Lucie Hrubá

Objev

 

Když jsem jednou plný síly,
zjara sekal trávu,
zraky mě snad nemýlily,
našel jsem tam zprávu.

Vprostřed hnědých kravinců,
kvalitního hnoje,
sestavena z krtinců,
pravdivého zdroje.

Ozbrojený zvěstí jasnou,
očividným znamením,
pátrám svoji loučkou krásnou,
stébly, hroudou, kamením.

Když nestačí rozum, uši,
po ruce je intuice,
rozpory se rázem zruší,
díky patří mystice.

V louce skrytě zakotvený,
vesmír celý spočívá,
ten, kdo není unavený,
rychle šifry rozkrývá.

Se svou kosou poznávám,
co podstata je přírody,
v obilí se dočítám,
je to dílo náhody.

Vesmír to je kolotání,
kdo to ví, se netrápí,
stačí dávka rozjímání,
pochybnost se roztápí.

Přímým vhledem nad rozumem,
poznat pravdu můžeš,
v mojí loučce mezi drnem,
když se na to zmůžeš.

Vstupné pouhých pět set korun,
techniku Tě naučím,
uspořádám vlastní fórum,
za pravdu se zaručím.

Jisto jistě v trávě zdravé,
spatříš duchem jádro světa,
uzmi porci reality pravé,
s pochybnostmi bude veta.

TAJNÁ ZPRÁVA Z KOSMU, PROBUDÍ VÁS ZE SNU! (skoro zadarmo)