Otakar Zich jr.

* 26. 5. 1908 Praha

† 5. 3. 1984 Praha

Vyrůstal v rodině s vysokou kulturní úrovní; jeho otec, Otakar Zich, byl profesorem estetiky na UK a hudebním skladatelem. Po maturitě na reálném gymnáziu v Praze studoval matematiku, fyziku, filozofii a estetiku na UK. Tato studia ukončil státními zkouškami z matematiky a fyziky a doktorátem přírodních věd (1931). V l. 1945–51 pracoval v různých funkcích na ministerstvu školství, kde se soustředil na poválečnou reorganizaci našeho školství v oboru umělecké, hlavně hudební výchovy. V r. 1948 se habilitoval z logiky spisem Příspěvek k teorii celých čísel a jednoznačného zobrazení (vyšel i pod názvem Sur la notion du nombre entier). Na základě této práce (vysoko hodnocené významnými logiky A. N. Kolmogorovem a A. Churchem, kteří ji oponovali) byl v r. 1949 jmenován soukromým docentem a v r. 1951 státním docentem logiky a filozofie matematiky. Protože vlivem doby nemohl uplatnit své znalosti z oboru, pro nějž se habilitoval, přednášel několik let dějiny přírodních věd na PřF UK. Po celostátní konferenci o logice v r. 1953, na níž přednesl zásadní referát, postupně budoval první samostatné pracoviště logiky u nás, a to na FF UK. Jeho úsilí vedlo v r. 1957 ke zřízení katedry logiky, jejímž vedoucím se stal. R. 1958 byl jmenován profesorem, 1961 mu byla udělena hodnost doktora věd (DrSc.). V r. 1960 se z katedry logiky stalo oddělení katedry filozofie; r. 1969 byla obnovena jako samostatná katedra, avšak o dva roky později (1971) byla opět začleněna do katedry filozofie. Při všech těchto proměnách pracoviště logiky zůstával Z. jeho vedoucím.

Byl zasvěceným znalcem logiky po stránce odborné i pedagogické a organizátorem soustavného bádání v tomto oboru. Se studiem logiky a její propagací u nás začal již v 30. letech; spolupracoval s předním mezinárodním časopisem Journal of Symbolic Logic jako recenzent české a polské logické literatury. Velkou pozornost věnoval aplikacím logiky v různých empirických oborech i v pedagogické praxi, popularizaci logiky a její metodologie v rámci veřejných přednášek i propagaci výsledků českých logiků v zahraničí. V duchu Bolzanova dědictví, jehož byl vynikajícím znalcem, založil u nás přes všechny překážky ideologické povahy tradici logické kultury po stránce vědecké i pedagogické. Významnou úlohu měl i při rozvoji studia dějin, metodologie a filozofie matematiky a přírodních věd. Zasloužil se o překonání počátečního nepochopení kybernetiky a užití počítačů. Jako první předseda Kybernetické komise při ČSAV dokázal přesvědčit naši veřejnost o významu kybernetiky, teorie informace a příbuzných oborů. Patří rovněž k zakladatelům časopisu Kybernetika. – V návaznosti na domácí prostředí projevoval celý život velkou pozornost hudbě. Studoval hru na violoncello u prof. M. Sádla, byl členem Zichova klavírního tria (1931–51) a spoluorganizátorem hudebního festivalu Pražské jaro. Stýkal se nejen s významnými logiky A. N. Kolmogorovem, A. Churchem, K. J. Hintikkou ad., ale i s věhlasnými hudebníky, např. s P. Casalsem (Dr.h.c. UK).

Bibliografie:
◦ O hranici oblasti jednoduše souvislé, 1931;
◦ Hudebníkův svět, 1940;
◦ Úvod do filosofie matematiky, 1947;
◦ Lidová přísloví z logického hlediska, 1956;
◦ Moderní logika (s kolektivem katedry logiky), 1958;
◦ Význam logiky pro práci vysokoškolského učitele, 1959;
◦ Nárys dějin formální logiky, in O. Weinberger, O. Z.: Logika, 1964;
◦ Zajímavá logika (s A. Kolmanem), 1965, rusky Moskva 1966, litevsky Vilnius 1969, estonsky Tallin 1970;
◦ Mathematik-logisches Modell der Vestibular- und Gehörstörungen (s J. Zelenkou), 1965;
◦ Logika pro praxi, 1969.

Sborníky:
◦ Některé filosofické otázky dějin přírodních a technických věd, Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky, 1954;
◦ O některých logických a metodologických stránkách experimentu, K metodologii experimentálních věd, 1959, rusky Moskva 1960;
◦ O jisté souvislosti Weberova-Fechnerova zákona s logickými podmínkami, Sborník I. celostátní kybernetické konference, 1965.

Časopisecké příspěvky:
◦ Definice „smyslu“ vědy ve formalizovaných systémech, ČM 1936;
◦ Logistika v Polsku, 1937;
◦ O bezespornosti logistických systémů, ČM 1937;
◦ Výrokový počet s komplexními hodnotami, ČM 1938;
◦ Význam dějin přírodních věd pro tvůrčí práci, Časopis pro pěstování matematiky 1952;
◦ O významu logiky, FČ 1953;
◦ K 410. výročí smrti Mikuláše Koperníka, Časopis pro pěstování matematiky 1953;
◦ Poznámka o významu logiky, FČ 1954;
◦ Note sur la situation de la logique en Tchécoslovaquie, Les Études philosophiques 1956;
◦ O subjektivních překážkách logického myšlení, FČ 1958;
◦ Über den Jevonschen Begriff des logischen Sinnes und verwandte Begriffe, Theoria (Lund) 1961;
◦ Sur l'interprétation cinématique de conditions logiques, AUC 1962;
◦ Poznámky o logické stavbě podobnosti, Slovo a slovesnost 1974;
◦ K dějinám problému nekonečna, AUC 1977;
◦ O klasifikaci situací, Studia logica UK 1979;
◦ Karel Vorovka (1879–1929), Pokroky matematiky, fyziky a astronomie, 1980;
◦ Lidová přísloví a teorie logických typů, Slovo a slovesnost 1981.

Literatura:
◦ L. Tondl, K. Berka: K padesátinám prof. dr. O. Z., FČ 1958;
◦ K. Berka: O. Z. Filosofskaja enciklopedia, Moskva 1961;
◦ K. Berka: K šedesátinám profesora RNDr. O. Z., DrSc., Kybernetika 1968;
◦ M. Zárybnický: Soupis hlavních prací profesora RNDr. O. Z., DrSc., Kybernetika 1978;
◦ Z. Zastávka: Koncept zpracování vědecké pozůstalosti O. Z., Studia logica UK 1990.

kb