Hodnota

Jistě jste si už mnohokrát všimli, že se denně vyslovujeme o tom, že je něco dobré a něco špatné, něco důležité a něco méně důležité, něco se nám líbí a něco je nám odporné, některé lidi vidíme rádi, jiným se vyhýbáme - prostě neustále hodnotíme - lidi, věci, události, lidské činy a postoje i lidská rozhodnutí. Ukazuje se tak, že náš vztah ke světu, ke společnosti, k jednotlivým lidem není jenom vztahem poznávacím, ale často daleko více hodnotícím. Co to vlastně děláme, když hodnotíme? A co je to hodnota? Pro filosofii je možná příznačné, že nám na tyto otázky nemůže dát jednoznačnou odpověď. Ale nebojte se, neznamená to, že jeden každý filosof má zcela vlastní a zcela osobitý názor na dané otázky. Je sice pravda, že speciální filosofická disciplína - axiologie čili teorie hodnot - vznikla až v poslední třetině minulého století, ale hodnotami a hodnocením se filosofové zabývali už dávno předtím. A také si dávno všimli, že se sice často v hodnocení značně lišíme, protože (naštěstí) je každý z nás nezastupitelně jiný, že jsou však určité hodnoty, na kterých se možná neshodneme úplně všichni, ale aspoň pozoruhodně většina z nás. Někdy se setkáváme s názorem, že hodnotné je to, co uspokojí naši potřebu - třeba potřebu uměleckého zážitku, ale také překonání pocitu hladu či žízně. Ale naši potřebu přece uspokojil konkrétní film, divadelní představení, koncert, obraz, nebo klobásky a pivo. Co potom znamená hodnota? A navíc: někdo do divadla nechodí a pivo nepije a o určitém filmu třeba vyslechneme několik protichůdných hodnocení, určitá věc nebo služba je pro někoho běžná a jiný si ji z finančních důvodů nemůže dovolit. Přece se však někdy shodneme a život, čest, přátelství, přírodu či Monu Lisu od Leonarda za hodnoty pokládáme všichni. Nemusíme sice všechny morální zásady zcela dodržovat, ale přesto víme, že to není v pořádku a dokonce nás třeba hryže svědomí. Jsou tedy hodnoty něčím, co je nám obecně dáno, co má být a co nemůžeme měnit, ale pouze se můžeme snažit je poznávat a naplňovat?

Vidíte, že kolem samotného pojmu hodnota není jasno. Je obtížné ho definovat, ale to není nic neobvyklého, tyto problémy přinášejí všechny obecné pojmy, které nemůžeme podřazovat, ale pouze je přirovnáváme k pojmům jiným. Hodnotou je něco, co být má, protože samo hodnocení předpokládá hodnotu. Ve filosofii se však setkáváme i s názorem, že samo hodnocení vychází pouze z konkrétního jedince, že je vázáno na určitého člověka a jeho momentální situaci či stav, že je výlučně jeho volbou a rozhodnutím. Ale přece jenom i tento zdánlivě libovolný postoj každého z nás se vztahuje k nějakým vlastnostem věcí, činů nebo vztahů. Není tedy hodnota takovou vlastností, která může být pro někoho zajímavá a jiného vůbec nevzruší? Je tu potíž - vlastnosti věcí se mohou měnit - u potravin to může být člověku nejen nepříjemné, ale dokonce nebezpečné. Lež a lhaní právem pokládáme za odpudivé a nesprávné, ale někdy může být lež milosrdná. Nebo se vlastnosti určitého předmětu změnit nemusí, ale jeho hodnocení ano - a to někdy zásadně - džbánek na víno nebo na vodu z 18. století byl ve své době pokládán víceméně za užitkový předmět, dnes je vystaven v zasklené vitríně v uměleckoprůmyslovém muzeu. Zdá se, že důležitost a nedůležitost věcí se nedá jednoduše vyvozovat jen z nějakého univerzálního nadlidského řádu světa, ani není jen záležitostí libovůle nebo pouhé dohody mezi zúčastněnými, ale že je tu možnost sledovat jako východisko objasnění podstaty hodnocení lidskou životní aktivitu. Nikoli však ve smyslu každodenního obstarávání, užívání, shánění a naplňování potřeb, nýbrž jako rozlišování podstatného a nepodstatného, důležitého pro mne a pro lidské společenství. Často se nám stává, že se podle věku nebo povolání mohou žebříčky či hierarchie hodnot značně lišt. Ale to vůbec nevadí - pravdivost hodnocení je jiná než pravdivost poznání. Říká se dokonce, že vědecké poznání má být na hodnotách a hodnocení nezávislé. Pokud hodnotíme, měli bychom si uvědomit, kde stojíme a co chceme, proč je pro nás něco významné, a současně i to, že každá věc, událost, čin, vztah nemá jen jednu stránku, vrstvu či tvář, a že proto může být nejen hodnocena různě, ale mnohdy také rozporně. I toto je cesta k toleranci vůči postojům a názorům ostatních.