Radan Kapucián

Pokračuji ve výuce českého jako cizího jazyka (dále v textu – čjcj). Pro jistotu připomínám, že na ZŠ se jedná o kursy poněkud specifické¹. Po některých nutných organizačních změnách se mi nakonec ustálily skupiny věkově homogenní napříč ročníky, počínaje třídou druhou a devátou konče. Mimochodem, večerní kursy pro dospělé mi nabízejí zajímavé srovnání.

Ohlížeje se za prvním pololetím, mohu konstatovat, že většina žáků zvládla češtinu na úrovni A1, případně i A2, u některých bychom mohli hovořit i o částečném zvládnutí B1² s ohledem na osvojené gramatické kategorie³. Jestliže zpočátku větší množství cizinců ve škole jejich adaptaci napomáhalo, tak nyní stále častěji dochází k tomu, že si příležitostně vytvářejí jakési jinojazyčné ostrůvky, uzavírajíce se okolí, relativně stagnujíce. I zde se někdy projevuje tendence, když nerozumím hned obsahu sdělení, tak přecházím do univerzální verse angličtiny, jakéhosi turistického „pidginu“. Přitom, jak již bylo zmíněno dříve, tak slova jako „hovořit“, „hovoriti“, „govoriť“ by zdánlivě svou souzvučností neměla činit větších problémů.

Na každou hodinu si dělám přípravy, k čemuž mi napomáhá množství dostupných učebnic. Někteří kolegové dávají přednost e-versi, mně se osvědčily klasické publikace, nabízející mi větší komfort při práci s probíraným učivem. Obzvláště při sumarizaci učiva je často pro mne operativnější prolistovat ručně několik kapitol zpět. Také se mnohdy při práci s pracovními sešity či e-cvičeními vytrácí trénink koordinace činnosti mozku, ruky a oka, což se nejlépe procvičuje právě ručním psaním souvislých vět⁴, případně textů.

V aktuálním ŠVP jsme se po dohodě s kolegy již dříve zaměřili především na ústní komunikaci se stručným přihlédnutím k základním pravidlům pravopisu. Často zdůrazňuji, že nelze dialog (text) v novém jazyku luštit jako křížovku, nýbrž každý účastník se musí snažit, byť s diskutabilním užíváním pravidel českého jazyka⁵, odpovídat na otázky přímo česky bez nadbytečného dvojího překladu, který přenos informace deformovává⁶.

Při nácviku náležitého psaní dávám přednost tvoření vlastních textů přímo na konkrétní lekci. Pokud si vezmeme k ruce běžně dostupné učebnice, tak si sice můžeme vybrat z mnoha různých definic, pouček, sofistikovaných návodů. Jenže na kursech čjcj nebývá na složitější pravopisné výklady kdy. Studenti zpravidla potřebují co nejrychleji začít komunikovat zprvu slovem, později i písmem⁷, a to nejlépe v souvislých smysluplných větách. Na rozdíl od jiných jazyků, kde si mohou pomáhat i sluchem, tedy maně kontrolovat správné psaní foneticky, v češtině⁸ je třeba se opírat důsledně o pravidla. Například u psaní samohlásek je vždy třeba řešit otázku, zda se jedná o krátkou nebo dlouhou, u psaní i/y pak ještě odpovědět, zdali napsat písmeno „i“ (obyčejné „i“) nebo „y“ (ypsilon)⁹.

Při výkladu nové látky zpravidla navazujeme na tu předchozí. Pokud žáci tápou, snažím se je obvykle formou dialogu dovést k základním pravidlům a vztahům tak, aby sami našli správnou cestu k probíranému tématu. V ideálním případě bychom toto opakovaní mohli přeskočit, ale pouze za předpokladu, že by si žáci starší učivo osvojovali a spojovali do smysluplných struktur průběžným samostudiem. Častěji se ale stává, že se vracet musíme, obzvláště v nižších ročnících¹⁰. Ovšem, znajíce to důležité z probraného materiálu, můžeme si nejednou ty potřebné detaily domyslet z kontextu. V případě, že tento předpoklad splněn není, může pak docházet k tomu, že kurs tak trochu „mrzne“, to znamená, že frekventanti sice navštěvují další lekce, ale opakují stále stejné chyby.

Pakliže jsme se zpočátku zaměřili především na porozumění slovu mluvenému, nyní již přistupujeme k práci s jazykem psaným. Osvědčilo se mi pracovat s tabulí, na kterou píšou ručně¹¹ žáci. Mohu doporučit i práci v učebně, kde je možnost promítat na plátno. Mimochodem, žáky mnohem více baví autoevaluace než jakékoliv hodnocení pedagoga. Sice můžeme užívat již hotové příručky s příslušným klíčem¹², ale v nich se ne vždy dají nalézt vhodné aktuální texty.

Právě po lepší názornost si stále připomínáme systém řečových umění¹³. Dokonce si žáci mohou někdy uvědomovat takové dílčí nuance jako „přečíst“ a „pročíst“, případně „poslouchat“ a „naslouchat“. A společný jmenovatel? Přeci pozornost! Každý by rád plnil zadání „na jedno kliknutí“ (telegraficky, jednoslovně), ale jak „uvařit čaj bez vody“?¹⁴.

V každém kursu pracujeme se zvolenou učebnicí¹⁵ tak, abychom sledovali určitou koncepci, aby si také mohli zájemci o hlubší studium samostatně prohlubovat svoje znalosti mimo hodiny ve škole. Též se hodí při nácviku náležitého psaní zařazovat diktáty¹⁶ s aktuálními tématy ze života. Žáci například ocení, když se v neděli odehrávalo mistrovství světa v lyžování a v pondělí se hovoří o nejlepších sportovcích.

Pokud si žáci přinesou i pracovní sešity, tak zařazujeme i konkrétní cvičení, která právě probírají se třídou, snažíme se je nejen řešit, nýbrž i zařazovat do jazykového systému¹⁷, aby se žáci mohli věnovat zmiňovanému samostudiu¹⁸ a zbytečně netápali¹⁹. Dokonce ve vyšších ročnících pracujeme i s monologickými texty²⁰ tak, aby se žáci mohli samostatně připravovat na referáty zadávané v jiných předmětech. Stylistika (ve škole „sloh“, respektive „komunikační a slohová výchova“) sice již překračuje rámec základních úrovní jazyka, ale i žáci na současné úrovni dovedou chápat, že z vět mohou vytvářet vyšší významové celky, tedy obvyklé odstavce, z nich následně sestavují smysluplné texty²¹.

Například nedávno se v jedné ze skupin někdo zmínil o hokeji. Tuším, že tehdy zrovna běžely v televizi přenosy z mistrovství světa. Vybral jsem tedy z učebnice „sportovní téma“ (ŠVP nám poskytují určitou volnost v probírané látce) a začali jsme spolu vymýšlet aktuální text.

Cituji:

Jak vypadal Petr po těžkém zápase?

Petr hraje za HC Vimperk. Nedávno hráli těžký zápas se Strakonicemi. Petr v první třetině dal dva góly, ale Strakonice ve druhé třetině brzy vyrovnaly. Vimperk dal gól. Strakonice vyrovnaly. Vimperk dal gól. Strakonice vyrovnaly.²² Třetí třetina se změnila v těžký boj o každý puk. V poslední minutě Petr vybojoval puk a běžel sám na soupeřovu bránu. Vtom ho jeden soupeřův obránce srazil. Následné trestné střílení sám Petr proměnil. Po zápase byl tak unavený, že usnul v autě ještě cestou domů.²³

Nedávno jsme mimo jiné ve skupině starších cizinců (deváťáků) opět řešili jakousi úlohu ze syntaxe. Ponechme stranou určitou těžkopádnost konkrétního zadání v jejich pracovním sešitě. Jak se ale zabývat větami například jednočlennými, jestliže neznáme typologii vět? Jak vyhledat predikát, jestliže nejsme s to rozlišit slovo a větný člen? Hlásku a písmeno? Poznat a náležitě popsat koncovku? Proč luštit pravopisná pravidla, když znám gramatické kategorie a vztahy mezi nimi? Mimochodem, obzvláště těm, kteří z rozličných důvodů se nemohou (či nechtějí?) věnovat samostatnému čtení, doporučuji co nejčastější kontakt s kultivovaným českým jazykem například v běžně dostupných kratších reportážích Českého rozhlasu²⁴. Tak na okraj, možná by se běžná školská pravidla, pokud si je náležitě roztřídíme, vešla na několik stran přehledných schémat, tabulek, názorných ilustrací!

Při probírání jednotlivých kapitol²⁵ se snažíme o dílčí témata, která zapisujeme na tabuli zpravidla formou otázek, na něž následně hledáme odpovědi, a to formou souvislých vět, případně jako souvislý příběh²⁶. Kladu též důraz na užívání a střídání všech řečových umění²⁷ s následnou písemnou fixací odpovědí. V závěru hodiny pak provádíme rekapitulaci, v ideálním případě včetně provázání se známými pravidly. U mladších žáků se nám osvědčilo zařazovat v posledních minutách nějakou půvabnou pohádku z bohatého archivu českých večerníčků jako například: Maxipes Fík, Kluk z plakátu, Křemílek a Vochomůrka apod. Čím častěji se žáci setkávají s kultivovanou formou jazyka, tím lépe! Učitel jim může snést doslova jazykové „modré z nebe“, ale záleží vždycky nejvíce na nich, jak se s novým jazykem skamarádí a zdali najdou nové přátele mezi našinci.

Radan Kapucián