Buď moudrá, bolesti, buď tišší aspoň chvíli.
Přála sis večer; a už přichází; zde jest:
Zšeřelé obrysy už město zahalily,
těm jedněm nesou mír, těm druhým nesou trest.
Pod bičem rozkoše se davy vyvalily —
a rozkoš kat má nelítostnou pěst —
na hodech otrockých jen výčitky jim zbyly.
Ty dej mi ruku: pryč, bolesti, dej se vést.
Z nebeských balkónů sem hledí mrtvé doby,
ty roky pohřbené — na sobě staré róby,
a lítost s úsměvem se noří z hloubi vod;
zmírajíc, k spánku už se slunce pod most níží
a jako rubáš, jenž se vláčí na východ,
jen poslouchej — už noc, ta sladká noc se blíží.
<<< zpět Charles Pierre Baudelaire