Co je to ontologie a gnoseologie?

Nechme stranou etymologii těchto řeckých slov, i když by mohla mnohé napovědět, všimněme si spíše, jaké úsilí se za těmito pojmy skrývá. Člověk je od přírody dostatečně vybaven na to, aby obstál v konkurenci s ostatními dravci ve hře o život. Jeho hlavní zbraň – rozum – je však mnohoúčelovým a velmi mocným nástrojem, s jehož pomocí člověk nejen zahnal hlad, zimu a divokou zvěř, ale také si kladl „nepraktické“ otázky. Čím úspěšněji řešil praktické úkoly přežití, tím více otázek zformuloval. Občas se také mohlo stát, že odpověď na „nepraktickou“ otázku ve svých důsledcích pomohla řešit problém přežití a člověk se otázkami začal zabývat systematicky. Systematicky uspořádané otázky a odpovědi řešící určitý problém jsou teorií. Zrodili se tak geometři, astronomové, fyzikové a další. Vedle těchto dílčích otázek se zákonitě jednou objevila formulace, která se snažila zachytit všechno, celý svět, celý vesmír. Samozřejmě, již dávno zde byla mytologie, která vysvětlovala vznik světa jako dílo bohů, ale stále úspěšnější člověk získával stále větší sebevědomí a snažil se vysvětlit svět sám, bez boží pomoci. Člověk si tak přirozeným způsobem začíná vysvětlovat svět jako celek, zajímá ho, z čeho všechno je, proč a jak svět vznikl, zajímá ho bytí všech věcí, aniž by rozebíral podrobnosti jednotlivých předmětů. Množství otázek postupně dostává jistý řád vytvořením systému kategorií a základních pojmů jakou jsou např. podstata, příčina, čas, prostor, látka, forma aj., s jejichž pomocí má být vytvořen obraz světa jako přirozeného celku.

Tak se postupně rodilo to, čemu se později začalo říkat metafyzika a ještě později ontologie nebo prostě teorie bytí. Nebyla to teorie ve smyslu přírodovědeckých teorií, i když se mnohdy o ně opírala, byla a je to teorie, která se snaží mluvit o tom, co je společné všem zbývajícím vědám.

Množství různých konkurujících si názorů, mezi kterými se nedařilo najít ten pravdivý, protože rozhodující argumenty chyběly všem, velmi brzy vyvolalo otázku, jakým způsobem je možné vytvářet správné teorie a zda je vůbec možné svět poznat. Názory, které se objevovaly v souvislosti s problémem, zda svět je poznatelný, popřípadě jakými způsoby jej můžeme poznávat, daly poměrně rychle vzniknout dalšímu systému — teorii poznání, tj. gnoseologii. Mezi hlavními tématy gnoseologie se objevuje například otázka poznatelnosti světa, problém pravdy, úloha smyslů a rozumu v poznání, způsob získávání poznatků.

Filosofové si tak postupně uvědomili, že dříve než začneme cokoli o našem světě říkat, zaujmeme — vědomě, nebo neuvědoměle — určitý postoj, který již předjímá naše výsledky a začali se tomuto problému plně věnovat. Ontologie a gnoseologie se tak staly základními filosofickými disciplínami, které procházejí v dějinách — stejně jako ostatní filosofické obory — složitým vývojem. V současnosti se zdá být jasné, že obě tyto disciplíny musí stále těsněji spolupracovat s obory, které se svými poznatky přibližují oblastem původně vyhrazeným filosofii. Takovým oborem je například moderní fyzika, biologie nebo kosmologie.

Josef Krob