Prezentace moderního pojetí rétoriky prostřednictvím televize (cyklus Mluvím, mluvíš...)

A modern presentation of practical skills in rhetoric through a TV course

Klíčová slova: rétorika, stylistika, věcné texty, televizní kursy

Anotace: Příspěvek je věnován charakteristice televizního kursu veřejné komunikace z 80. let 20. století; všímá si především způsobům rozvíjení komunikačních dovedností v rámci různých profesních prostředí (učitelé, lékaři apod.).

Annotation: The article deals with characterization of a 1980s TV course in rhetoric; the focus is especially on the ways of developing skills in communication necessary for teachers, doctors etc.

Prezentace moderního pojetí rétoriky prostřednictvím televize (cyklus Mluvím, mluvíš...)

Pětidílný cyklus Mluvím, mluvíš..., který r. 1986 vyrobilo ostravské studio Čs. televize, představuje v českém kontextu ojedinělý pokus seznámit širší veřejnost s moderní koncepcí rétoriky (stranou ponecháváme pořady věnované jiným aspektům jazyka, jako např. Tajemství řeči z 60. let 20. stol., připravované K. Pechem). Autorem námětu a scénáře byl J. Hubáček – ten společně s M. Skarlandtovou také celý cyklus uváděl; na pořadu se dále podíleli mj. režisér J. Flak a kameraman F. Bezděk. (Protože pisatel tohoto příspěvku v době, kdy cyklus vznikal, právě končil základní školu a s kompletním zněním se seznámil teprve nedávno, prostřednictvím videozáznamu, lze tento jubilejní článek chápat také jako pokus o poněkud opožděnou recenzi – i s přihlédnutím ke změnám, které se od té doby odehrály.)

Cyklus je rozdělen do pěti přibližně půlhodinových dílů – I. Mluvit umí každý, II. Říkáš pravdu?, III. Ten sloh!, IV. O správné dikci, V. Osobnost řečníka. Vychází z pojetí rétoriky jako nauky o praktických komunikačních dovednostech, zmiňuje se však také o vazbách mezi rétorikou a filozofií, sociologií, estetikou, pedagogikou apod. Zdůrazněna je nutnost rovnováhy ve třech základních rovinách projevu – obsahové, slohové a zvukové. Každé z těchto rovin se pak cyklus podrobně věnuje - opomíjena tedy není ani jiná příbuzná disciplína, která má s rétorikou některé styčné body a které se J. Hubáček rovněž věnuje, totiž stylistika. Koncepce celého cyklu vychází z dlouholetých teoretických i praktických zkušenosti J. Hubáčka – řečnickým projevům byly věnovány jak některé z jeho knižních prací (Hubáček, 1983), tak skripta (Hubáček, 1980 – viz také seznam literatury uvedený v těchto pracích) a zaměřuje se na ně i ve své pedagogické činnosti - cyklus obsahuje např. např. úryvek ze semináře J. Hubáčka o jazykové kultuře a také procvičování různých výslovnostních jevů se studenty.

Protože důraz je v celém cyklu kladen především na rozvíjení praktických komunikačních dovedností, jak bylo připomenuto výše, odpovídá tomuto zaměření také výběr odborné literatury, doporučené k dalšími studiu. Z publikací dostupných v době, kdy cyklus vznikal, autor vybral položky pokrývající co nejširší okruh témat vztahujících se k rétorice – kromě prakticky orientovaných prací (Dohalská, aj., 1985, Hubáček, 1983, Toman, 1981) je připomenuta také práce věnující se vývoji rétoriky (Kraus, 1981) a jedno z klasických děl antického období (Quintilianus, 1985). Ačkoliv za dobu, která od vzniku cyklu uplynula, vznikly nové práce zaměřující se na podobnou problematiku (např. Kohout, 1995, Lotko, 1997), někdy orientované jen na jeden její dílčí úsek (Gruber, 1998), i přepracované verze starších publikací (Kraus, 1998), lze říci, že výběr výše uvedených pěti prací je přínosný a velice promyšlený. Pokud ponecháme stranou pasáže vztahující se k reáliím doby, v níž tyto práce vznikaly (to platí především pro první tři z nich), mohou stále poskytnout uživatelům fundované a srozumitelně podané informace.

Lze říci, že cyklus plně využívá možností, které televizní zpracování nabízí – nejde jen o vystupování samotných průvodců pořadem, tedy J. Hubáčka a M. Skarlandtové, kteří svým vystupováním prakticky demonstrují obecné teoretické zásady a působí tak jako mluvní vzory. Jedná se také o pečlivý výběr hostů a ukázky doprovázející výklad. Divákům se představují hosté z různých profesí, v nichž je veřejná komunikace v různých podobách součástí pracovní náplně – ředitelka mateřské školky, učitel odborného učiliště, tajemnice Sboru pro občanské záležitosti a podobně. Každý z nich se dělí o své praktické zkušenosti s veřejným vystupováním a příslušná oblast komunikace je také doprovázena ilustrační ukázkou.

Ukázky samy se v cyklu vyskytují poměrně často a lze je rozdělit do tří skupin: jednak to jsou ukázky zaznamenané v autentických prostředích (mateřská školka, učiliště, vysokoškolská učebna, ordinace) – právě ty bývají spojeny s vystoupením hostů. Do cyklu jsou také zařazeny ukázky z dobových televizních programů, v nichž se objevují řečnická vystoupení (Nemocnice na kraji města, Synové a dcery Jakuba skláře) – tedy stylizované materiály –, a ukázky vytvořené ve spolupráci s ostravskými herci pro tento pořad (např. různé typy chyb řečníka při veřejných projevech). To vše přispívá k rozmanitosti pořadu a nabízí divákům možnost pevněji si osvojovat i samostatně ověřovat prezentované teoretické poznatky. Závěrem jsou pak praktické rady řečníkům shrnuty do deseti bodů, které jsou zaměřeny nejen na řečnická vystoupení v užším slova smyslu, ale také na rozvoj osobnosti lidí, kteří se veřejnému vystupování věnují. Je zde připomenuta například zásada být vnímavý k okolí, potřeba být motivován, tj. být přesvědčen o užitečnosti svého sdělení, umět vystupovat, naslouchat jiným a hledat poučení.

Jak ukazuje i těchto několik vybraných zásad, celková koncepce pořadu je svou povahou nadčasová; doba, v níž cyklus vznikl, se v něm projevuje spíše okrajově, v některých technických bodech (oslovování J. Hubáčka slovy soudruhu doktore, skutečnost, že jedním z hostů byl také pracovník ideologického oddělení krajského výboru komunistické strany). K nadčasovému vyznění přispívají tři hlavní faktory: 1) komplexnost pojetí zvolené problematiky. Seriál se kromě řečnických dovedností samých věnuje také mj. obecným otázkám jazyka a jeho fungování ve společnosti, problematice stylu a stylizace, etickým hlediskům řečnických projevů, především ve vztahu ke způsobům argumentace - nejedná se tedy o návody typu „snadno a rychle“, ale o připomenutí skutečnosti, že kultivované a situaci adekvátní vyjadřování je především záležitostí systematického, všestranného a dlouhodobějšího zdokonalování osobnosti řečníka (viz také body připomenuté výše).

Dalším důležitým faktorem je 2) praktická orientace cyklu – zaměření na situace, v nichž se denně ocitá množství lidí, kteří v rámci své profese alespoň základní znalosti pravidel veřejné komunikace potřebují (učitelé, lékaři, veřejní pracovníci).

S praktickou orientací cyklu souvisí také 3) zaměření na věcné texty – hned úvodem je zařazena ukázka slavnostního projevu, konkrétně přípitku na svatební hostině, a doprovází ji komentář průvodce, který upozorňuje, že projevy tohoto druhu jsou velice náročné. Naprostá většina ukázek je věnována typům projevů, které se v každodenní komunikaci vyskytují častěji a v nichž se mnohem výrazněji než estetická funkce uplatňují jiné funkce jazyka – např. různé druhy odborně sdělné funkce (referát, výklad různého stupně náročnosti apod.). Velice názorná je v tomto ohledu konfrontace dvou textů na stejné téma – zánět okostice. Nejprve je citován text Karla Čapka, který beletristickou formou líčí zkušenosti trpícího pacienta, a bezprostředně poté následuje naprosto odlišné ztvárnění téže problematiky – videozáznam ze zubní ordinace, kdy lékař vysvětluje studentům průběh tohoto onemocnění. Tyto dvě ukázky patří k materiálům, jež jsou využity jako názorný materiál k výkladu o stylu, slohotvorných činitelích, slohových postupech a dalších příbuzných pojmech.

Přestože od vzniku televizního cyklu Mluvím, mluvíš... uplynulo téměř dvacet let, lze říci, že poznatky v něm obsažené jsou stále využitelné a inspirativní; navíc se jedná o pořad, který je v oblasti tohoto způsobu zprostředkovávání informací o moderní rétorice průkopníkem.

Literatura:

DOHALSKÁ, M., aj. 1985. Mluvím, mluvíš, mluvíme : kapitoly z moderní rétoriky. Praha : Horizont.

GRUBER, D. 1998. Řečnické triky. 3., přepracované a doplněné vydání. Ostrava : Repronis.

Hubáček, J. 1980. Kultura mluvené řeči. Ostrava : Pedagogická fakulta.

Hubáček, J. 1983. Jak mluvit a přednášet. Ostrava : Profil.

KOHOUT, J. 1995. Rétorika : umění mluvit a jednat s lidmi. Praha : Management Press.

KRAUS, J. 1981. Rétorika v dějinách jazykové komunikace. Praha : Academia.

KRAUS, J. 1998. Rétorika v evropské kultuře. 2., přepracované vydání. Praha : Academia.

LOTKO, E. 1997. Kapitoly ze současné rétoriky. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého.

QUINTILIANUS, M. F.: Základy rétoriky. Přel. V. Bahník. Praha, Odeon 1985.

TOMAN, J. 1981. Jak dobře mluvit. 3., upravené vydání. Praha : Svoboda.

Tento příspěvek vznikl v rámci projektu „Kontrastivní studium věcných textů“ (GA ČR 405/02/0349).

Bibliografický údaj: KŘÍSTEK, M. Prezentace moderního pojetí rétoriky prostřednictvím televize (cyklus Mluvím, mluvíš...). In Bogočová, I. (ed.). Sborník prací FF OU věnovaný životnímu jubileu prof. PhDr. Jaroslava Hubáčka, CSc. a doc. PhDr. Naděždy Bayerové, CSc. Ostrava : Filozofická fakulta OU 2004, s. 283-286.