Hana Vondrů

Polský literát Stanisław Przybyszewski (1868–1927) a norský malíř Edvard Munch (1863–1944) byli současníky a zároveň představiteli expresionismu. Tento celistvý umělecký směr vznikl v Německu a velkou měrou přesáhl hranice této země. Przybyszewski a Munch se setkali v Berlíně. Tyto dvě výrazné a umělecký nadané osobnosti se vzájemně ovlivnily jak v osobním životě, tak v profesní umělecké dráze. Dokladem toho je několik Munchových obrazů, na nichž nalézáme Przybyszewského tvář (Žárlivost, 1895; Stanisław Przybyszewski, 1895). Przybyszewski mimo jiné odkazuje na Munchovu tvorbu ve svém románu Křik, který je přímou aluzí na obraz Výkřik. Edvard Munch toto dílo vytvořil mezi léty 1893 a 1910, Stanisław Przybyszewski svůj Křik dokončuje v roce 1917.

Životní osud a způsob, jakým hlavní hrdina románu Křik vyjadřuje své vnitřní pohnutky, je šablonovitým příkladem expresionistických literárních tendencí. Hlavní hrdina Gaštovt je do určité míry biografickou postavou obou umělců, je prototypem nešťastného malíře, který touží po sebenaplnění skrze umění. Obecným znakem expresionismu je touha umělce vyjádřit své skryté niterní pocity prostřednictvím vlastního uměleckého díla.

Příběh Gaštovta je líčen s bezprostředním zájmem autora. Hrdina v sobě má onu „pravou duši“ expresionistického umělce, sám o sobě říká, že „v sobě nosil černé slunce, a to způsobilo, že žádné jiné nemohlo vzejít.“ ¹ Je talentovaným malířem, který chce obětovat cokoliv, aby mohl namalovat křik jedné konkrétní ulice. Svou inspiraci hledá v nejzapadlejších a nejodpudivějších částech města. Příběh se odehrává ve špinavých lokálech a v nočních ulicích města, toto prostředí koresponduje s vnitřním rozpoložením hrdiny, je velmi výmluvné pro pocit zmaru a zoufalství, který Gaštovt zažívá. Malíř hledá svou inspiraci v hnusu lidské existence, ve špíně, zmaru. V romantismu hnala hlavního hrdinu kupředu láska, v expresionismu je to zmar lidské duše, který ho vleče kupředu. Prožívat niterní hnus je pro hlavního hrdinu duševní kontemplací, je to způsob, jak dojít sám v sobě ke svému niternému já. Bolest je pro prokleté básníky určující tvůrčí silou, zároveň jejich osobnosti velmi vyčerpává a zužuje je v osobním životě.

Przybyszewski zachytil stav, ve kterém umělec ještě fyzicky existuje a zároveň jeho myšlenky pohlcuje nicota: „Pouze jeden pocit držel pohromadě jeho rozpadávající se JÁ: strašlivá hrůza a děs, že se v něm dokonává něco neslýchaného,“ ² tento stav dovede Geštovta k jeho snu – zachytit na plátno křik ulice. Hrdina, který je tímto výjevem posedlý, udělá cokoliv, aby ho uslyšel a dokázal namalovat. Román končí ve chvíli, kdy se umělec zcela psychicky i tělesně vyčerpán plazí se k plátnu s upřímnou a všepohlcující jistotou, že křik namaluje.

V Munchově obrazu Výkřik a Przybyszewského románu Křik je vyjádřen jeden a týž emoční stav duše. Tyto dva druhy umění ale nedovolují ztvárnit tento stav duše stejnými prostředky. Malířské dílo a román používají jiné umělecké prostředky, proto lze nalézt v těchto dílech lehkou nuanci pocitů, jež se váží na „křik“. Munchův obraz je jedním neustálým a nekončícím výkřikem. Malířské dílo neumožňuje vysvětlovat pocity, musí je obsahovat, musí být pocity přesyceno. Stav duše by měl být zobrazen nejvýstižnějšími malířskými prostředky, pocity by měly být v obraze stabilně zakořeněny. Literární dílo Przybyszeského se naopak stále musí k jednomu a témuž pocitu vracet a opisovat ho znovu a znovu jinými slovy, aby se ve čtenáři zakořenilo a přispělo k celkovému dojmu. Proto je Przybyszewského román zaplněn mnoha jednotlivými křiky.

Přesto, že je Munchův obraz Výkřik bezpochyby mnohonásobně slavnější než Przybyszewského román Křik, lze toto literární dílo považovat za jakousi „sekundární literaturu“ k tomuto známému obrazu.

Literatura

PRZYBYSZEWSKI, Stanisław. Křik, Praha: Odeon, 1978.

Hana Vondrů – studentka doktorského studia na oboru Estetika na FF MUNI a absolventka oboru Polský jazyk a literatura na FF MUNI. Ve své disertační práci se zaměřuje na přínos polského humanisty Władysława Tatarkiewicze v oboru estetika a na další souvislosti polské estetiky v kontextu s Českou republikou. Mimo studijní aktivity pracuje v Muzeu Vysočiny Pelhřimov, kde je kurátorkou podsbírky umělecké řemeslo, výstavářskou a muzejní edukátorkou.