- teorie poznání je pak metodicky podřízena ontologii, která je pro Hartmanna základní filozofickou vědou

- nová ontologie je kritickou ontologií, nesmí vycházet z apriorních pojmů a metod, kategorie poznání jsou sice jeho základem, ale nejsou tím co poznáváme nejdříve

- nová ontologie znamená také vyvarování se omylů vznikajících při uchopování reality, realitu nelze zaměňovat s materialitou (např. události jsou reálné, nikoli materiální), Hartmannovi jde tedy o nové uchopení reality

- nejnižší: vrstva věcí a fyzikálních procesů

- nad ní: vrstva živých organismů

tyto dvě vrstvy tvoří reálný prostorově a časově lokalizovatelný svět

- třetí: vrstva duševní (lidské vědomí)

- poslední: vrstva duchovní (kultura)

tyto dvě vrstvy tvoří neprostorový svět

- jednotlivé vrstvy jsou popsatelné pomocí kategorií: např. 1. prostor, čas,... 2. život, látková výměna,...3.vědomé, nevědomé, slast,...4. poznání, svoboda atd.

- všechny vrstvy jsou pak popsatelné tzv. fundamentálními (též univerzálními) kategoriemi, mezi ně patří např.: jednota, mnohost, soulad, rozpor, identita, diference, element, soustava atd.

- pro vrstvy platí vztahy, určující ve svém souhrnu povahu celku reality: nižší vrstvy jsou obsaženy ve vyšších - ne naopak, vrsty se prolínají a dochází tak k modifikacím (jinými slovy: vyjímečnost vyšších vrstev není dána jen opakováním kvalit a kategorií nižších vrstev, ale hlavně vynořením kategorií nového druhu)

- Hartmann dále rozlišuje metafyziku a ontologii, metafyziku chápe jako východisko speciálních ontologií, přičemž se taková metafyzika věnuje iracionálním formám bytí (duch, svoboda), které jsou výsledkem aporetického myšlení, tyto problémy metafyzika ale pouze vymezuje, stejně jako aporie je Hartmann považuje za neřešitelné

jméno: Martin

rok narození: 1889

Výše jmenovaný byl ontologickým tribunálem obžalován z následujících zločinů proti třetí ontologické říši: (pozn.: čte tajemník ontologického tribunálu patetickým hlasem revolucionáře)

1. ,že pod vlivem nepřizpůsobivé fenomenologie navrhl koncept fundamentální ontologie

2. ,že v rámci tohoto konceptu znetvořil pojem JEST do podoby bytí a jsoucna, což navíc obzvlášť brutálním způsobem zakamufloval do výrazu "ontologická diference"

3. ,že na základě své odporné kamufláže urazil René Descarta a jeho

"cogito ergo sum"

4. ,že označil všechny příslušníky lidského rodu pojmem POBYT a pak tento pojem systematicky a bezskrupulózně používal ve svých analýzách

5. ,že nás všechny označené jako POBYT nařknul z úzkosti a jakési

vrženosti

6. ,že nám takto označeným a nařčeným vnucoval smysluplnost v podobě

tzv. "temporality" a tzv. "rozvrhování se"

7. ,že za pomoci své odporné ontologické diference, degradoval bytí pobytu (tedy zase nás) na bytí k smrti

8. ,že svoji diverzantskou činnost veřejně rozšiřoval sepsáním odporných pamfletů - "Bytí a čas", "Básnicky bydlí člověk", "Co je metafyzika" a dalších

9. ,že toto rozšiřování do řad ontologicky ctnostné veřejnosti činil obzvlášť zavrženíhodným způsobem (viz "Pobyt není žádné zcela volné seberozvrhování, nýbrž jsa určen vržeností jako faktum jsoucna, kterým jest, pokaždé již byl a stále zůstává vydán existenci." (Bytí a čas,s.306), nebo "Obstarávající zaměření na možné má tendenci možnost tohoto možného zrušit tím, že si je obstará" (tamtéž, s.290))

Z výše uvedených zločinů byl obviněný Heidegger ontologickým tribunálem shledán vinným a odsouzen k trestu smrti filozofickým oběšením. Rozsudek nabývá faktické moci svým vyhlášením a není možné se proti němu odvolat. Exekuce bude vykonána okamžitě po vyhlášení rozsudku. Odsouzenému nebude upřeno právo poslední cigarety v jeho "bytí k smrti".

tribunálu předsedal: Josef Krob

zapsal: Milan Vladyka

- prolíná se s dalšími směry, např. fenomenologií, fil. dialogu, fil. antropologií, rozděluje se do dvou větví - teistické a ateistické

- mezi inspirátory exitencialismu patří S.Kierkegaard (prožitek skutečnosti ve stavu úzkosti), F.Dostojevskij (mezní situace, pocity viny a odpovědnosti), F.Kafka (absurdita, odcizení), dále Nietzsche, Dilthey, Bergson

- společenským impulsem pro vznik 1.sv. válka (obejvení fenoménu člověka jako bezvýznamné součásti neovlivnitelné a neosobní mašinérie)

- existence je brána jako individuální, nikoli však ve smyslu izolace jedince, člověk je ve své subjektivní existenci vždy spojen s vnějším světem - subjektivně popsatelné bytí se sebou samým, s jinými a se světem

- existence nedisponuje žádným substanciálním jádrem (člověk se musí teprve učinit tím čím je), je tak popírán esencialismus tradiční metafyziky, analýza je možná pouze z toho hlediska, že jest a jak jest, existencialismu tudíž nestačí dosavadní metafyzické kategorie a zavádí tzv. existenciálie (úzkost, nuda, porozuměni, bytí k smrti, vrženost,...)

- existence je dynamická, je spjata s časovostí, sebeprojekcí, volbou rozhodnutí (nemožností nevolit), odpovědností za tyto volby

existenci lze nepřímo zakusit, demonstrovat v mezních situacích (pocity úzkosti, opojení, nevolnosti, nudy, absurdity), kdy se narušuje bezproblémové přijímaní smyslu a výkladu skutečnosti a v prožitku existence tak vystupuje neuchopitelný transcendující horizont

J.P.Sartre - Bytí a nicota, Nevolnost, Slova, Mouchy, Marxismus a existencialismus

G.Marcel - Metafyzický deník, Přítomnost a nesmrtelnost

K.Jaspers - Velcí filozofové, Filozofická víra

E.Bloch - Princip naděje

Odkazy: http://www.rit.edu/~wjh3421/camus.html

http://www.geocities.com/Athens/Aegean/1311/camus.html

http://www.clark.net/pub/samg/camus.html