Treba znaty,
kak morhaty,
ščob karbovanca dostaty.

Volně přeloženo: je třeba vědět, na koho a jak máme mrkat, abychom přišli k penězům. Tohle ukrajinské rčení vzniklo tehdy, když se platilo platidlem zvaným karbovanec. Ukrajinskou mluvou byl tímto slovem obecně označován rubl na Ukrajině v době, kdy Ukrajina patřila s Ruskem do jednoho soustátí. Byla to však také zvláštní ukrajinská měna za existence samostatného ukrajinského státu: tedy v letech 1918–1920, později za druhé světové války na Němci okupovaném území v letech 1942–1944 a konečně po vzniku samostatné Ukrajiny po rozpadu SSSR.

Etymologicky vychází slovo „karbovanec“ ze slova „karbuvaty“ – což znamená „razit“, „sekat“ či „dělat zářezy či vruby na dřevě“ jako symbol dluhu. Vždyť i v češtině sousloví „máš u mne vroubek“ znamená, že dlužník dosud neumořil svůj dluh, případně způsobil újmu, kterou nenapravil. Původní mince s názvem „karbovanec“ totiž vznikaly odsekáváním plátků z kovového válečku, na něž se pak razily znaky emitenta. Základ slova je obsažen i v ruském slově рубить, рубль, рубильник a je zde tedy patrná shoda jak etymologická, tak významová.

Když v listopadu revolučního roku 1917 Centrální ukrajinská rada vyhlásila Ukrajinskou lidovou republiku, hned o měsíc později uzákonila měnu, zvanou karbovanec. Tyto karbovance tehdy měly hodnotu 4 rakouských korun. V březnu 1918 Centrální rada rozhodla o vytištění bankovek v hodnotě 5, 10, 25 a 50 karbovanců.

O měsíc později však na sjezdu zemědělců za účasti velitelů rakouské a německé armády byl zvolen Pavel Skoropadskij ukrajinským hejtmanem. Ukrajinská měna pocítila změnu tak, že Skoropadskij zavedl jako platidlo hrivnu, která platila od října 1918.

Pád Rakousko-Uherska a porážka Německa v roce 1918 přinesly na Ukrajinu další otřes. Skoropadského vláda padla a 14. 11. 1918 vzniklo Direktorium Ukrajinské lidové republiky, jehož hlavním atamanem byl Symon Petljura. Ten vyhlásil válku sovětskému Rusku v lednu 1919, a jelikož na válečné operace potřeboval spoustu peněz, zmocnil se zásob bankovek v kyjevských bankách.

Pokračování bojů na Ukrajině ovšem zapříčinilo velké znehodnocení měny. Ve snaze vyrovnat se s finančním problémem Direktorium vytisklo bankovky v hodnotě 100, 250 a 1000 karbovanců. Těmito postupně znehodnocovanými bankovkami bylo možno platit na ukrajinském území až do r. 1920. Petljurovo vojsko však po střídavě vyhraných i prohraných bitvách ustupovalo z Ukrajiny, až v listopadu 1920 Symon Petljura uznal porážku a rozpustil Direktorium. Sám pak v květnu 1926 podlehl atentátu v Paříži. Další emise karbovanců, připravované pro Ukrajinu v Rakousku, se tedy již platidlem nestaly.

Rovněž v období druhé světové války na teritoriu okupovaném Německem a spravovaném Reichskomissariatem platila měna, jejíž jednotkou byl karbovanec. Do oběhu ho zaváděla Ústřední emisní banka Ukrajiny v letech 1942–1944. Deset karbovanců tehdy mělo hodnotu jedné říšské marky, avšak na východní Ukrajině karbovance téměř nebyly v oběhu.

Nové oživení tohoto platidla nastalo v období, které mělo překlenout přechod od sovětského rublu k ukrajinské hrivně. Karbovanec opět měl splnit nezáviděníhodnou úlohu měny, jejímž prostřednictvím měla být překonána hyperinflace.

Jak známo, dne 24. 8. 1991 se sešel ukrajinský parlament, aby vyhlásil nezávislost státu. Už v tomtéž roce vytiskla Národní banka Ukrajiny kupony-karbovance, které jako nové platidlo byly uvedeny do oběhu 10. 1. 1992, přičemž sovětské rubly stále ještě platily. V r. 1993 však v Rusku proběhla peněžní reforma a v souvislosti s tím od 17. 7. 1993 rubly pozbyly platnost také na Ukrajině. Oficiálním prostředkem směny zůstaly kupony-karbovance, které měly stejnou funkci jako přídělové lístky v době válečného nedostatku. Byly poukázkou na jmenovitě uvedený typ zboží, jak to znali Češi z období protektorátu. V roce 1992 jedna německá marka měla hodnotu 135 kuponů-karbovanců, v roce 1995 však už jedna marka stála 102 886 kuponů. Kurz dolaru vystoupal ještě výše, protože 1 dolar byl za 176 000 kuponů-karbovanců. Hyperinflace začala sužovat zemi a bylo třeba zakročit.

Dne 25. 8. 1996 prezident Leonid Kučma podepsal výnos o peněžní reformě, kterou byla zavedena hrivna jako měnová jednotka. Souběžně byly v oběhu ještě také karbovance až do 16. 9. 1996. Hrivna jako platidlo byla známá už v období Kyjevské Rusi a její název tedy byl blízký vlastenecky naladěným Ukrajincům. Rovněž i pro české uši má „hrivna“ lepší zvuk, protože „karbovanec“ se snadno rýmuje například se slovy „lepanec“, „kopanec“, „štípanec“, případně „žabinec“, „cákanec“, „plivanec“ anebo dokonce „kravěnec“, kteréžto výrazy označují málo líbivé skutečnosti. Naopak slovo „hrivna“ byla od středověku chápána jako váhová jednotka pro kovy a dodnes se s  počeštěným termínem „hrivna“ můžeme setkat například v rodičovském nabádání „nesmíš promrhat svou hrivnu“, kde ztráta hrivny je přirovnávána ke ztrátě drahocenného a mnohdy nenahraditelného daru. Od 17. 9. 1996 je již hrivna jediným ukrajinským platidlem a dělí se na 100 kopijek. Výměna peněz v bankách nebyla časově limitována a jedna hrivna byla měněna za 100 000 karbovanců.

Dovoluji si vyjádřit poděkování své přítelkyni Miladě Krajzlové, která podněcuje můj zájem o Ukrajinu a seznámila mne s citovanou říkankou o karbovancích.

1. 10. 2019

Dana Ferenčáková byla promována filoložkou na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v r. 1960 a – aniž by čímkoli dalším osvědčila svůj odborný růst – získala titul magistry na Masarykově univerzitě v r. 1991. Střídala povolání středoškolské učitelky, redaktorky, písařky na dráze, příležitostné učitelky logopedie, překladatelky a průvodkyně turistů. Má dva syny, šest vnoučat a miluje květiny.

Kontakt: danaferencakova@seznam.cz