BARUCH SPINOZA a jeho ontologické koncepce

I. MONISMUS - PANTEISMUS

Vlivy : stoická filosofie

židovská filosofie, středověký pantheismus /naturalizace Boha/

Giordano Bruno

René Descartes

SPINOZOVO učení ma panteisticko - naturalistický charakter, zpochybňuje kreační teorii, vylučuje působnost boha v přírodě.

SPINOZOVA filosofie, jež je z větší části ontologií je založena na učení o jednotě hmoty a ducha, přírody a myšlení. SPINOZA odmítá objektivní idealismus stejně jako Descartův dualismus. Začal filosofovat jako kartezián, čerpal i ze svého dřívějšího studia judaismu a židovské scholastiky. Z Descarta vyvozuje nové závěry paradoxně právě důsledným uplatněním jeho deduktivní metody.

V duchu pantheismu hlásá SPINOZA, že z Boha a v Bohu je vše, mimo něj není nic. Svět je v Bohu, Bůh svět nekonečně přesahuje.

„ Bůh je imanentní a nikoli vnější příčinou všech věcí.“ ... /Etika s. 80/

Tímto tvrzením Spinoza v podstatě zprofanoval posvátnost božství neboť z něho jasně vyplývá, /jak jízlivě poznamenal Voltaire/ že Bůh je třeba i koňském trusu. Podle Hegela lze spinozismus nazvat akosmismem neboť v něm nemá platnost bytí světa, universum, nýbrž pouze Bůh tu může být jako substanciální a tak může trvat.

Panteistické stanovisko /jež bylo příčinou Spinozova konfliktu s židovskou obcí/ bylo inspirováno představami Giordana Bruna. Nekonečná substance má dvě vlastnosti,které můžeme vnímat : rozprostraněnost EXTENSIV

myšlení KOGITATIV

Ontologické východisko Spinozovy filosofie spočívá v monistickém chápání substance. Tu pro něj představuje bůh ztotožněný s přírodou DEUS sive NATURA

II. BÚH

je nejvýše dokonalé a absolutně nekonečné jsoucno. Je jediný, nutně existující ze sebe sama a v sobě. Nemá žádnou podobu a jako absolutní jsoucno nemůže být nijak určen - je tedy bohem skrytým ... DEUS ABSCONDITUS.

Z jeho esence nutně /determinismus/ vyplývá nekonečné /infinitismus/ nekonečně mnoho jsoucen, která mají charakter věcně projevených výrazů Boží esence.

„ Bohem rozumím absolutně nekonečné jsoucno, tj. substanci sestávající z nekonečného počtu atributů, z nichž každý vyjadřuje věčnou a nekonečnou esenci.“ ... /Etika s.56/

III. SUBSTANCE, ATRIBUTY, MODY

SUBSTANCE - SUBSTANTIA

... je projev Boha, jehož esence se projevuje nekonečně mnoha způsoby /atributy/

... je jedno nebo nekonečno, které stojí pod a nebo je všemi věcmi. Pojímá a sjednocuje vše

ATRIBUT - ATRIBUTTUS

... je určitý způsob vyjádření esence substance, tj. i esence Boží

Každý z atributů je nekonečný,samostatný a nezávislý na ostatních. Lidskému poznání jsou dle Spinozy přístupny právě dva - extensiv a kogitativ.

Atributy jsou nutné - nemohou tedy neexistovat. Jsou rozdílným projevem téhož, tj.substance Boží a tvoří podstatnou stránku, bytnou povahu jednotlivých konečných vezdejších jsoucen, které Spinoza nazývá MODY.

MODUS - vezdejší jsoucno

... je modifikovaný způsob jednotlivých atributů existence. Každý modus je založen a zprostředkován nekonečně mnoha jinými mody a je jimi determinován a omezován /jsou to vždy mody téhož atributu/

... vše, co je podmíněno něčím jiným

IV. TEORIE POZNÁNÍ

... není u Spinozy ani tak noetikou jako spíše ontologií. Rozlišuje tři stupně /druhy/ poznání : 1) z doslechu a neurčité zkušenosti - EXPERIMENTA VAGA

racionální, v němž se opíráme o dedukci a rozumový úsudek - RATIO

intuitivní vědění, nejvyšší poznávací stupeň - SCIENTIA INTUTIVA

Z intuice nutně vzniká rozumová láska k Bohu - AMOR DEI INTELLECTUALIS, přičemž lásku chápe Spinoza jako radost z přechodu od menší dokonalosti k větší, jež doprovází ideu příčiny, tj.Boha. Intuice je u Spinozy ontologickou kategorií, pojatou jako určité sebepoznávání uvnitř jediného substančního bytí.

Člověk je rozumem a racionální intuicí schopen dosahovat pravdivého poznání a ve své mysli pracovat s adekvátními idejemi.

„ Adekvátní idejí rozumím ideu, která - pokud je chápána v sobě bez vztahu k předmětu - obsahuje všechny vlastnosti nebo vnitřní známky /DENOMINATIONES/ pravdivé ideje.“

/ETIKA s. 110/

PRAVDA je v tomto smyslu měřítkem sebe sama i nepravdy. Z lidského poznání věcí vyplývá SVOBODA každého člověka. Člověk je svobodný tím, že se poznáním podílí na božské všemohoucnosti. Svoboda je podmínkou k dosažení štěstí /tj. etického cíle spinozismu/.

V. GEOMETRICKÁ METODA

Pro Spinozu je charakteristické, že odmítal obecné pojmy, abstrakce, universália. Jako racionalista se snaží zavést do filosofie metodu matematické dedukce. Matematické poznání je podle něj jediné věrohodné poznání. Říká, že „pravda by byla zůstala lidskému pokolení navždy skryta, kdyby matematika neukázala lidstvu jinou normu pravdy“. Chce svůj systém představit jako absolutní pravdu, odívá jej do matematické, geometrické podoby - ta tvoří též strukturu jeho hlavního díla - ETIKY. Spinoza vychází od definic, které přesně vymezují pojmy, s nimiž se pracuje, dále uvádí axiomy /tj. základní věty, z nichž jsou dále vyvozovány jednotlivé věty, tvrzení a důkazy/, k tomu připojuje poznámky, v nichž se o problémech volně vyjadřuje.

POUŽITÁ LITERATURA:

SPINOZA, Baruch : Etika. - Praha 1977

HEMELÍK, Martin : Spinoza. - Olomouc 1996

TRETERA, Ivo : Dějiny filosofie, díl I. - Praha 1986