Proč (někdy) nemíchat texty aneb Text jako možná výchozí jednotka lingvistické analýzy
| Autoři | |
|---|---|
| Rok publikování | 2020 |
| Druh | Článek v odborném periodiku |
| Časopis / Zdroj | Naše řeč |
| Fakulta / Pracoviště MU | |
| Citace | |
| www | |
| Klíčová slova | analýza; jazykové chování; model; text; vzorek |
| Popis | Příspěvek se zabývá dvěma důležitými otázkami lingvistického výzkumu: 1) Co modelujeme, když modelujeme použití jazyka? a 2) Co je vhodný vzorek nebo „textová jednotka“ pro analýzu jazyka? Na začátku diskutujeme několik přístupů k analýze jazykového chování. Poté představujeme nejdůležitější charakteristiky Zipfovy jazykové teorie a synergické lingvistiky. Zaměřujeme se zejména na aspekty těchto teorií, které jsou spojeny s výše uvedenými otázkami. Konkrétně zdůrazňujeme, že jedním ze základních rysů těchto teorií je předpoklad, že existují jazykové zákony, které upravují chování v lidském jazyce a které lze nejlépe zjistit sledováním jazykového chování jednotlivce (v konkrétním kontextu). Z toho plyne, že je-li cílem výzkumu prozkoumat zákony tohoto druhu, je jednotlivý text používán jako základní jednotka analýzy. Míchání textů může v některých případech vést k „skrytí“ zákonů, jak je uvedeno v konkrétním příkladu. Nabízíme také další příklad, který ukazuje, jak se vlastnosti stejného zákona (v tomto případě Menzerath-Altmannova zákona) liší v různých textech. Nakonec zdůrazňujeme, že použití jednotlivých textů je v lingvistickém výzkumu jen jedním z možných přístupů k analýze, tj. nesnažíme se z něj učinit dogma lingvistického výzkumu. |
| Související projekty: |