Hanuš Steiner

* 15. 5. 1919 Brno

† 19. 7. 1982 Brno

Narodil se v rodině levicově orientovaného židovského obchodníka a řemeslníka. V Miroslavi (okr. Znojmo) navštěvoval německou obecnou a měšťanskou školu, v Brně české reálné gymnázium, kde r. 1939 maturoval. Pracoval pak v soustružnické dílně svého otce v Ivančicích a později jako dělník na dole Kukla v Oslavanech. Za války byla celá rodina transportována do Terezína a poté do Osvětimi, odkud S. přešel s transportem smrti do Mauthausenu, kde se dočkal osvobození Američany. Po válce si na FF v Brně zapsal ruštinu a angličtinu, později studium ruštiny vyměnil za studium filozofie, které ukončil v r. 1953 dizertací Tři utopie anglické renesance. Krátce působil jako úředník a středoškolský profesor, v l. 1950–52 byl vedoucím Státního ústavu moderních řečí. V r. 1952 přešel jako vysokoškolský učitel na MU, kde působil na katedrách filozofie. R. 1964 obhájil kandidátskou práci a habilitoval se; docentem byl ustanoven v r. 1966. Publikoval zejména ve SPFFBU, Přehledu vědecké a pedagogické práce kateder marxismu-leninismu a Nové mysli. Po r. 1970 mu byla z politických důvodů zakázána pedagogická činnost, takže až do svého nuceného odchodu do důchodu v r. 1976 pracoval na katedře filozofie, sociologie a logiky FF jako odborný pracovník-specialista. V té době se podílel také na činnosti brněnské pobočky FÚ ČSAV (později Ústavu vědeckého ateismu), kde se zabýval zejména dějinami náboženství od jeho počátků až ke spiritismu 19. století. Jeho publikace mohly tehdy vycházet jen pod jmény jeho spolupracovníků.

Zabýval se problematikou filozofie dějin a otázkami společenského vědomí. Zkrácená verze jeho kandidátské práce Teoretické problémy propagandy a společenského vědomí byla první ucelenou analýzou této problematiky u nás. Charakterizoval propagandu jako zvláštní způsob komunikační činnosti vycházející z ideologických center společnosti a zaměřené na to, aby příjemce zprávy byl získán pro společenskou činnost odpovídající přání emitenta. V souvislosti s propagandou se zajímal také o otázky veřejného mínění. Zájem o problematiku společenského vědomí ho přivedl k analýze freudismu, později k problematice související s náboženským vědomím.

Bibliografie:
◦ Teoretické problémy propagandy a společenského vědomí, 1968;
◦ Předmarxistická filozofie dějin a společnosti (pod jménem I. Holzbachová a kol.), 1973 a 1982.

Sborníky:
◦ Teorie veřejného mínění, Sociologie veřejného mínění I, 1966.

Časopisecké příspěvky:
◦ Vrstvy společenského vědomí a propaganda, SPFFBU 1962, G 6;
◦ Propaganda und Semantik, SPFFBU 1963, G 7;
◦ Zwei antirationalistische Ströme in der bürgerlichen Propagandatheorie, SPFFBU 1965, G 9;
◦ Teorie buržoazní propagandy, Nová mysl 1965, č. 8;
◦ Ideologie a psychologie antisemitismu a deformace socialismu, FČ 1969;
◦ Comment on I. A. Bláha's conception of evaluation, SPFFBU 1970, G 14;
◦ Weinfurterova „česká škola křesťanské mystiky“, FČ 1980 (pod jménem J. Loukotka);
Přehled vědecké a pedagogické práce kateder marxismu-leninismu.

Literatura:
◦ Jan Zouhar: Za docentem H. S., SPFFBU 1984, B 31.

ih