Literární cena Visegrad Eastern Partnership Literary Award byla letos udělena již počtvrté. Předchozí ročníky (2014, 2015, 2016) hostilo Slovensko. V tomto roce komise (složená z odborníků ze zemí Visegrádské čtyřky) vybírala ze čtrnácti nominovaných knih z pěti zemí Východního partnerství (Arménie, Moldavsko, Gruzie, Bělorusko a Ukrajina). Nakonec byl po dlouhé diskuzi jako letošní vítěz vybrán Vladimir Rafejenko (nar. 1969) a jeho próza Dlouhé časy (Дoлгoта днeй, 2017; ukrajinský překlad M. Kijanovské Дoвгi часи vyšel v témže roce). V předchozích letech ceny putovaly do Běloruska, Ázerbájdžánu a na Ukrajinu. V prvním ročníku si cenu odnesl Ihar Babkov (nar. 1964) za prozaickou knihu Minutka (Хвілінка, 2013), jež byla posléze přeložena do slovenštiny a je tedy přístupná i českému čtenáři (Minútka. Tri príbehy, Artforum, 2014, překlad Ivana Slivková, Ľubor Matejko). Druhou cenu v pořadí získal Akram Ajlisli (nar. 1937) za svou kontroverzní prózu Kamenné sny (Daş yuxular/Kамeнныe сны, 2012), která se v roce 2015 objevila i v českém překladu Alexandry Stelibské (nakladatelství Větrné mlýny). Předposledním vítězem se stala Sofija Andruchovyčová a její román Felix Austria (Фeлiкс Aвстрiя, 2014), vydaný v českém překladu Petra Kaliny v roce 2017 (nakladatelství Větrné mlýny) a v maďarském překladu Zsuzsy Mihályiové.

Předání letošní ceny se odehrálo 11. dubna v pražském Studentském klubu Celetná, v prostorách Karlovy univerzity, jež je partnerskou institucí literární ceny VEaPLA. Současně byl představen i český překlad Jekateriny Gazukiny a Terezy Chlaňové (Dlouhé časy, nakladatelství Větrné mlýny). Po úvodu děkana Filozofické fakulty Michala Pullmana a zástupce vedoucího Ústavu východoevropských studií FF UK Marka Příhody a po samotném předání literární ceny Terezou Chlaňovou měl hlavní slovo Vladimir Rafejenko, který odpovídal na otázky moderátorek večera Terezy Chlaňové a Hany Kosákové. Večer tlumočila Jekaterina Gazukina. Prezentaci knihy završil koncert vokálního kvarteta Milánosz. Během večera byly v prostorách klubu k vidění originály knižních ilustrací českého vydání od Matěje Lipavského. Videozáznam z předávání literární ceny naleznete zde.

Vladimir Rafejenko (narozen 1969 v Doněcku) je ukrajinský spisovatel, filolog a kulturolog, pracoval i jako redaktor. Své knihy dosud psal rusky. V současné době píše rusky i ukrajinsky. Publikuje od konce devadesátých let: sbírky básní Tri dňa sredi něděli (Tři dny uprostřed týdne, 1998) a Častnyj sektor (Soukromý sektor, 2003), romány Kratkaja kniga proščanij (Stručná kniha loučení, 2000), Kanikuly magov (Prázdniny čarodějů, 2005); ocenění získal jeho Demon Dekarta (Descartesův démon, 2013). Rafejenkovu originální prózu s fantastickými prvky v duchu magického realismu kritikové srovnávají s N. V. Gogolem, S. Sokolovem, V. Jerofejevem anebo G. G. Márquezem.

Kniha Dlouhé časy je tedy dílem zkušeného autora, který má za sebou více než dvacetiletou literární dráhu. Vladimir Rafejenko byl v roce 2014 nucen opustit svůj rodný Doněck a usadil se v Kyjevě. Dlouhé časy jsou, řečeno slovy samotného autora, autoterapeutickou knihou, „pokusem zpracovat válečné trauma“, jedná se o „mystérium zrození nové Ukrajiny“, kde „smrt je vnímána jako šance znovu se narodit“. Byť kniha byla zpočátku zamýšlena jako realistické vyprávění, zpracovávající téma okupace autorova rodného Doněcku, během psaní se ukázalo, že tento druh vyprávění není schopen plně zachytit absurditu probíhajících hrůz. Autorovi tak začal před očima vyvstávat svérázný fantasmagorický snový svět plný nečekaných tónin a hlasů. Hlavní linie příběhu se odehrává v podivné parní lázni Pátý Řím, která není ovšem jen obyčejnou lázní. Hlavními postavami jsou tři zdánlivě obyčejní lidé, kteří ovšem při jiném pohledu zase tak obyčejní nejsou – chemik a masér v jedné osobě Nikolaj Veresajev, filosof a hlavní lázeňský mistr Sokrates Gredis a bláznivá Líza, která rozumí životu a světu lépe než většina normálních lidí. Text se hemží podivnostmi – obřími mandelinkami bramborovými, koprovými opary, tajemnou studní, mrtvými živými či živými mrtvými. Na první pohled jako by toto všechno nešlo dohromady s válkou, smrtí, zoufalstvím. Na druhou stranu však možná tato absurdita, svět, v němž přestaly fungovat fyzikální zákony a který ohromuje svou bizarností, vyjadřuje dokonale hrůzu toho, co se v Doněcku a na východě Ukrajiny děje. Druhá linie románu je tvořena krátkými povídkami (jako ukázku vybíráme jednu z nich), které jsou zcela realistické, mrazivě přesně vykreslují osudy obyčejných obyvatel města, do jejichž životů zcela nevybíravě a brutálně vstupuje válka.

The project Visegrad Eastern Partnership Literary Award project is co-financed by the Governments of Czechia, Hungary, Poland and Slovakia through Visegrad Grants from International Visegrad Fund. The mission of the fund is to advance ideas for sustainable regional cooperation in Central Europe.

Tereza Chlaňová (narozena 1974 v Praze) vystudovala anglistiku a amerikanistiku a také ukrajinistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1992–1998). Vyučuje na Ústavu východoevropských studií FF UK převážně ukrajinskou literaturu 19. a 20. století. Publikuje články o ukrajinské literatuře. Je editorkou knihy věnované prozaické tvorbě autorů tzv. stanislavského fenoménu – Putování ukrajinskou literární krajinou (2010). Spolu s Alenou Morávkovou uspořádala výbor z básní dvou ukrajinských emigrantských básníků Jurije Darahana a Oleksy Stefanovyče (Hlasy dvou básníků, překlad: Václav Daněk, Tereza Chlaňová, Matěj Lipavský, Alena Morávková, Národní knihovna České republiky, 2018). Překládá z ukrajinské literatury (Halyna Petrosaňaková, Taňa Maljarčuková, Jurij Vynnyčuk a další), příležitostně i z literatury ruské (ve spolupráci s Jekaterinou Gazukinou přeložila divadelní hru Anny Jablonské Pohani).

Kontakt: chlanova@centrum.cz