Oleh Šynkarenko se narodil roku 1976 ve městě Záporoží. Je absolventem Záporožské inženýrské akademie, Klasické privátní univerzity a Mezinárodní akademie žurnalistiky (Intajour, Hamburg). Pracoval jako inženýr. Píše články a literární kritiku pro řadu ukrajinských periodik (Ukrajinska Pravda, Opinion, Livyj Bereh, Zmina, Litakcent) i pro periodika zahraniční (The Daily Beast, Index of Censorship, Institute for War & Peace Reporting, Future Challenges). Editoval webové stránky literární soutěže Koronacija slova. Od roku 2002 byl vedoucím záporožského filmového klubu Schodžeňňa, řídil filmový klub při vydavatelství Smoloskyp. Od roku 2013 pracoval v rádiu Hromadske, pro které vytvořil dva legendární autorské podcasty: Filozofický Buben a Mechanika Revoluce. Spolupracoval s Ukrajinským helsinským výborem pro lidská práva jako projektový manažer a mediální koordinátor, z této spolupráce vznikl i podcast Právní Abeceda. Realizoval i řadu uměleckých projektů, například hudební projekt Fluktuace (Флуктуації) a videoantologii poezie Rýmovaná města (Римовані міста). V roce 2018 natočil tři dokumentární filmy Leonora a Čajka (Леонора і Чайка), Divadlo Vie (Театр Vie) a Sběratel (Колекціонер).

V roce 2006 obdržel literární cenu vydavatelství Smoloskyp za sbírku povídek Jak úplně zmizet (Як зникнути повністю. Київ: Смолоскип, 2007). O tři roky později dopsal první rozsáhlejší prózu pod pracovním názvem Dobrou chuť! (Смачного!), věnovanou mládežnické subkultuře kanibalů. Je autorem paradoxního metamodernistického románu Kaharlyk (první vydání: Кагарлик. Київ: Видавництво Сергія Пантюка, 2014; druhé vydání: Кагарлик. Київ: Люта справа, 2015; anglické vydání: Oleh Shynkarenko. Kaharlyk. Kalyna Language Press, 2016. Translation: Stephen Komarnyckyj). Jeho druhý román První ukrajinští roboti (Перші українські роботи. Київ: Люта справа, 2016) představuje řadu satirických skečů ve stylu skupiny Monty Python a Stanisława Lema. Oba romány byly nominovány na Ševčenkovu cenu za literaturu. Třetí román Lebka (Чeрeп. Київ: Люта справа, 2017) je věnován příčinám ruské agrese proti Ukrajině. V roce 2019 vyšel jeho čtvrtý metamodernistický román Bandera Distortion (Бандера Distortion. Вінниця: Дім химер, 2019), věnovaný transformaci obrazu Stepana Bandery ve vědomí současných Ukrajinců. Podle kritiků je Šynkarenkova próza „literární rubikovou kostkou“, „je navýsost originální“ a její jazyk je „sytý, hustý jako boršč“.