Radim Bělohrad Ph/Ang.

ESENCE POJMU

Cílem tohoto eseje je pokus o vypracování návrhu teorie pojmu, která by mohla vést k ucelenějšímu pohledu na vztah mezi pojmy a individui. Tento návrh je založen na pojmu esence pojmu. Tato esence je chápána jako souhrn všech individuálních esencí spadajících pod daný pojem ve všech možných světech.

Dříve než se pokusíme podrobněji vyložit, co rozumíme pojmem esence pojmu, je vhodné zde reprodukovat tradiční nauku o obsahu a rozsahu pojmu.

Každý pojem má dvě složky: obsah, který je definován jako třída nadpojmů, a rozsah, který je definován jako třída individuí, která pod daný pojem patří. Obsah bychom mohli také ztotožnit s třídou kriteriálních vlastností. Tedy, máme-li pojem ANALYTICKÝ FILOZOF 20. STOLETÍ, tak obsahem tohoto pojmu jsou vlastnosti (pojmy) BÝT FILOZOF, POUŹIVAT METODU ANALÝZY a PUSOBIT VE 20. STOLETÍ. Rozsahem tohoto pojmu by pak byla třída obsahující individua jako Ryle, Strawson, Searle, Austin, Kripke, Plantinga…V různých světech může tento pojem nabývat různý rozsah, kvantitativně i kvalitativně. Individua mohou být jiná, popř. i neexistovat. Naopak u neempirických pojmů je rozsah ve všech světech a časech konstantní. Tedy rozsahem pojmu JEDNA je číslo jedna ve všech myslitelných konfiguracích faktů.

Pro naše potřeby se zde přikláníme k esencialistickému pojetí individuí. Každé individuum se vyznačuje určitou třídou vlastností, které jsou vůči tomuto individuu nahodilé. To, že Paul Cézanne žil a byl francouzský malíř a impresionista jsou vlastnosti vůči tomuto individuu zcela nahodilé. Cézanne se vůbec nemusel narodit nebo mohl po prvním neúspěchu na malbu zanevřít a jeho jméno by nikdy nebylo použito v tomto eseji. Ale to, že Cézanne žil, maloval, byl Francouz a impresionista v tomto reálném světě (dále jen W0; nerozlišujeme časové okamžiky) jsou již vlastnosti nutné. Tedy vlastnosti EXISTOVAT VE W0, BÝT FRANCOUZEM VE W0, BYT MALIŘEM VE W0, BYT IMPRESIONISTOU VE W0, (tzv. world-indexed properties), jsou nutné v tom smyslu, že individuum Paul Cézanne je má v každém možném světě, jakkoli se změní jeho ostatní, nahodilé vlastnosti. (Také se zde přikláníme ke Kripkově pojetí vlastních jmen) Třída všech těchto ke světu vztažených vlastností, jejichž malou podtřídou jsou ty čtyři vlastnosti uvedeny výše, je chápána jako esence daného individua. I když je možné, aby dvě individua měla některé world-indexed properties stejné, je nemožné, aby dvě individua měla stejnou esenci. Tak Kripke a Plantinga sdílí vlastnost BÝT FILOZOFEM VE W0, ale jejich esence jsou nutně rozdílné, pokud nejde o totéž individuum.

Existují ovšem teorie, které individuální esence odmítají. Jednou z nich je TIL, která hovoří o esencích na úrovni pojmů:

Esence neexistují na rovině individuí, nýbrž na rovině pojmové. To si žádá stručné vysvětlení. Deskripce “první katolík, jenž se habilitoval na filozofii v Praze od roku 1882“ má různé referenty v různých možných světech. V TIL výraz “první katolík, jenž se habilitoval na filozofii v Praze od roku 1882“ označuje nikoliv S. Sousedíka, tj. referent deskripce v aktuálním světě, nýbrž funkci mající charakter abstraktního objektu, která argumentům možný svět a čas přiřazuje právě jedno individuum, nebo také žádné individuum (parciální funkce). Tato individua, referenty deskripce, se samozřejmě svět od světa liší. Tichý nazývá zmíněnou funkci – my bychom řekli jedinečnou vlastnost vyjádřenou deskripcí – individuální role. Esence je pak souborem vlastností, které nutně plynou ze zmíněné role (de dicto) a které nalezneme u každého individua, jemuž tuto roli přisuzujeme, ovšem coby vlastnosti nahodilé (de re). V našem případě jde např. o vlastnost “být katolického vyznání“, “habilitovat se na katedře filozofie pražské univerzity“, atd. Tyto vlastnosti dohromady představují nutnou a zároveň postačující podmínku pro to, aby určité individuum splňovalo danou roli.

Naše esence pojmu není soubor vlastností, které musí každé individuum spadající pod daný pojem nutně mít, neboť tímto souborem vlastností definujeme ona individua, ale nedozvídáme se nic o daném pojmu. Říkáme jaká musí individua být, aby spadala pod ten a ten pojem. V esencialistickém pojetí jsou individua určována svými vlastními esencemi. To znamená, že na úrovni pojmu zbývá místo pro vlastnosti, které určují daný pojem. Jinak řečeno, neodpovídáme na otázku: co musí individua mít, aby patřila pod ten a ten pojem, ale na otázku: co musí mít určitý pojem, aby byl tím a tím pojmem.

Vezměme si nyní třídu individuí, které v tomto světě pojí fakt, že všechny sdílejí tutéž nahodilou vlastnost – BÝT ANALYTICKÝM FILOZOFEM 20. STOLETÍ. Touto třídou je již výše zmíněná třída X = {Ryle, Strawson, Searle, Austin, Kripke, Plantinga….} Můžeme říci, že pojem ANALYTICKÝ FILOZOF VE 20. STOLETÍ má určitou vlastnost, a to vlastnost MÍT ROZSAH X. Tato vlastnost je tedy vlastností druhého řádu, vlastnost vlastností, a je vůči tomu pojmu nahodilá, neboli je logicky možné, aby daný pojem měl zcela jiný rozsah. Ovšem pohlédneme-li na tuto vlastnost prostřednictvím Božího pohledu (God’s Eye View), pak vlastnost MÍT ROZSAH X VE W0 je vlastností nutnou v tom smyslu, že v každém možném světě, ve kterém se tento pojem vyskytuje, je určen touto vlastností. Samozřejmě že tento pojem je pojmem empirickým, tzn. v každém světě, ve kterém existuje, má potenciálně různý rozsah, v některých dokonce nulový. Obecně R0 ve W0, R1 ve W1, R2 ve W2,…,Rn ve Wn. Takto vytváříme jistou analogii k esenci na úrovni individuí. Tak jako každé individuum je určeno třídou vlastností, které má esenciálně, tak každý pojem je určen třídou vlastností, které má nutně.

Nyní se dostáváme ke vztahu mezi jednotlivými individuálními esencemi a esencí pojmu. Máme třídu individuí, mezi jejichž soubory esenciálních vlastností nalezneme vlastnost být analitickým filozofem ve 20. století ve W0. Tím neříkáme v podstatě nic jiného, než že vlastnost BÝT ANALYTICKÝ FILOZOF VE 20. STOLETÍ má rozsah právě tuto třídu, třídu X. Ovšem vlastnost MÍT ROZSAH X VE W0 je esenciální vlastnost pojmu BÝT ANALYTICKÝ FILOZOF VE 20. STOLETÍ a spoluvytváří esenci tohoto pojmu.

Domníváme se, že tento postup lépe zohledňuje ontologický primát individuí nad pojmy. Pojmy jsou vlastnosti. Jako vlastnosti mají charakter závislého bytí. Existence individuí je nutnou podmínkou existence vlastností. Vytváříme jakousi definiční hierarchii, ve které jsou pojmy definovány na základě vlastností. Nejprve jsou zde individua určená svými esenciálními vlastnostmi. Tímto vytvářejí rozsah pojmu a na základě tohoto rozsahu v různých možných světech je definován obsah pojmu, respektive obsah pojmu, tak jak je chápán tradiční naukou o pojmech, mizí ve prospěch esence pojmu. Obsah pojmu ovšem nemizí úplně, ale je jakoby přemístěn na úroveň individuálních esencí, neboť každá esencíální vlastnost individuí implikuje množinu jiných vlastností, které tato individua mají. Esence pojmu pak nehovoří o nutných vlastnostech individuí, ale o nutných vlastnostech toho pojmu.

Zatímco v TIL, jak se zdá, se postupuje opačným způsobem. Nejprve jsou zde pojmy, které mají určitý obsah, tedy soubor vlastností, které musí každé individuum mít, aby patřilo pod tento pojem, a na základě těchto vlastností se pak jakoby vybírají individua, jenž pod daný pojem spadají. Tím je také určen rozsah pojmu.