Kdysi jsem se divil, kam až může zajít nechutnost našeho bulváru – zejména pokud jde o vyvolávání závisti a nenávisti mezi lidmi. Někteří investigativci začali zkoumat popelnice tzv. celebrit, by národu zvěstovali, co tito lidé jedí a jak se mají dobře, jistě chtěli objevit i něco pikantního. Je pravda, že analýza takových nádob na odpadky, tříděné i netříděné, může odhalit stravovací návyky a také jisté plýtvání: co se nesní (někdy by se hodilo říci i nesežere), se prostě vyhodí. Vidět lidi, kteří z těchto nádob loví pro sebe jídlo včetně cigaretových špačků, je jistě poučné, ale zdá se, že to žádnému politikovi klidné spaní neodehnaly, neboť, jak to jeden z nich vyjádřil, každý se musí starat sám o sebe a někteří to skutečně umějí. Jiná věc je, že vyhazování jakoby čerstvých potravin může vyvolat ostrou kritiku a obvinění z plýtvání. Možná někde jinde než v České republice by to mohlo být stoprocentně oprávněné, u nás však nikoli. Často totiž máte jen dvě možnosti: nechat se otrávit nebo přinejmenším riskovat zdravotní problémy anebo jakoby čerstvou potravinu koupenou za nemalé peníze vyhodit. Takto jsem za léta vyhodil i tisíce korun, především různé tzv. uzeniny, maso, ale také zeleninu, nezřídka ovoce, žampiony, hlívy ústřičné apod. Dostal jsme je v supermarketech, ale i v malých obchodech, kde pravidelně nakupuji, ale přesto mi to dali, asi z jakési mstivosti, že si to dovolím u nich kupovat. Člověk, který nekrade, a takových je u nás - jak jinak – drtivá většina – jinak by ti ostatní neměli krást z čeho, vyhazovat nic nechce, ani nechce nakupovat víc, než spotřebuje. Ale přesto vyhazovat musí, aby se ochránil. Možná s výjimkou nějakých zvláštních zařízení nebo restaurací se zvláštními cenami, ale ty pro řadové občany nejsou. U nás se potravinami plýtvat musí, neboť je jen jejich část lze bez rizika konzumovat. Zdá se, že to potvrzují i poslední kontroly. Pro mezinárodní obchodní řetězce jsou Češi i některé jiné vybrané národy z druhé a třetí řady pravděpodobně vhodným konzumentem čehokoliv.