. 1965–79 se podílel na novém ekumenickém překladu bible. V r. 1976 podepsal Chartu 77. V l. 1990–92 byl místopředsedou Sněmovny národů FS (za Občanské fórum). Od r. 1990 přednáší na PedF, od r. 1992 také na FF UK. V l. 1990–95 byl redaktorem Přítomnosti, od r. 1996 Nové Přítomnosti.

Zabýval se historií, botanikou, matematikou i různými odvětvími techniky (hodinářství, elektro, počítače). Jeho cesta k filozofii vedla přes studium biblistiky, díla F. Nietzscheho, setkání s J. Patočkou. Ve filozofii vychází z fenomenologické tradice a personalismu (Blondel, Marcel, Teilhard, Rosenzweig, Lévinas). Těžištěm jeho zájmu je filozofická antropologie, dějiny idejí a témata přirozeného světa, a to zejména v poloze „prováděcí filozofie“ (Patočka), srozumitelné i neodborníkům. Odtud pramení jeho živý zájem o vztahy mezi filozofií a náboženstvím, filozofií a vědou, filozofií a politikou. Ve spojení s politickou funkcí po r. 1990 studoval antropologické a společenské podmínky demokracie; soustavný zájem má o otázky evropských dějin a evropské integrace.

Jeho hlavní zdroje inspirace jsou bible, křesťanská tradice, Nietzsche, Heidegger, Toynbee, Teilhard, Ruyer, Patočka, Lévinas. Soudí, že filozofie se nesmí nechat pohltit svými dějinami, nýbrž že se musí zabývat otázkami současnosti. Jde zejména o obranu osobního lidství a lidské svobody, a to nejen proti ideologiím, ale také proti technokratickým a scientistickým, reduktivním směrům. Dále jde o živé pěstování evropské židovské a křesťanské tradice, jejích jedinečných hodnot, kterým dnes hrozí zapomenutí: naděje, věrnost, lítost, odpuštění, smysl pro míru, úcta a láska. Obsah této tradice je třeba tlumočit živým jazykem a v souvislosti s aktuálními problémy, např. občanského spolužití různých kultur, posilování občanské společnosti, starosti o svět a přírodu, výchovy a vzdělávání. Proti obecným tendencím ke specializaci a odbornictví je třeba zdůraznit šíři kultury a civilizace vcelku, založené koneckonců na náboženství jako soustavném, artikulovaném a veřejném výkonu úcty a vděčnosti za dar světa a života. Proti soudobému individualismu je nutné hájit význam lidské vzájemnosti a odpovědnosti lidstva za budoucnost Vesmíru. Neboť člověk zajisté závisí na přírodě, z níž vzešel; na druhé straně se ani svět do budoucna nemůže obejít bez specificky lidských schopností poznávání, reflexe a cílevědomého odpovědného jednání, které překračuje meze jednotlivých životů a generací.

Bibliografie:
Poselství Ježíšovo, 1969;
Člověk a svět očima bible, 1993;
Mistr Eckhart a středověká mystika, 1993;
Malá filosofie člověka a Slovník filosofických pojmů, 1994, 21996, 62010;
Čtení z bible, 1996;
Čas a rytmus, 1996;
Filosofická antropologie: člověk jako osoba, 2002;
Antropologie a etika (se Z. Pincem), 2003;
Etika a život, 2010;
Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů, 2010;
Zůstat na zemi (Rozhovory nad Biblí s P. Vaďurou), 2008;
Etika, život, instituce, 2014;
Čtení z Bible, 2014;
Moc, peníze a právo, 22015;
Nežít jen pro sebe, 2016;
Dluh života. Články – eseje – glosy, 2016;
Člověk jako osoba, 32016.

Sborníky:
Křesťanství, svoboda a majetek, Liberalismus konce 20. století, 1992.

Časopisecké příspěvky:
„Externals“ der Politik, Mesotes (Wien) 1993;
Náhoda a věda, Vesmír 1994;
Peur et courage en régime totalitaire, Lumen Vitae (Bruxelles) 1994;
Odraz doby v díle Jana Patočky, SCeH 1994;
Padesát let evropské integrace, LtN 1995, č. 18;
Informace a pořádek, Papírový svět, Vesmír 1995;
Svinčík civilizace, Nová Přítomnost 1996, č. 2.

Překlady:
◦ H.-G. Gadamer, Problém dějinného vědomí (s J. Němcem), 1994.

a