Tamara Amilachvari a Josif Džugašvili

Na podnět Pavla Mišustova sestavila Dana Ferenčáková

Zatímco Tamara Amilachvari spolu s manželem Radslavem Kinským renovovali zahradu i zámek ve Žďáru nad Sázavou, aby prostory mohly sloužit veřejnosti, v městě Gori v Gruzii se v tutéž dobu jednalo o odstranění památníku Josifa Vissarionoviče Džugašviliho, známého světu pod přízviskem Stalin.

V roce 2015 už je v bývalém klášterním pivovaru u žďárského zámku instalována obsáhlá expozice dějin cisterciáckého kláštera. Světelná projekce na podlaze vyvolává pocit závratě, jako bychom byli unášeni časem. Na podlaze se promítá heslo cisterciáků „Ora et labora“ a ve vitrínách vidíme nástroje, které používali. Jsou tady vyměřovací přístroje, nutné ke stavbě budov, nalézáme zde lékařské i hudební nástroje, vidíme řezbářské výtvory i knižní vazby. V laskavém gestu k nám vztahuje ruce nadzemsky krásný anděl, avšak světelná projekce vyvolává iluzi, že jeho ruka ve výrazu zděšení zakrývá ústa, neboť jeho postavu pohlcuje požár. Místo anděla spatřujeme smrtku, avšak díky stínohře se k nám opět vrací anděl spásy.

Naopak centrální náměstí v Gori je od roku 2010 prázdné. Státníkovy činy jsou přehodnoceny a zmizely monumenty, které svědčily o jeho moci. Stalinova socha i jeho osobní věci byly přeneseny do muzea, kde se staly svědectvím o uplynulé epoše. Ústřední náměstí v Gori je přejmenováno na „Náměstí obětí rusko-gruzínské války z r. 2008“.

Gori se stalo místem, kde se v 19. století překřížily cesty obou rodů. Otec Josifa Stalina – Vissarion Džugašvili – našel obživu v místní obuvnické dílně arménského kupce Josifa Baramjance a v r. 1874 se zde oženil s Jekatěrinou Galadze, jejíž otec byl poddaným knížat Amilachvari. Už děd Josifa – Zaza Džugašvili – byl znám jako buřič a nepřítel feudálních pořádků. Jako účastník několika povstání byl často vězněn a brzy zemřel. Jeho syn Vissarion zdědil jeho agresivní povahu. Zdálo se, že se po ženitbě usadí, avšak ani po narození syna Josifa v r. 1878 se nestal smířlivějším. Nezamlouvalo se mu, že syn Josif navštěvuje kněžský seminář a chtěl, aby se vyučil praktickému povolání. Měl se stát ševcem. Vissarion se kvůli tomu dostal do konfliktu s manželkou a poté, když manželka prosadila svou a Josif pokračoval ve studiu, jeho otec se cítil přehlížený, propadl alkoholismu a posléze odešel od rodiny. Podle některých zpráv zahynul předčasně v hospodské rvačce.

Knížata Amilachvari patřila k významné gruzínské šlechtě, která vlastnila nejen město Gori, ale také Kaspi na svém panství v dolině Kartli. Dále pak hrady Schvilo a pevnost Kvemo-Čala i rodinnou hrobku v Samtavisi. Po revolučních událostech v roce 1905 rodina emigrovala ze země a přes Turecko se dostala v r. 1922 do Francie. Otec Tamary, Dmitrij Amilachvari, byl podplukovníkem francouzské Cizinecké legie. Jako hrdina protinacistického odboje byl vyznamenán několika řády a padl v r. 1942 v bojích v Egyptě. Kněžna Tamara Amilachvari a hrabě Radslav Kinský se seznámili prostřednictvím dřívějších rodinných vazeb mezi Kinskými a rodem Dadiani, z něhož pocházela matka Tamary.

Dědic žďárského panství Radslav Kinský se narodil v r. 1928 na zámečku Obora u Chlumce nad Cidlinou. Ke konci II. světové války ve věku sedmnácti let působil u amerického 22. sboru v Plzni jako tlumočník. Pro Josifa Stalina představovalo zakončení války vyvrcholení jeho kariéry. Jako jeden ze tří nejmocnějších mužů světa usedl v únoru 1945 vedle Winstona Churchila a Franklina Roosevelta k jednání v Jaltě. Výsledkem konference byly podpisy pod dohodou vítězů o poválečném uspořádání a pod Deklarací o svobodné Evropě.

Osvobození Československa Rudou armádou znamenalo změny, které se dotkly i Radslava Kinského. Nehledě na to, že jeho otec Zdenko Kinský patřil mezi dvanáct představitelů české šlechty, kteří v r. 1938 statečně vystoupili proti odevzdání pohraničí Německu, jeho syn byl zbaven majetku a nemělo mu být dovoleno, aby vystudoval. Teprve po smrti Josifa Stalina v r. 1953 a na základě přímluvy prezidenta byl Radslav Kinský přijat v Brně na Vysokou školu zemědělskou. Po jejím absolvování pracoval dva roky v Ústavu experimentální biologie a genetiky ČSAV, odkud byl vyslán na vědecký kongres do Paříže a tam se v r. 1958 oženil s Tamarou Amilachvari. D o Československa se již manželé nevrátili.

V Paříži pracoval Radslav Kinský jako odborník v oboru imunopatologie. Zkoumal imunitní reakce organismu zejména při transplantacích cizích orgánů, napsal řadu odborných publikací a konal přednášky po celém světě. Po návratu do Československa v r. 1990 pracoval v Ústavu péče o matku a dítě v Praze. Když mu byl v r. 1992 vrácen majetek ve Žďáru nad Sázavou, rozhodl se ho zvelebit. Za péči o zámek, lesy a rybníky získal v r. 1995 cenu ministra životního prostředí. V zámku se nyní příležitostně konají mezinárodní sympozia o reprodukční imunologii, v přilehlém opraveném pivovaru jsou muzejní expozice. Manželka Radslava Kinského Tamara Amilachvari-Kinská má zásluhu především na obnově zámeckých zahrad a jejich otevření pro veřejnost. Radslav Kinský zemřel ve Žďáru nad Sázavou v r. 2008 a v jeho práci nyní pokračuje jeho syn Constantin Kinský.

Jen z odstupu mnoha let a jen po velmi uvážlivém posouzení všech pohnutek a záměrů, vlivů a limitů, všech okolností a jejich vzájemného působení je možno zhodnotit historický přínos každé ze zmíněných osob. Svítící podlaha v bývalém klášteře s heslem „Ora et labora“ koresponduje s rodinným heslem Kinských „Bůh, čest a vlast“. Jakoby se nás manželé Kinští tázali: „Vždyť co trvalého a cenného zůstává po každém z nás? Jen plody naší práce, konané s láskou.“

Den otevřených dveří ždárského Muzea nové generace. Na fotografii je zachycena paní Tamara Kinsky, která vítá návštěvníky v areálu zámku. (zdroj fotografie: prof. Jarmila Jurášová)

Dana Ferenčáková byla promována filoložkou na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v r. 1960 a – aniž by čímkoli dalším osvědčila svůj odborný růst – získala titul magistry na Masarykově univerzitě v r. 1991. Střídala povolání středoškolské učitelky, redaktorky, písařky na dráze, příležitostné učitelky logopedie, překladatelky a průvodkyně turistů. Má dva syny, šest vnoučat a miluje květiny.

Kontakt: danaferencakova@seznam.cz