Latinský jazyk a literatura středověku

Instrue, quid possis, animum, ne discere cesses. „Vzdělávej ducha, jak můžeš, a nikdy se nepřestaň učit.“ Catonis Disticha moralia III,1

Popis oboru

Latinská medievistika, tedy filologie latinského středověku, je stěžejní disciplínou evropské medievistiky. Jakožto obor, který zpřístupňuje primární zdroj informací pro badatele o středověku, totiž latinsky psané prameny, poskytuje východisko pro všechny obory zkoumající evropský středověk. Je proto pomocnou disciplínou především pro historii, filozofii, teologii, archeologii, dějiny výtvarného umění, hudby a dějiny vědy. Zároveň však funguje jako samostatná disciplína, která zkoumá latinský jazyk a literaturu ve středověku. Kromě toho, že zpřístupňuje široké spektrum latinských písemných pramenů, přináší také jejich kritickou interpretaci a zasazuje je do literárněhistorického kontextu evropské kulturní tradice. Ze samotné podstaty latinské medievistiky vyplývá, že se jedná o široce interdisciplinární obor, bez něhož nelze porozumět historii evropského středověku.

Magisterské studium latinského jazyka a literatury středověku umožňuje studentům seznámit se se všemi podstatnými znalostmi, jimiž ve zmíněných ohledech latinská medievistika v současnosti disponuje. Studium může být jednooborové, nebo dvouoborové.

Program se zaměřuje na středověký latinský jazyk a literaturu. Vzhledem k provázanosti středověku s předchozím vývojem v antice však využívá také znalostí klasické latiny a antické latinské literatury, kterých studenti nabývají v bakalářském studiu. Díky tomu studenti získávají přehled o hláskoslovném a morfologickém vývoji latiny od antiky do konce středověku, ovládají pozdně latinské a středověké odchylky od latinské normativní mluvnice a tzv. klasického stylu a jsou schopni komparace také v rámci literárněhistorické klasifikace a rozboru textů. Výuka dále zahrnuje předměty, které studenty seznamují s pomocnými vědami historickými a s textovou kritikou v teorii i v praxi. To vše je nutně svázáno s obecnými znalostmi z dalších společensko-kulturních věd, které se ke středověku vztahují (zejména historie, dějiny práva, filozofie, teologie, religionistika).

Úspěšný absolvent je schopen

  • popsat a vysvětlit ortografické, morfologické a syntaktické zvláštnosti středověké latiny v porovnání s klasickou latinou;
  • vysvětlit, jaké faktory ovlivnily vývoj pozdně latinské a středověké slovní zásoby a vyjmenovat konkrétní příklady;
  • ukázat hlavní rysy české i evropské latinsky psané středověké literatury a poukázat na souvislosti s literaturou antickou;
  • popsat žánrovou rozmanitost a formální a obsahová specifika středověké prózy a poezie;
  • popsat filozofické, historické a náboženské pozadí vývoje středověké společnosti;
  • popsat základní principy uplatňované v pomocných vědách historických (především kodikologii a paleografii) a textové kritice;
  • číst základní středověká písma;
  • číst vybrané středověké rukopisy a podílet se na přípravě jejich moderních kritických edic;
  • kriticky interpretovat vybrané latinské texty ze středověkého období;
  • překládat složitější latinské texty do češtiny a izolované věty do latiny;
  • samostatně pracovat s cizojazyčnou odbornou literaturou, elektronickými databázemi a různými zdroji informací;
  • vytvořit delší vnitřně strukturovaný text o odborných tématech.

Uplatnění absolventů

Absolvent oboru disponuje širokou profesní adaptabilitou. Je rovněž připraven samostatně vyhledávat, kriticky posuzovat a adekvátně využívat různé informační zdroje, což mu mimo jiné umožňuje pružně reagovat na měnící se požadavky praxe. Uplatnění nalezne zejména v humanitně orientovaných ústavech Akademie věd, archivech, knihovnách a muzeích, jež pracují se středověkými písemnými prameny povahy literární i diplomatické. Může rovněž působit jako pedagog na vysokých školách nabízejících výuku latinského jazyka a literatury; jeho znalosti se vhodně uplatní i ve středoškolské výuce dějepisu, českého jazyka a moderních cizích jazyků. V neposlední řadě se může uplatnit jako odborný konzultant v knižních nakladatelstvích a různých médiích.

Zajišťuje Filozofická fakulta
Typ studia magisterský navazující na bakalářský
Forma prezenční
Doba studia 2 roky
Vyučovací jazyk čeština

Absolventi fakulty v číslech

82 %

absolventů by znovu studovalo na MU

61 %

absolventů našlo práci snadno

20 800 Kč

je průměrný nástupní plat

Kombinace oborů

Oborové kombinace s oborem Latinský jazyk a literatura středověku

Přijímací zkouška

Termín pro podání přihlášky: 1. únor – 30. duben 2019

Komu je obor určen: Obor je určen absolventům bakalářského studia – bez omezení.

Předmět přijímací zkoušky: Přijímací zkouška je písemná a ústní. Písemná část vychází z požadavků ke státní bakalářské zkoušce z oboru Latinský jazyk a literatura na FF MU. Délka písemné zkoušky je 100 min. Rozsah požadovaných znalostí je určen doporučenou literaturou. Součástí přijímací zkoušky jsou následující úkoly:

  • překlad libovolného textu latinského autora povinné četby se slovníkem;
  • gramatický rozbor textu a otázky z gramatiky;
  • metrický rozbor úryvků z děl básníků povinné četby;
  • určení autorů vybraných latinských textů (jedná se o autory povinné četby), stručný popis života a díla jednoho z nich.

Po písemné zkoušce následuje ústní pohovor zaměřený na studijní motivaci studenta a obecný přehled o oboru.

Hranice úspěšnosti u přijímací zkoušky: 60 bodů (maximální počet bodů 100).

Prominutí přijímací zkoušky: Přijímací zkouška může být prominuta uchazečům, kteří složili s výborným (A), velmi dobrým (B) či dobrým (C) prospěchem bakalářskou zkoušku z oboru / programu Latinský jazyk a literatura na FF MU. O prominutí přijímací zkoušky žádají uchazeči prostřednictvím e-mailu na adrese prijimaci.rizeni@phil.muni.cz.

Kombinace oboru: obor lze kombinovat do dvouoborového studia s obory Muzeologie, Portugalský jazyk, Pravěká archeologie Předního východu. Kombinovat lze pouze obory v prezenční formě studia.

Odkaz na Ústav klasických studií.

Obecné informace k průběhu přijímacího řízení do navazujících magisterských programů na FF MU naleznete zde. Dokumenty k aktuálnímu přijímacímu řízení jsou vedeny v Materiálech pro uchazeče.

Doporučená literatura

NOVOTNÝ, František. Základní latinská mluvnice. 2. vyd., 1. vyd. v H & H. Praha: H & H, 1992. ISBN 80-85467-91-7.

PANHUIS, Dirk. Gramatika latiny. Přel. Lucie PULTROVÁ. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. ISBN 978-80-200-2335-3.

KAMÍNKOVÁ, Eva, Bohumila MOUCHOVÁ a Antonín BARTONĚK. Cvičebnice latinské syntaxe. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973.

MIKULOVÁ, Jana. Syntax latinských vedlejších vět. Brno: Masarykova univerzita, 2014. ISBN 978-80-210-7073-8.

CONTE, Gian Biagio. Dějiny římské literatury. Přel. Dagmar BARTOŇKOVÁ a kol. Vyd. 1. Praha: KLP-Koniasch Latin Press, 2003. ISBN 8085917874.

Povinná četba v originále

C. Iulius Caesar. Commentarii Belli Gallici. I, VI.

M. Tullius Cicero. In Catilinam I; Pro Archia poeta; Somnium Scipionis; Tusculanae disputationes I.

C. Sallustius Crispus. Catilinae coniuratio.

P. Ovidius Naso. Metamorphoses I 1–360, 452–567; II 833–875. III 400–510; IV 55–166; VI 146–312; VIII 611–720; X 1–77, 243-297; XV 199-236, 745–776, 871-879; Tristia IV 10, Amores 5.

C. Catullus. 1, 3, 8, 51.

T. Livius. Ab urbe condita I.

P. Vergilius Maro. Aeneis I, II, IV; Bucolica 1, 4.

Nejčastěji zapisované předměty

Doporučené studijní plány a další informace najdete ve studijním katalogu fakulty.

Podejte přihlášku