Slovotvorba a názvotvorba
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2018 |
| Druh | Článek ve sborníku |
| Konference | Onomastyka – neohumanistyka – nauki społeczne |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | Publikace vyšla též v elektronické verzi. |
| Doi | http://dx.doi.org/10.17651/ONOMAST2018.37 |
| Klíčová slova | theory of onomastics; propriality; proprial function; proprial sphere of language; formation of proper names and formation of common names |
| Popis | Slovotvorba je i v onomastice složkou jejích interpretačních postupů i lexikologických analýz. Její pohled je však zúžen na jazykovou rovinu proprií, tj. na jejich povrchovou strukturu. Názvotvorba analyzuje propriálně pojmenovací proces, studuje vznik propria jako specifického nominačního a sémiotického znaku. Principy slovotvorby platí i pro propria, ale jsou podřízeny propriálním funkcím. Vždy musí mít příznak propriality. Jinak nevznikne proprium. Elementy slovotvorby se v propriální sféře jazyka realizují parasystémově, tj, v potenciálním výběru. Tvoření proprií diferencují od apelativ tyto kategorie: a) proprialita (obecná a specifikující), která vede ke konstituování „propriální hodnoty lexému“ a také k tvoření transonymizací, b) propriální význam, který je vždy svázán s propriálním objektem a s propriální funkcí, c) fundace apel.- prop v podobě apelativizace nebo proprializace. Tvoření apelativ je podřízeno predikaci, tvoření proprií specifickému druhu nominace. Je zapotřebí další teoretický výzkum a určení přesného terminologického vyjádření. |