Milé kolegyně, milí kolegové,
se vstupem do nového roku nastává obvykle čas bilancovat. Jako lingvista sleduji se zájmem každoroční ankety o slovo roku. Zatímco v předchozích letech dominovala v anglofonních oblastech slova jako pandemic, lockdown nebo anti-vaxxer, v roce 2023 se jedná o slova jako rizz nebo ta, která jsou spojená s velkými jazykovými modely: hallucinate, authentic, AI. Myslím, že nejsem sám, kdo se z tohoto vývoje raduje.
I česká "slova" roku, která v minulosti volili čtenáři Lidových novin (např. pražská kavárna, motýle, sorry jako), probouzejí svou neaktuálností když ne naději, tedy alespoň jistý druh dočasné úlevy. Pro mě osobně je už několik let žhavým kandidátem na slovo roku slovo výjimka. Ne kvůli svému obsahu, ale kvůli způsobu zápisu. Na internetu lze najít spoustu vysvětlení, proč se výjimka píše tak, jak se píše. Stačí si (prý) říct, že výjimka je od vyjímat stejně jako výšivka od vyšívat. To, že v psaní tohoto slova děláme všichni "chybu" (a píšeme vyjímka nebo výmka), je pro mnohé odrazem nevzdělanosti, nezájmu a ztráty citu pro mateřský jazyk. Pro mě je to slovo symbolem něčeho úplně jiného. Jsem totiž přesvědčen, že vyjímka je minimálně stejně dobrý způsob zápisu jako výjimka. Proč? Stačí si říct, že vyjímka je od vyjímat stejně jako vyžírka od vyžírat (nebo vyjížďka od vyjíždět). Rovněž jsem přesvědčen o správnosti zápisu výmka. Když se něco zamyká, je to zámek, když se pět věcí vymyká z pravidla, jedná se o pět výmek.
Slovo výjimka tak pro mě symbolizuje všechno, co je na výuce češtiny špatně: jedná se o šíření dogmatického myšlení ve jménu tradice a vzdělanosti. Nevím, kolik pedagogického úsilí už bylo věnováno tomu, abychom všichni kolektivně popřeli fakta i logiku v zájmu toho, abychom jednu generaci po druhé přesvědčili o relativně evidentním nesmyslu: tedy že výjimka je jediný správný zápis slova výmka. Důsledkem tohoto přístupu jsou generace dětí, které, když projdou školní průpravou, vyjdou s pocitem, že neumí správně česky.
Jak už to bývá, ty nejméně racionální elementy víry bývají ty nejpevnější. Představa, že by se pravopis slova výjimka změnil za života kohokoliv z nás, je z kategorie nepravděpodobných. Z pozice docenta v oboru bohemistiky bych patrně měl plnit funkci toho, kdo se zvednutým prstem, rád a po stopadesáté zopakuje, že výjimka je jako výšivka. Smysl bohemistiky a humanitních věd obecně snad ale nespočívá jenom v uchovávání tradic, a ani v tom, abychom o smyslu této tradice ostatní neúnavně přesvědčovali. Smysl humanitních věd je snad i v tom, abychom mohli nazývat věci pravými jmény. Abychom přispěli k tomu, že se studenti nebudou bát používat vlastní rozum tradici navzdory.
Nevím, nakolik je moje zkušenost přenositelná do vašich oborů. Všem nám ale přeji, aby se slovem roku 2024 stala výmka.
Pavel Caha proděkan pro výzkum a projektovou činnost FF MU
|