Pavel Tichý

* 18. 2. 1936 Brno

† 26. 10. 1994 Dunedin (N. Zéland)

Vystudoval filozofii a matematiku na UK (PhDr. 1959; dizertace Výklad Gödelovy věty o neúplnosti v prosté teorii typů). V r. 1964 absolvoval kandidaturu věd (Vyčíslitelnost ve vztahu k teoriím), v r. 1969 se habilitoval z logiky na FF UK (Intension in Terms of Turing Machines and On the Vicious in Definitions: Two Studies in Logical Semantics); PhD 1971 (Contributions to the Theory of Postulate Systems) na Exeter University (počátek emigrace). Od r. 1971 pracoval na katedře filozofie na University of Otago (Dunedin), do r. 1975 jako odborný asistent; po postgraduálu v Pittsburghu (1976–77) se stal docentem, v r. 1981 řádným profesorem. – Filosofii se věnuje i jeho manželka Jindřiška Tichá.

Patří k předním českým logikům, je tvůrcem tzv. transparentní intenzionální logiky (TIL). V četných statích v renomovaných mezinárodních časopisech a v knize The Foundations of Frege's Logic (1988) prosazoval odklon od převážné části současné logiky vyznačující se sklonem k pluralismu a k formalistickému chápání logiky; šlo mu o obnovení Fregeovské a Russellovské tradice na vyšší úrovni. Revidoval standardní schéma fregeovské sémantiky („význam“ a smysl) a explikoval význam jazykových výrazů jako tzv. „konstrukce“: ty jsou přesně definovány a jsou chápány jako abstraktní, na konkrétním jazyku nezávislé procedury obsahující „kroky“, jež vedou – až na přesně vymezené výjimky – k identifikaci objektu, přičemž v případě empirických výrazů (jejichž významem je daná konstrukce) je tímto objektem určitá intenze (funkce, jejíž hodnoty závisejí na stavu světa v daném okamžiku), nikdy ne hodnota této intenze v aktuálním světě (ta se získává empiricky). Aktivně se účastnil známé diskuze s K. Popperem ohledně pojmu verisimilitude („blízkost k pravdě“); ukázal, že Popperova definice vede ke kontradikci, a spolu s Grahamem Oddie vybudoval pozitivní teorii tohoto pojmu. V poslední fázi života zahájil mohutný projekt „gramatiky (angličtiny) řízené významem“ (meaning driven grammar), v němž se v opozici k Chomskému a Montaguovi pokusil vybudovat systém pravidel, který by (induktivně) definoval – pokud možno pro každý výraz – dvojice (výraz, význam). Fragment tohoto projektu nebyl publikován, až na výňatky v časopise From the Logical Point of View (1994, č. 2); v témž čísle je podrobnější seznam T. prací. – T. se nesporně stal naším jediným (filozofickým) logikem, který dosáhl mezinárodního uznání. Avšak jeho teorie, přestože je podána jasným stylem a je založena na pečlivé argumentaci, nedokázala zatím podstatně ovlivnit běžné trendy současné světové logiky. Nedokončeny zůstaly rkp. Introduction to Intensional Logic a Meaning-Driven Grammar.

Bibliografie:
◦ Logika pro pedagogické instituty, 1964;
◦ Logická stavba vědeckého jazyka, 1968;
◦ The Foundations of Frege's Logic, Berlin – New York 1988;
◦ O čem mluvíme (př. vybraných statí), 1996;
◦ Pavel Tichý´s Collected Papers in Logic and Philosophy, eds. V. Svoboda, C. Cheyne, B. Jespersen, 2005.

Sborníky:
◦ Le Tractatus a la lumiere de la logique intensionelle, Wittgenstein et la philosophie adjourd'hui, ed. J. Šebestík, A. Soulez, 1992;
◦ Die Vergänglichkeit der Wahrheit, Zustand und Ereignis, ed. B. Kienzle, Frankfurt am Mein 1994.

Časopisecké příspěvky:
◦ Eine Exposition des Gödelschen Unvollständigkeitsbeweises in der einfachen Typentheorie, AUC – PhH 1962;
◦ Mají logicky pravdivé věty obsah? FČ 1965;
◦ Poznámka k problému pojmu řešitelnosti, Kybernetika 1967;
◦ K explikaci pojmu obsah věty, FČ 1966;
◦ Smysl a procedura, FČ 1968;
◦ On the Vicious Circle in Definitions, Intension in Terms of Turing Machines, Studia Logica (SL) 1969;
◦ An Approach to Intensional Analysis, Nous 5, 1971;
◦ Plantinga on Essence: A Few Questions, The Philosophical Review 81, 1972;
◦ Synthetic Components of Infinite Classes of Postulates, Archiv für mathematische Logik und Grundlagenforschung 17, 1971;
◦ On de dicto Modalities in Quantifed S5, Journal of Philosophical Logic 2, 1973;
◦ On Popper's Definitions of Verisimilitude, British Journal for the Philosophy of Science (BJ) 25, 1974;
◦ What Do We Talk Abaut? Philosophy of Science 42, 1975;
◦ A Counterexample to the Stalnaker-Lewis Analysis of Counterfactuals, Philosophical Studies 29, 1976;
◦ Versimilitude Redefined, BJ 27, 1976;
◦ Versimilitude revisited, Synthèse 8, 1978;
◦ Two Kinds of Intensional Logic, Epistemologia 1, 1978;
◦ A New Theory of Subjunctive Conditionals, Synthèse 37, 1978;
◦ De dicto and de re, Philosophia 8, 1978;
◦ Existence and God, The Journal of Philosophy 76, 1979;
◦ Merill On What a Sentence Says, Philosophical Studies (PhS) 37, 1980;
◦ The Logic of Temporal Discourse, Linguistics and Philosophy 3, 1980;
◦ The Semantics of Episodic Verbs, Theoretical Linguistics 7, 1980;
◦ The Transiency of Truth, Theoria 46, 1980;
◦ Foundations of Partial Type Theory, Reports on Mathematical Logic 14, 1982;
◦ The Logic of Ability, Freedom, and Responsibility (s G. Oddiem), SL 41, 1982;
◦ Kripke on Necessity a posteriori, PhS 43, 1983;
◦ Ability and Freedom, American Philosophical Quaterly 20, 1983;
◦ Subjunctive Conditionals: Two Parameters vs. Three, PhS 44, 1983;
◦ Do We Need Interval Semantics? Linguistics and Philosophy 8, 1985;
◦ Indiscernibility of Identicals, SL 45, 1986;
◦ Putnam on Brains in a Vat, Philosophia 16, 1986;
◦ Frege and the Case of the Missing Sense, Grazer philosophische Studien 27, 1986;
◦ Constructions, Philosophy and Science 53, 1986;
◦ Einzeldinge als Amtsinhaber, Zeitschrift für Semiotik 9, 1987;
◦ Resplicing Properties in the Supervenience Base, PhS 58, 1990;
◦ The Scandal of Linguistics, Sinn und Bedeutung Revisited, From the Logical Point of View (FLPV) 1, 1992;
◦ Cracking the Natural Language Code, The Myth on Non-Rigid Designators, The Tractatus in the Light of Intensional Logic, The Analysis of Natural Language, FLPV 3, 1994.

pm