Description and explanation within a stylistic analysis of a text

Klíčová slova: koheze, horizontální a vertikální členění textu, stylistický rozbor, deskripce, explanace

Anotace: Příspěvek si všímá poměru fází deskripce a explanace v rámci stylistického rozboru textu, navrhuje možnost znázornění některých relevantních vlastností textů pomocí speciálních grafů a komentuje možný přínos tohoto znázornění pro fázi explanace.

Annotation: The article deals with proportions of descriptive and explanatory parts of a stylistic analysis and introduces a graphical representation of some qualities of texts which are relevant for the stylistic analysis, stating also some consequences for the explanatory phase.

Vztah deskripce a explanace v rámci stylistického rozboru textu

Cílem tohoto příspěvku je představit jednu z mnoha možností, jak do stylistického rozboru textu začlenit deskripci a následnou explanaci. Jako autoři musíme vždy – ve větší či menší míře – řešit mj. otázku, jakou strukturu by měla výsledná analýza mít: především vzhledem k cíli, který sledujeme a k předpokládanému adresátovi. Vztah deskripce a explanace, resp. jejich vzájemný poměr v rámci analýzy, představuje jeden z bodů, které se této problematiky týkají.

Některá úskalí se objevují už v obecné rovině: samotná deskripce, souhrn faktů více nebo méně utříděných a blíže nekomentovaných představuje v nejlepším případě materiálovou základnu pro další práci – naopak explanace podaná bez materiálové základny je nepřesvědčivá. Prezentovaný způsob, jak skloubit deskripci a explanaci, byl využit jako jedna dílčí část stylistické analýzy románového cyklu Karla Poláčka Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město, Vyprodáno, který vznikl v letech 1936-1939 (Poláček 1994a-d; k cyklu ještě patří fragment. 5. dílu – je rovněž začleněn do použité edice). Ačkoliv byl tento způsob zpracování textu navržen tak, aby vyhovoval specifickým rysům textů uměleckých (například pokud jde o vertikální členění – viz níže), mohou z něj být tyto rysy vypuštěny a lze jej pak použít také pro práci s věcnými texty.

Základním rysem tohoto typu analýzy je znázornění vybraných rysů textu nejazykovými výrazovými prostředky - v tomto případě pomocí grafů - a na toto znázornění navazující matematické výpočty (blíže viz Křístek, 2001 a 2002). Výrazným rysem takovéhoto způsobu zpracování je záměrné odhlédnutí od obsahové stránky textu a také jeho zhuštění na poměrně malou plochu, čímž se zlepšuje přehlednost (např. v porovnání s verbálním popisem – což lze názorně sledovat i na velmi stručném popisu grafů podaném níže) a mohou se rovněž nápadněji ukázat některé obecné tendence existující v rámci zkoumaného textu. Neznamená to samozřejmě úplné odhlédnutí od tematické výstavby textu, jen její potlačení v jedné konkrétní části analýzy. Oba typy níže uvedených grafů zachycují vybrané rysy související s kompozicí textu; podle pojetí prezentovaného v Současné české stylistice (Krčmová in Čechová, aj., 2003, s. 73-90) kompozice (výstavba textu) zahrnuje jak tematickou výstavbu díla, a to především z hlediska literární vědy, tak způsoby její jazykové realizace, k nimž patří mj. volba slohových postupů, uspořádání textu, pokud jde o jeho horizontální a vertikální členění. V souladu s citovaným výchozím pramenem je horizontální členění textu chápáno jako - zhruba řečeno - členění textu na jednotlivé formální jednotky, vertikální členění textu pak jako hierarchizace informací z hlediska obsahového.

První typ grafu zachycuje strukturu jedné z kapitol cyklu. Obecný rámec zaznamenává horizontální členění textu – tedy členění na větné celky a odstavce; toto členění tvoří osnovu grafu. Zpracování vertikálního členění textu vychází z prací L. Doležela O stylu moderní české prózy (Doležel, 1960) a Narativní způsoby v české literatuře (Doležel,1993); způsob záznamu vertikálního členění do grafu byl převzat od L. Doležela (1960) a doplněn o údaje vztahující se ke kohezi textu. Doleželova pojetí využívá rovněž práce Současná česká stylistika (Krčmová in Čechová, aj., 2003, s. 264-266). Pro přehlednost následuje stručné shrnutí tohoto pojetí: vertikální členění epického prozaického textu je chápáno jako členění na pásmo vypravěče (sem je řazena také nepřímá řeč) a pásmo postav. Kromě pásma vypravěče a pásma postav se v moderní literatuře objevují také tzv. přechodová pásma - nevlastní přímá řeč, polopřímá řeč a smíšená řeč. Text tím získává mnohem komplikovanější strukturu, jak pokud jde o možné způsoby vyprávění, tak o jejich jazykové ztvárnění, což je důležité právě z hlediska zkoumání stylu. Vertikální členění je v grafu znázorněno na stupnici uvedené vpravo; z technických důvodů je graf reprodukován černobíle – k vertikálnímu členění textu v tomto případě patří méně členitá křivka.

K prvkům důležitým z hlediska výstavby textu se řadí rovněž jeho koheze (stupnice uvedená vlevo a členitější křivka). Vymezení koheze v odborné literatuře není vždy jednoznačné; předkládaný typ analýzy vychází z pojetí koheze jako formální spojitosti textu, spojitost textu na rovině tematické výstavby je pak označována jako koherence (blíže např. Hoffmannová, 1997, s. 145-147). Pokud jde o způsob zkoumání koheze textu, využívá tento způsob analýzy měření pomocí tzv. stupňů glutinace, které zavedl Jozef Mistrík v práci Kompozícia jazykového prejavu (Mistrík, 1968, především s. 11-28) a ve stručnější podobě včlenil do své Štylistiky (Mistrík, 1985, s. 307-311). Plynulost navazování jednotlivých větných celků v textu J. Mistrík zjišťuje pomocí tzv. stupňů glutinace. Glutinace se chápe jako způsob navazování nové věty na předchozí text; stupeň glutinace je dán charakteristikou prvku, jenž stojí na počátku nové věty. Při vytváření inventáře stupňů glutinace se J. Mistrík na základě experimentů rozhodl pro kombinaci větněčlenského a slovnědruhového kritéria - kombinace těchto dvou kritérií umožnila do inventáře stupňů glutinace zahrnout i prvky, které obvykle nejsou chápány jako větné členy (např. konektory). J. Mistrík rozlišuje pět základních stupňů glutinace: 0 - podmět (nejvolnější napojení), 1 - předmět, 2 - příslovečné určení okolností, 3 - verbum finitum (neurčité slovesné tvary jsou vzhledem k převládající pojmovosti při zkoumání koheze J. Mistríkem chápány jako substantiva nebo adjektiva), 4 - konektor (nejtěsnější napojení).

Graf zachycující všechny uvedené rysy textu pak může vypadat následovně:

Okresní město, kapitola 1 (Poláček, 1994a)

Při tomto způsobu zpracování lze přehledně sledovat například vztah koheze textu a jeho vertikálního členění, stoupající nebo klesající kohezi na hranici větných celků, odstavců a podobně, můžeme tyto rysy textu také kvantifikovat a vypočíst např. průměrný stupeň glutinace v pásmu vypravěče a mimo ně, průměrný interval mezi stupni glutinace a jiné (protože v tomto příspěvku se jedná spíše o jeden z možných způsobů práce s textem než o konkrétní výsledky získané analýzou Poláčkova textu, číselné údaje jsou ponechány stranou - blíže o nich Křístek, 2002).

Podobným způsobem je samozřejmě možné zpracovat i rozsáhlejší úseky textů – níže uvedené dva grafy zachycují vybrané dílčí rysy struktury celého Poláčkova románu Okresní město (Poláček, 1994a). Základní jednotkou horizontálního členění zde tentokrát není jeden větný celek, ale jedna kapitola (a eventuálně její graficky oddělená část – zde v kap. 32, 35, 41, 51). Tematická výstavba je znázorněna barvou políček grafu – v tomto případě je v celém románu zachyceno jedno hlavní prostředí, konkrétně okresní město, černobílá reprodukce tedy není zavádějící. Linky v honí části grafu pak vyznačují hranice dílčích tematických celků v rámci textu, plné nebo tečkované čáry mezi jednotlivými kapitolami těsné nebo volné napojení z hlediska tematické výstavby (s využitím koncepce J. Hrabáka, 1969, s. 174-184 a 1977, s. 239-241). Pro přehlednost byly další sledované rysy rozčleněny do dvou grafů – první graf si všímá napojování jednotlivých kapitol z hlediska koheze (proto sloupcový graf, který umožňuje zaznamenat stupeň glutinace začátku kapitoly), druhý je zaměřen na rozsah textu (počet slov kapitoly určuje velikost příslušného políčka grafu), a tím i na rytmus zkoumaného textu.

1) Okresní město - kompozice, tematická výstavba a stupeň glutinace začátků kapitol

2) Okresní město - kompozice, tematická výstavba a rozsah jednotlivých kapitol

Také rysy textu zvýrazněné naznačeným grafickým zpracováním lze dále matematicky zpracovávat a srovnávat - v tomto případě např. s dalšími díly cyklu; opět se jednalo spíše o představení jednoho z mnoha možných způsobů práce s textem než o konkrétní výsledky týkající se Poláčkovy pentalogie (k nim blíže Křístek, 2001).

Závěrem lze tedy říci, že vhodně zvolený způsob deskripce uplatněný v rámci stylistického rozboru, případně i s využitím výrazových prostředků náležejících k nejazykovým kódům, může zvýraznit ty rysy textu, které by při tradičnějších metodách zpracování pravděpodobně byly méně patrné. Tím se nabízí větší prostor pro fázi explanace a také možnost zpřesnění výsledků, k nimž lze v této fázi dojít, což může příznivě ovlivnit i výslednou kvalitu stylistického rozboru.

Literatura:

ČECHOVÁ, M., aj. 2003. Současná česká stylistika. Praha : ISV nakladatelství..

DOLEŽEL, L. 1960. O stylu moderní české prózy : výstavba textu. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd.

DOLEŽEL, L. 1993. Narativní způsoby v české literatuře. Praha: Český spisovatel.

HOFFMANNOVÁ, J. 1997. Stylistika a... : současná situace stylistiky. Praha: Trizonia.

HRABÁK, J. 1969. K morfologii současné prózy. Brno: Blok.

HRABÁK, J. 1977. Poetika. 2. vyd. Praha: Československý spisovatel.

KŘÍSTEK, M. 2001. Kompozice Poláčkova románového cyklu o okresním městě. In JANÁČEK, P., ed. 2001. Pátečníci a Karel Poláček : sborník příspěvků ze sympozia. Boskovice : František Šalé – ALBERT, s. 207-217.

KŘÍSTEK, M. 2002. Možnosti zkoumání koheze textu v rámci stylistického rozboru (na materiálu z románové pentalogie Karla Poláčka). Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity : Linguistica Brunensia, 2002, A 50, s. 119-139.

MISTRÍK, J. 1968. Kompozícia jazykového prejavu. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo.

MISTRÍK, J. 1985. Štylistika. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo.

POLÁČEK, K. 1994a. Okresní město. Praha: Nakladatelství Franze Kafky.

POLÁČEK, K. 1994b. Hrdinové táhnou do boje. Praha: Nakladatelství Franze Kafky.

POLÁČEK, K. 1994c. Podzemní město. Praha: Nakladatelství Franze Kafky.

POLÁČEK, K. 1994d. Vyprodáno + fragment 5. dílu pentalogie. Praha: Nakladatelství Franze Kafky.

Tento příspěvek vznikl v rámci projektu „Kontrastivní studium věcných textů“ (GA ČR 405/02/0349); doc. RNDr. Františku Krčmovi, Ph.D., z Fakulty chemické Vysokého učení technického v Brně děkuji za náročnou práci spojenou s převedením grafů zachycujících strukturu textu do elektronické podoby.

Bibliografický údaj: KŘÍSTEK, M. Vztah deskripce a explanace v rámci stylistického rozboru textu. Předneseno na konferenci Jazyk a komunikácia v súvislostiach –Katedra slovenského jazyka, FF Univerzity Komenského, Bratislava, červen 2004.