Je válka, bratříčku, a prší na mne rány,
dláždění krvácí z mých ošlapaných pat
a dveře hostinců jsou právě zavírány
večerem z nejhořčích, které má listopad.
Byl jsem dnes daleko, mlhou jsem tiše chodil,
nikdo mne neviděl, nikdo mne nepotkal,
přítel, jejž hledal jsem, se ještě nenarodil,
je dosud před sebou a mnohem dál, než dál.
A teď jsem zase tu, píšu ti tato slova,
z pera je setřesu a potom půjdu spat,
oči mi uzavře samota ocelová
večerem nejhořčích, které má listopad.
<<< zpět Jiří Orten