Jan Uher

* 28. 1. 1891 Prostějov

† 27. 10. 1942 Berlín

Narodil se v šestičlenné rodině továrního dělníka, jejíž přísné mravní zásady ho natrvalo poznamenaly; vštípily mu hluboký, mravní pohled na život, sociální cit a porozumění pro lidi a jejich potřeby. Protože mu hmotné poměry rodiny nedovolovaly studovat na univerzitě, po maturitě na gymnáziu absolvoval jednoroční kurz při Učitelském ústavu v Brně. V r. 1911 nastoupil své první učitelské místo ve Výšovicích na Hané, kde se pokusil experimentovat v duchu pozitivistické metodologie a v duchu tolstojovské volné školy. I když výsledky pokusu byly „katastrofální“, jak sám přiznal, zůstal otevřen novým idejím, i když je později přijímal obezřetně a s vazbou na národní tradice. Na jaře 1914 byl přeložen do Prostějova, brzy nato byl však odveden na vojnu. Před koncem války byl zemskou školní radou vyreklamován pro potřeby školství a počátkem r. 1918 nastoupil na měšťanskou školu v Kostelci na Hané. Po válce se zapsal na FF UK ke studiu filozofie a slavistiky. Jeho spolužák V. K. Škrach mu pomohl získat na dva roky místo soukromého knihovníka u prezidenta T. G. Masaryka. Stal se pak obdivovatelem a upřímným vyznavačem Masarykových filozofických a politických názorů, které promítal do pedagogické teorie i praxe. Po promoci v r. 1921 nastoupil jako referent na ministerstvo školství, kde měl na starost mladé učitele. Tak se dostal přímo do centra reformního úsilí zaměřeného na vytváření moderního čs. školství a na vzdělávání učitelů, a to v duchu soudobých reformních směrů, s respektováním domácích tradic. Po studijních pobytech v Německu (1922) a ve Švýcarsku publikoval práce Myšlenkové dílo Lindnerovo (1924), Problém kázně (1924) a sepsal učebnice pro nový předmět „občanská výchova“, který byl protiváhou výuce náboženství. Při koncipování laické morálky (a nové teorie mravní výchovy) se opíral o Masarykův realismus, o jeho tezi „věda proti mýtu“. Spisem o kázni se habilitoval na FF MU v Brně a v r. 1925 byl připuštěn za soukromého docenta pedagogiky v jejím pedagogickém semináři. V l. 1926–30 pobýval v Americe na Teachers College Kolumbijské univerzity v New Yorku, kde měl možnost setkat se s významnými představiteli pedagogiky a psychologie. Po návratu vydal Základy americké výchovy, v nichž se zabýval americkým školstvím a soudobou pedagogickou a psychologickou teorií i praxí. Řadu prvků přijímá, řadu jich odmítá; zdůrazňuje, že při přejímání jakýchkoliv podnětů musíme být obezřetní a uvědomovat si rozdíly kulturního prostředí, vývoje a celkových tradic.

V l. 1937–38 přednášel na univerzitě v Bratislavě a zároveň stál v čele řady institucí (studentská poradna, sekce pro úchylnou mládež aj.), experimentoval (na škole v Černé Hoře), organizoval učitele, pořádal pro ně zájezdy do zahraničí, aby se seznámili s tamějšími reformami. Z toho důvodu navštívil se skupinou učitelů také Sovětský svaz. Z třítýdenního pobytu vytěžil publikaci Několik pohledů na SSSR (1934), v níž se snaží o spravedlivé ocenění sovětského života a školy, ovšem ze závěru vyplývá, že zdejší životní styl byl pro něho nepřijatelný. U. reformní hnutí vrcholí v r. 1939 knihou Středoškolský student a jeho svět, založenou na dotazníkovém šetření, a vypracováním rámcového návrhu na změnu dosavadního školského systému. Uplatňuje v něm Masarykovu tezi „reformace, ne revoluce“, která ho vede k požadavku reformy nejen jedince, ale i společnosti. Jeho aktivity, včetně odbojové činnosti, skončily tři dny po uzavření vysokých škol; byl zatčen, vězněn v několika koncentračních táborech (kde dále koncipoval program své budoucí práce a sepsal rozsáhlé studie z psychologie a filozofie národní výchovy), a posléze popraven v berlínské věznici v předvečer 28. října 1942.

Bibliografie (z díla):
◦ Myšlenkové dílo Lindnerovo, 1923;
◦ Občanská nauka a výchova, 1923;
◦ Problém kázně, 1924;
◦ Základy americké výchovy, 1930;
◦ Komenského Praxis pietatis, 1931;
◦ Několik pohledů na SSSR, 1934;
◦ Za novým životem, 1934;
◦ Platonova výchova vůdců, 1939;
◦ Filosofie národní výchovy – Národ a filosofie, Typ českého člověka (vepsáno ve vězení mezi řádky Bible kralické).

Sborníky:
◦ Krejčí a české školství, Sb. ku poctě F. Krejčího, 1929;
◦ Filosofické základy pedagogiky, O. Chlup, J. U., K. Velemínský: O novou školu, 1933;
◦ Boj o demokracii výchovou, Pedagogický sb. 1934.

Časopisecké příspěvky:
◦ Výchovný ideál B. Němcové, Pedagogické rozhledy (PR) 1921;
◦ Černého ideál českého učitele, PR 1923;
◦ Zásady přirozenosti v moderní didaktice, PR 1926;
◦ Masarykova koncepce národní výchovy, Čin 1930;
◦ O vědecký základ naší školské reformy, Věstník ÚSJU na Moravě 1932;
◦ Masarykův odkaz, Sokolský vzdělavatel 1937;
◦ T. G. M. – národní vzdělavatel, Sokolský vzdělavatel 1938;
◦ Bláhovy zásluhy o českou pedagogiku a výchovu, SR 1939.

Literatura:
◦ L. Kolaříková: Za J. U., ČM 1945;
◦ T. Čep: Vězeňské rozhovory s univerzitním profesorem Dr. J. U. o problémech národní výchovy, SR 1946;
◦ O. Chlup: J. U., Naše věda 1946;
◦ L. Kolaříková: J. U. jako psycholog, Psychologie 1946;
◦ L. Kolaříková: Za J. U., SR 1946;
◦ J. Sedlák: J. U. – bibliografie, 1971;
◦ J. Uhlířová: Nedožité devadesátiny J. U., Pedagogika 1981;
◦ F. Hýbl: J. U., SCeH 1984;
◦ K. Rýdl: J. U. a reformní pedagogické hnutí, Pedagogika 1991;
◦ B. Uher, J. Uhlířová-Uhrová: J. U. (1891–1942), 1993;
◦ Z. Veselá: Osobnosti brněnského Pedagogického semináře v meziválečném období, SPFFBU 1994, I 28.

zv