Josef Trakal

* 1. 1. 1860 Debř u Mladé Boleslavi

† 23. 3. 1913 Poděbrady

Po studiu na mladoboleslavském gymnáziu a na vídeňské univerzitě nastoupil r. 1882 soudní praxi ve Vídni a později v Praze. V r. 1892 se stal poslancem Zemského sněmu, později byl i členem Zemského výboru a intendantem Národního divadla. Na základě své práce Hlavní směry novější právní a státní filosofie byl v r. 1889 habilitován jako soukromý docent. V té době publikoval mnoho článků o vnitropolitických událostech Rakouska-Uherska, státoprávním sporu, přípravě zákona proti socialistům i o otázkách mezinárodněprávních, především těch, které souvisely s mezinárodním postavením Rakouska-Uherska a s problémy Bosny a Hercegoviny. V l. 1891–94 pracoval v redakci časopisu Právník a v l. 1894–1909 byl ředitelem Akademie hraběte Straky. Na základě svých právnických prací, které měly značný ohlas v odborných kruzích, byl v r. 1910 jmenován mimořádným profesorem filozofie práva a mezinárodního práva na PF UK, kde působil až do své smrti.

V době, kdy se v Rakousku připravoval zákon proti socialistům, přispěl k diskuzi o něm několika články, z nichž nejzajímavější je Co jest socialismus v Hlasu národa (r. 1886 vydaný samostatně). Rozlišuje v něm mezi socialismem v užším a širším smyslu, přičemž pod první zahrnuje směry sociálně demokratické, komunistické a anarchistické, jejichž program charakterizuje jako snahu o násilné odstranění společenského řádu založeného na soukromém vlastnictví výrobních prostředků, zavedení kolektivní výroby a rozdělování podle potřeb. (Přitom poukazuje na některé utopistické rysy Gothajského programu.) Na tomto základě požaduje zákonodárství, které by částečně zlepšilo životní podmínky pracujících, ale vcelku chránilo společenský řád před snahami socialistů. V rámci své politické činnosti se vyslovoval i k problémům spojeným se státoprávním sporem. Chápal jej jako spor eminentně politický. V brožuře Česká státoprávní a národnostní otázka (1889) proti snahám německých centralistů brání nároky na autonomii českého státu v rámci Rakouska a polemizuje proti návrhu na uznání němčiny jako státního jazyka. Jako filozofa a právního vědce zajímaly T. především otázky související se vztahem právního historismu a přirozenoprávní teorie. Spor mezi nimi považoval za neřešitelný v jednoznačný prospěch jedné nebo druhé strany. Ukazuje kořeny vzniku a rozšíření teorie přirozeného práva v 17. a 18. století i přínos, který byl dílem německé historické školy právní. Domnívá se však, že ačkoli byla přirozenoprávní teorie ve formě, jaké nabyla v době osvícenské, překonána, bude se problém přirozeného práva objevovat v jiných podobách vždy, protože odpovídá snahám lidí o vybudování spravedlivější společnosti. Pledoval pro vytvoření jakési syntézy mezi přirozenoprávní a historickou teorií. Jeho výklad základních právních pojmů je ovlivněn Comtovým a Spencerovým pozitivismem. Z toho plynou také některé rozpory v jeho názorech: na jedné straně odmítá zkoumat „metafyzické“ otázky podstaty práva a státu, na druhé požaduje přísně vědecké studium práva, odhalování zákonitostí a příčinných souvislostí, v nichž právo působí. Ve vztahu k tomu také nadhazuje otázku svobodné vůle a determinismu a kritizuje tezi o absolutní svobodě vůle. Determinismus podle jeho názoru nepopírá svobodu lidského jednání ani možnost jednat podle své vůle, ale tvrzení, že vůle je absolutně nepodmíněná, nemotivovaná duševním stavem, zkušeností a charakterem. „Já“ znamená jen celek duševních stavů, které plní naše vědomí v daném okamžiku. Zabýval se i speciálnějšími právně filozofickými problémy: otázkou právního ideálu, vztahu práva a morálky, poměru právní a státní filozofie k politice a dogmatice platného práva. I v jeho právnických spisech je zřejmý umírněný politický liberalismus: věřil v pokrok, ve zlepšování společnosti i životních a kulturních podmínek jednotlivců, ovšem v rámci kapitalistické společnosti, v níž budou všechny vztahy mezi prací a kapitálem alespoň částečně regulovány státem.

Bibliografie:
◦ Hlavní směry novější právní a státní filozofie, 1885;
◦ Co jest socialismus, 1886;
◦ Česká státoprávní a národnostní otázka, 1889;
◦ O studiu práva a historismu v právovědě, 1904;
◦ Obnova problému přirozeného práva v soudobé literatuře právovědné a sociologické, 1904.

ih