Karel Teige

* 13. 12. 1900 Praha

† 1. 10. 1951 Praha

Jeho otec Josef T. (1862–1921) byl hlavním archivářem města Prahy. – Soukromě absolvoval obecnou školu, dětství prožil zčásti v Neveklově. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze, Křemencova ul. začal v r. 1919 studovat dějiny umění na FF UK, jako rigorózní práci předložil až v r. 1946 studie Jarmark umění a Jan Zrzavý. Od r. 1919 působil jako výtvarný referent v Času (1919–21), Ruchu (1919), Právu lidu (1919–22), Kmeni (1919), Lidových novinách (1919), Činu (1921), Československých novinách (1922), jako redaktor nebo spoluredaktor v Orfeovi (1920–21), Stavbě (1923–31), Pásmu (1925–26), ReDu (1927–31), Době (1934–35), Zemi sovětů (1931–35), Praze – Moskvě (1936–37), Kvartu (1948–49), redigoval řadu sborníků, např. Mezinárodní soudobá architektura (1929–31), Surrealismus v diskusi (1934, s L. Štollem), Socialistický realismus (1935, s K. Konradem). V meziválečném období byl jedním z nejvýznamnějších představitelů umělecké avantgardy – podílel se na vzniku a činnosti Devětsilu (1920–32), Surrealistické skupiny (1934–38) – a levicově orientované inteligence – působil ve Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem (1925–37), v Levé frontě (1929–36, první rok byl předsedou). Několikrát navštívil Paříž (poprvé v r. 1922), Moskvu (1925) a v l. 1929–30 byl docentem Bauhausu v německém Dessau. Koncem 30. let patřil ke kritikům stalinského režimu v SSSR, v posledním období svého života byl po únoru 1948 izolován od kulturního života a vystaven neustálým útokům.

T. byl především teoretikem a historikem umění, formuloval principy avantgardní estetiky a sám se také na umělecké tvorbě podílel (koláže ap.). Usiloval však programově nejen o estetický systém, ale o ucelenou životní filozofii. Jeho myšlenkový vývoj, který byl ovlivněn marxismem a přesvědčením o potřebě revoluční změny společenských poměrů, bývá členěn do tří fází. Po krátké předehře proletářského umění představuje první období dualitní systém čisté poezie a užité tvorby, založený na polaritě imaginativnosti poetismu (spontaneita tvorby, hedonistická životní filozofie) a racionality konstruktivismu (aplikace vědeckých poznatků a technických postupů s požadavky funkčnosti, ekonomičnosti, normalizace, typizace, sériové výroby). V druhém období se po prvotních výhradách sbližuje se surrealismem a spolu s V. Nezvalem patří u nás k jeho hlavním teoretikům. Vidí v jeho imaginativnosti cestu k osvobození a k proměně člověka, v rozvoji pudového života a tvůrčího vědomí výraz lidské touhy po emancipaci. Třetí fáze T. vývoje začala v průběhu 2. světové války a je spojena s nedokončeným dílem Fenomenologie umění. Přináší proti objektivistickému neutralismu postulát kritické objektivity, který k umělecké tvorbě přistupuje jako k objektu hodnocení. Kritická činnost spojuje poznání a výklad s přeměnou světa, tento typ noetického stanoviska ruší hranice mezi vědou a uměním. Umělecký jev není jen záležitostí estetickou, ale stává se nejzávažnějším faktorem duševního života. Fenomenologické hledisko sleduje strukturu a funkce uměleckého díla a znakových systémů jeho tvorby a za těmito strukturami, funkcemi a proměnami hledá psychosociální faktory vedoucí k osvobození člověka.

Bibliografie:
◦ Jan Zrzavý, 1923;
◦ Film, 1925;
◦ Stavba a báseň, 1927;
◦ Sovětská kultura, 1928;
◦ Manifesty poetismu, 1928 (s V. Nezvalem);
◦ Svět, který se směje, 1928;
◦ Svět, který voní, 1930;
◦ Moderní architektura v Československu, 1930, angl. a franc. 1947;
◦ K sociologii architektury, 1930;
◦ Nejmenší byt, 1932;
◦ Práce Jaromíra Krejcara, 1933;
◦ Zahradní města nezaměstnaných, 1933;
◦ Architektura pravá a levá, 1934;
◦ Jarmark umění, 1936, ed. J. Brabec, K. Chvatík, 1964;
◦ Vladimír Majakovskij, 1936;
◦ Vývoj sovětské architektury, 1936;
◦ Surrealismus proti proudu, 1938;
◦ Moderní fotografie v Československu (něm.), 1947;
◦ Vývojové proměny v umění, ed. V. Effenberger, 1966;
◦ Svět stavby a básně (Výbor z díla I), ed. Z. Trochová, 1966;
◦ Zápasy o smysl moderní tvorby (Výbor z díla II), ed. J. Brabec, V. Effenberger, 1969;
◦ Osvobozování života a poezie (Výbor z díla III), ed. J. Brabec, V. Effenberger, 1994.

Literatura:
◦ K. Chvatík: Doslov, in K. T.: Jarmark umění, 1964;
◦ Slovník českých spisovatelů, 1964;
◦ R. Kalivoda: Předmluva, in K. T.: Svět stavby a básně, 1966;
◦ V. Effenberger: Nové umění, in K. T.: Svět stavby a básně, 1966;
◦ V Effenberger: O podstatnost tvorby, in K. T.: Zápasy o smysl moderní tvorby, 1969;
◦ V. Effenberger: K. T., in Realita a poezie, 1969;
◦ F. Šmejkal: K. T., in Kapitoly z českého dějepisu umění II, ed. R. Chadraba a kol., 1987;
◦ ČBS, 1992;
◦ V. Effenberger: Vývojová cesta, in K. T.: Osvobozování života a poezie, 1994;
◦ Slovník zakázaných autorů, 1995.

jz